Želvy mají jiné starosti aneb Koho zajímá boj o primátorský řetěz?

Foto: Se svolením Petra Lachnita

Popisek: Želvička pana Petra Lachnita Bára

„Minulý čtvrtek jsem se svou želvičkou Bárou navštívil veterináře. Je zdravotně poznamenána pochybnou želví velkomnožírnou, kde jí „chovatelé“ krátce po narození implementovali čip. Neodborně, hloupě. Čip jí způsobil spoustu želvích zdravotních potíží. V rámci léčení jsem se želvičce dokonce naučil do předních nohou na střídačku píchat injekce antibiotik. Čip už jí veterinář vyjmul, ale musí se doléčit. Veterinář želvu prohlédl a konstatoval, že léčení je na dobré cestě. Paráda, mám ji moc rád,“ píše JUDr. Petr Lachnit, zastupitel MČ Praha 5. A pokračuje…

Želvičku léčím skoro dva roky a za tu dobu jí chtě nechtě musím nosit do práce. Je zvyklá poslouchat hovory o komunální politice a politice vůbec. Musím říct, že ji to nechává zcela chladnou a povětšinou usne. Velký zájem projevuje o asistenční pejsky z Helppes, ale na ty je se svými 70 gramy váhy trochu malá. Statečně však leze přes klávesnici počítače, a dokonce se pravidelně schovává v šanonech na spisy. Asistenční pes z ní nebude, ale možná asistenční úřednická mikroželva.

Ve čtvrtek šla želvička Bára k veterináři a zastupitelé hlavního města na jednání zastupitelstva. Šlo o nevím kolikáté pokračování úvodního zastupitelstva, na kterém se snad mělo zvolit nové magistrátní konšelstvo. Z konšelstva se vyklubal toliko primátor, jeden nebo dva, čert ví.

K veterináři jsem jel tramvají a několikrát přesedal. Za celou cestu jsem však nezaslechl nikoho, že by se bavil o tak světodějné události, jako je zasedání magistrátního zastupitelstva. Ve frontě u veterináře to samé, nikoho to zjevně nezajímalo.

Želvička dostala injekci antibiotik do přední nohy. Městští zastupitelé zjevně nikoli, nejspíš jen oběd a podle toho to dopadlo. Nezvolili nikoho, radní a primátor z minulého období tam zůstanou nejméně do půlky února, kdy má zastupitelstvo pokračovat. Bára o situaci na pražském magistrátu zase neprojevila žádný zájem, Pražané taktéž.

V Praze se na politiku tradičně nadává. Dávno už ne jenom v hospodách. Vždycky oblíbené byly politické vtipy. Říká se, že čím je politických vtipů méně, tím je situace vážnější. Když situace v Praze není lidem k smíchu, věc je zpravidla hodně zlá. Lidem dochází trpělivost. Zdá se mně, že kuriózní situace pražského zastupitelstva skoro nikoho s výjimkou politiků nezajímá.           

Nikdo nedemonstruje za nového pražského primátora, či primátora dosavadního. Veřejné projevy a veřejná angažovanost při řešení primátorské záhady Prahy je z pohledu lidí tak trochu nepatřičná. Specifikum nesouhlasu s primátorskou tajenkou je v neúčasti, v nezájmu, v neztotožnění. Jenom?

Vzpomeňte si prosím na někdejší pád řecké vojenské junty. Generálové měli tehdy Řecko i jeho ekonomiku pevně v rukou. Odpůrci byli v emigraci a junta pohodlně a v klidu vládla. Pak přišel konflikt s Tureckem. Řecko tehdy mobilizovalo armádu. Zbytečně. Ti lidé prostě nepřišli. Neprotestovali, nedemonstrovali. Jenom nepřišli. Týden junta vydávala různá prohlášení a stanoviska. Po týdnu to vzdala a odstoupila. Nebylo komu předat vládu, nebylo s kým vyjednávat podmínky. Prostě sama od sebe odstoupila. Chyběli jí občané.

A nechybí už teď magistrátním zastupitelům Pražané?

Vložil: Markéta Vančová