Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Zmizelí Češi

Zmizelí Češi

René Flášar pátrá po osudech zmizelých, kteří se již dávno ztratili i z policejních svodek

Sex, pivo a rokenrol

Sex, pivo a rokenrol

Rockové příběhy; ve spolupráci s časopisem Rock´n ´all

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Hluboce se omlouvám Seznamu, dávají nás stále. Že jsme na pěkném čtyřstém místě až dole, to ten robot. Zápisníček A.V.

komentář 14.10.2018
Hluboce se omlouvám Seznamu, dávají nás stále. Že jsme na pěkném čtyřstém místě až dole, to ten robot. Zápisníček A.V.

Autor: Ondřej Vanča

Popisek: Zápisníček, ilustrační fotomontáž

FOTOGALERIE S tou čtyřstovkou to vysvětlím dále v článku, respektive, pokusím se co nejlépe prodat, jak jsem koupila... No jo, dala jsem si tu práci a zjistila to (odrolovala jsem 57 obrazovek, až jsem dopočítala do 400, kde v pátek v poledne trůnily Krajské listy s Tajnostmi slavných o Haně Benešové). Popíši vám ale celou anabázi Otevřeného dopisu váženému panu Ivu Lukačovičovi podrobně, jak to šlo v čase, minimálně vaše dopisy plné podpory mne k tomu zavazují. A byl to pěkný fičák, to mi věřte. Takže můj nedůležitý názor na kauzu #MeToo se opět odsouvá, což bude mrzet asi jen Štěpána, který se již těšil, jak pěkně se o to pohádáme. Mám dokonce vážné podezření, že se chystal odpovědět komentářem… No, later, later, aligator, milý příteli, Otevřený dopis je důležitější.

Minimálně proto, že je jediný, který jsem kdy napsala. Jak se praví v Saturninovi, v té pasáži o dobrodružství: „Odmítám dávat náhodám, útrapám a nepříjemnostem název dobrodružství. Jste-li vyrušováni ze spánku mňoukáním koček, potulujících se celé noci po malostranských střechách, není v tom nic dobrodružného, a nechápu, oč je dobrodružnější být buzen řevem lvů. Mohlo by to tkvět v tom, že lvů se vyskytuje mnohem méně než koček, ale to by vedlo k nesmyslným závěrům, jako že je vrcholem dobrodružství být vyburcován ostravským arcibiskupem, protože ten se nevyskytuje vůbec.“ Tak tohle je moje dobrodružství, jak jsem ho celý týden prožívala.

Jak to celé začalo? Vloni v létě nás oslovil Seznam, že by dával naše články na homepage a šábli bychom se o výnosy z reklamy. Byli jsme nadšeni a cítili se nesmírně poctěni. Já dokonce, teď a tady to poprvé přiznám, jsem poslala dvěma dámám, s nimiž jsem tam tehdy jednala, každé obří kytku tulipánů; až tak jsem byla vlezlá a ponížená. Seznamu si totiž velice vážím.

Jak blechy v kožíšku

Mám u něj e-mail, který funguje bez problémů, a jistě si umíte představit, že té pošty nedostávám zrovna málo. Ale to hlavní je, že Seznam je jediný v Evropě, doufám, že se nepletu, který v mateřské zemi zcela pobil nadnárodní společnost Google. Což mne jako občanku ČR naplňuje hrdostí až do hloubi duše plic. A pak je tu Krasty, ten roztomilý psík, toho nelze pominout. 

Krasty je, jak Seznam, a to právem, tvrdí, ikona českého internetu. Je to, vlastně byl kříženec Jack Russel teriéra a jezevčíka, který si prožil napínavý život. Foto Seznam

