Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Petr Lachnit: Koncesionářská presumpce viny

24.09.2023
Petr Lachnit: Koncesionářská presumpce viny

Foto: Se svolením Petra Lachnita

Popisek: JUDr. Petr Lachnit

„Po výrazném zdražení všeho možného přichází Fialova vláda s dalším návrhem, jak lidem z vysychajících šrajtoflí vytáhnout další peníze. Možná už brzy budeme za takzvaná veřejnoprávní média, tedy Českou televizi a Český rozhlas, platit víc. Tento krok naprosto odmítám, a to z následujících důvodů,“ píše zastupitel MČ Praha 5 JUDr. Petr Lachnit. A pokračuje…

Za prvé principiálně nechápu, proč by si řada z nás měla kupovat službu, kterou nepotřebuje a nevyužívá. Vládní návrh dokonce počítá s tím, že koncesionářem (v podstatě daňovým poplatníkem) bude každý, kdo vlastní jakékoli zařízení schopné přijímat televizní či rozhlasový signál. Dosud to byla televize či rádio, nově ale třeba i chytrý telefon nebo tablet.

Napadá mě přirovnání s rýžovým nákypem, ambivalentním pokrmem, který je stejně milován i nenáviděn. Zkuste přesvědčit odpůrce tohoto jídla, že má každý měsíc odvádět povinné desátky jeho výrobci či hospodě, kde ho nabízejí. Nebo vlastníky řidičského průkazu, aby platili povinné ručení na vůz, který nemají. Zkrátka novodobá forma daně z hlavy. Narodil ses, existuješ, plať!

Za druhé, nejsem asi sám, kdo při sledování obsahu těchto médií získal pocit, že objektivita, vyváženost a nestrannost dostává na frak. Vysíláním dominují „schválené“ ideologické rámce, jejich odpůrci často bývají nálepkováni či karikováni. Někteří čelní představitelé určitých politických stran či hnutí do pořadů raději nechodí, nebo pro jistotu nejsou vůbec zváni. Předem víte, jak se bude v debatě její moderátor chovat, koho nechá mluvit, koho bude po prvních slovech přerušovat. Formát tři proti jednomu není výjimkou. Takže vyvstává otázka, proč by voliči především nynější opozice měli přispívat na její dehonestaci?

Za třetí tu je ekonomická stránka věci. Není jediný důvod, aby Česká televize či Český rozhlas provozovaly tak široké spektrum kanálů a stanic. Dokážu si představit fungování jen několika z nich, především pak z důvodu možných krizových situací, jako jsou přírodní katastrofy, epidemie či válečný stav. Vše ostatní zvládne tržní nabídka nepřeberného množství privátních stanic. Ty se musejí chovat hospodárně a efektivně.

Co s tím? V éteru se v poslední době objevila řada nápadů, jak nynější překonaný systém koncesionářských poplatků změnit. Od placení televize a rozhlasu prostřednictvím státního rozpočtu, nebo jejich „zakódování“. To by při současných technologiích zřejmě neměl být problém. V této souvislosti mě napadá ještě jedno řešení. Někteří politici (kterým aktuální stav vyhovuje), Česká televize i Český rozhlas se často holedbají, jaké se ve společnosti těší důvěře. Přicházejí s průzkumy, že jsou ve vnímání veřejnosti na špici. Tak proč třeba nezavést „koncesionářské asignace“, kdy by si každý poplatník mohl z daní či jinou formou vybrat, kolik například z částky dvě stě korun měsíčně odvede médiím? Ale těm, které konzumuje, a kterým přirozeně důvěřuje. Pak by se ukázalo, jak na tom veřejnoprávní sektor v české společnosti skutečně je. Není důvodu se bát.

Vložil: Markéta Vančová