Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Rozhořčenost lidí nad politikou je přirozená, říká Petr Lachnit

02.04.2023
Rozhořčenost lidí nad politikou je přirozená, říká Petr Lachnit

Foto: Se svolením Petra Lachnita

Popisek: JUDr. Petr Lachnit

„Tak nějak nám nespokojenost občanů postupně přerůstá v rozhořčení. Je dobré si začít všímat výrazných společných prvků této občanské nespokojenosti. Jednoznačně dominuje nesouhlas s úlohou, postoji a prací všech politických stran bez rozdílu,“ píše JUDr. Petr Lachnit, zastupitel MČ Praha 5. A pokračuje…

Totéž platí o politicích jako takových. Nepřekvapí, že média, která už řadu let soustavně dehonestují politiky a důsledně generalizují každé jednotlivé selhání jako nedílnou součást celého systému, jsou z hlediska nespokojených co do nedůvěryhodnosti hned na druhém místě za politiky.

Nikdo se už nepokouší přesně spočítat, kolik nás korupce, podvody a rozkrádání stojí. Lidé to nepotřebují počítat. Jsou si jisti, že strašně moc. A dovedou si představit, co by se za takové peníze dalo pořídit.

Zkuste vysvětlit lidem, proč mají šetřit, když stát, kraje či obce šetřit nemusí. Nepodaří se vám to. Statisícové odměny, které si vzájemně udělují „vyvolení“, nemohou zůstat u občanů bez odezvy.    

Nejasnost v představách, jak má vypadat ideální „nová“ společnost, nově fungující stát či obec, nemá mezi nespokojenými občany téměř žádný význam. Tímto aspektem se příliš nezabývají. To, co je spojuje, je ono rozhořčené ne. Ne dosavadní politice tradičních politických stran, ne dnešním politickým stranám, ne přežilým politickým tvářím.

Nezdůvodňují to. Pro ně je rozhodující pocit nedůvěry.

Jde o příští osud této země. Lidé se už nespokojí s pouhou změnou v politickém složení obecních či krajských zastupitelstev. Budou chtít změnu dosavadních způsobů vládnutí. Budou chtít obnovu demokracie – tedy svého práva účastnit se na „vládě věcí svých“. Už nebude stačit jenom rétorika a proklamace. Politické strany, které se nedokáží těmto požadavkům a očekávání přizpůsobit, budou přežívat a dožívat na okraji politické scény. Na to nestačí pouhá „výměna stráží“. Je třeba změnit styl politické práce. Přestat považovat politiku za „zobchodovatelnou“. Aspirace jednotlivců na funkce je třeba chápat jako souboj idejí. Souboj, ve kterém je uplácení, přeplácení a slibování výhod unfair a povede k vyloučení do konce utkání. To je jediná naděje, jak je možné obnovit důvěru lidí v politiku. 

Jak napsal v roce 1925 v Lidových novinách Karel Čapek: „Jsme-li nespokojeni, volá se na nás, pracujme v politických stranách. Ne, je-li nám čeho třeba, je pracovat proti politickým stranám, proti vládě stran, proti hlasovací mašinerii, proti nekompetentnosti, proti politice za zavřenými dveřmi, proti všemohoucnosti výkonných výborů, proti našemu ponížení, proti úpadku demokracie.“

Pokud tedy chtějí politické strany brát svou politickou budoucnost vážně, mají téměř poslední šanci pokusit se obecnou nedůvěru rozptýlit. V minulosti sice uspěly, ale jen v minulosti. Pokud se nezmění, nahradí je noví nositelé naděje. Uspějí, i kdyby politické strany stokrát dokazovaly nereálnost jejich přístupu, jejich příslibů.

Nikdo jejich vysloveným výhradám neuvěří.

Vložil: Markéta Vančová