První měsíce fungovaly úžasně, nárůst čtenosti byl obrovský, nějaké love též a tak jsme se všichni moc těšili.  A byli šťastní jak ty blechy. Když nás totiž Seznam vzal před rokem na svoji homepage, náš chudý web se vzmohl, zkrátka, byť si nechávají X % příjmů z reklamy, oněch Y %, které připadnou nám, jsou pěkné peníze, alespoň tedy pro malé a chudé Krajské listy.cz. Pro Seznam je to pochopitelně marginálie, oni přemýšlejí v desítkách miliard, my v jednotkách tisíc. Ale díky mírně zvýšeným příjmům jsem mohla začít pomalu proměňovat tvář webu, pořídit si ne tak čtené, zato pěkné, vkusné cestovatelské články Český poutník, nebo naopak velmi čtené komentáře Štěpána Chába, Filmové premiéry pana Přeučila... Měla jsem a mám velké plány, jenže vím, že web, to je maratón a ne sprint, tak jsem se – jak nyní vidno, naštěstí - držela finančně dost zpátky. Ale jedno jsem udělala před tím rokem ihned – výrazně zjemnila titulky, aby nebyly řvavé a ani náznakem vulgární. Kolegům říkám, vykřičník si schovejte, až vypukne válka. Byť, a to nezastírejme, právě na takové čtenář nejvíce kliká. A to je nesporná zásluha Seznamu, byť to ve světle dalších událostí bude možná působit jako paradox. Ale třeba zrovna ne.

Nekonspirujeme a nelžeme

Poté nás zařízli poprvé, nebyli jsme v tom sami, ředitel Seznamu prohlásil, že již nebude dávat dezinformační a proruské weby, mezi něž nás zahrnuli. Po pár dnech došlo ve firmě ke změně postoje, ale protože mám vhodnou příležitost, tady a teď pronesu prohlášení s velkým P: Na svou čest prohlašuji, že Krajské listy.cz nejsou a nikdy nebyly dezinformační a proruský web. Ne že bychom se nikdy nemýlili, to chraň velký Manitou, ale dezinformace? To je lež a lež v sobě nutně zahrnuje nekalý úmysl - lhát. A toho jsme se nedopustili, nedopouštíme a bohdá nebudeme. To zní skoro husitsky, že? Mimochodem, teď je také vhodné místo, kde mohu napsat, že po mé e-mailové žádosti o prověření (když už jsem slyšela po x-té, že jsme dezinformační web, protože jsme na černé listině tam a tam, začala jsem se pídit) slovenský web konspiratori.sk nás ze seznamu těch dezinformačních webů již před nějakým časem vyškrtl. Proč nás tam vůbec kdysi zařadil, to fakt netuším…

Ten otevřený dopis, můj první. Doufám, že i poslední

A teď k tomuto dobrodružnému týdnu a proč jsem napsala Otevřený dopis panu Ivu Lukačovičovi. Zde malá vsuvka: Existují tak zvané Google Analytics (dále jen GA), velmi užitečný nástroj na měření všeho kolem webu. Víte každou vteřinu, kolik čtenářů na webu právě je a co přesně čtou; zázračný GA dovoluje zjistit i mnoho dalších věcí, mnohým z nich, upřímně řečeno, ani nerozumím. GA, které jsou, hurá, zdarma, mám zapnuté celý den. A nemohla jsem si nevšimnout, že čtenost mohutně klesla a že Seznamu již lidé nechodí. Největší pokles byl minulé dva týdny; přitom u nás k žádným změnám nedošlo, publikovali jsme a publikujeme stále totéž, každý všední den Komentář Štěpána Chába, třikrát až čtyřikrát týdně Tajnosti slavných, politiku, regiony, kulturu, pravidelní čtenáři to jistě znají.

Psí parťák Seznamu se krátce po narození dostal do útulku. Naštěstí si ho odtud ale brzy vyzvedla jeho budoucí panička Dita Majorová, která svého kamaráda okamžitě přihlásila do konkurzu na nového maskota Seznamu. Díky své upřímnosti, hravosti i laskavosti měl Krasty svou výhru téměř jistou – nejvíc ale obdivovali jeho schopnost vžít se do nejrůznějších hereckých rolí.

Napsala jsem tedy postupně dva, stydím se to říci, ale je to pravda - žebravé e-maily na adresu Seznamu, pak jsem tam i volala… Vše je popsáno v Otevřeném dopisu, moji korespondenci najdete komplet i ve fotogalerii. Kdybych nalezla človíčka, který by byl ochoten se se mnou bavit, asi bych se k tak  - na mé poměry - pompéznímu kroku, jako je Otevřený dopis, neuchylovala. Nenašel se, bohužel.

Romanovci a rakev s mrtvolou. A mokré kalhotky

Naopak, bylo mi sděleno, a teď cituji: „Důvodem, proč články nezveřejňují (míněna je redakce – pozn. red.) je komerční obsah anebo zde převažuje clickbaiting". Komerční obsah smáznu jednou větou, ano, občas se u nás vyskytuje, má na konci článku vždy označení Komerční sdělení, a Seznamu ho pochopitelně nenabízíme  - aby vám to bylo jasné, Seznam si vybírá z toho, co mu nabídneme, což je pořešeno speciálním tagem v administračním systému. A clickbaiting? To jsem si musela dohledat na internetu: „Definovat clickbait je těžké, tedy, lépe řečeno, shodnout se na jedné jednoduché definici. Jedna z definic, od Martyho Bartona, výkonného editora Washington Post říká, že jde „headline that tries to trick you to read the story and when you get to the story there’s nothing of any substance.„. Tedy, volně, titulek který se snaží vám trikem přimět k přečtení článku a když se k článku dostanete, není tam nic, co bylo původně přislíbeno. Clickbait/clibaiting je dnes hlavně způsob psaní titulků s účelem přimět příjemce ke kliknutí, bez ohledu na to, zda to kam ho přivede, splní jeho očekávání.“ Což rozhodně neděláme, protože by se nám to dlouhodobě vymstilo a naštvali bychom čtenáře. A protože máme nevelký, ale věrný okruh čtenářů, myslím, že byste nám podobné kousky neodpustili.

Jeden z mailů. Jak šla e-mailová korespondence za sebou, uvidíte v galerii, kde si ji můžete přečíst celou

Co se těch titulků týče, mne někdy již v úterý, když jsem Seznam projížděla, zarazil jeden hned nahoře (v galerii je printscreen): „Máte problém mokrých kalhotek? Netrapte se, tyhle triky vám pomohou!“ Je to clickbaiting, nebo není? Hlavně je tak trochu vlhký a upatlaný, myslím. Jde o otázku názoru a míry vkusu. Řekněme si na rovinu jednu věc. Všichni se snažíme o to, aby čtenář klikl právě na náš článek. Silně pochybuji, že by byl Seznam výjimkou, to by páchal komerční sebevraždu ve velkém stylu. Právě proto je tak těžké definovat clickbaiting – kdy jste ještě na správné straně, kdy na hraně a kdy za čárou. A nerada bych, to podtrhuji, tvrdila, že jsme nikdy nesklouzli. Nikdo není dokonalý. Ale snažíme se, právě proto, že se tolik snažíme, mně ta strohá výtka od Seznamu přišla tak nespravedlivá, a tak odbytá – jako by se nikomu nechtělo o těch ´nedůležitých´ Krajských listech.cz ani přemýšlet.

Homepage Seznamu z úterka

Jako příklad, jediný příklad, jakého se mi po e-mailových urgencích dostalo, byl tento titulek: „Listovali jsme Křížem Romanovců: „Na severním pobřeží Aljašky, na dohled od Sibiře, vyplavilo moře rakev s mrtvolou…““ Jedná se o citát z tiskové zprávy o knížce Kříž Romanovců, kterou vydalo respektované nakladatelství Dokořán a o níž jsme napsali v rubrice Kultura. A proč jsem nechala kolegovi Svobodovi tak dramatický titulek? To má více důvodů, vysvětlím. Jednak pan Svoboda píše obvykle čistokrevné recenze, což lze snadno dohledat na našich stránkách, slovo recenze je vždy v titulku, tentokráte mne ale požádal o výjimku - spěchalo to, on měl nemocné holky a o knížku poprosila paní se šesti dětmi. A ten titulek? V případě carské rodiny Romanovců je ještě mírný, pokud se jen trošinku zajímáte o historii a tušíte, co s nimi bolševici provedli; takže zde se mi to zdálo zcela na místě. Tak jsem sedla, sepsala Otevřený dopis a poslala ho e-mailem do Seznamu.

Potkali se u… no vlastně v Atlasu. A jak to bylo dál

Následovala e-mailová korespondence, kterou najdete v galerii; pro pořádek – žadonit a žebrat jsem začala v pondělí, otevřený dopis jsem pak sepsala v úterý po poledni, odeslala a publikovala. Poslední zpráva, kterou jsem ze Seznamu obdržela, byla ze středy v 10:27 a zněla takto: „S ohledem na to, že Váš případ není nijak výjimečný, odpovídá našim podmínkám, se kterými jste souhlasili, nevidím důvod posílat Váš dopis panu Lukačovičovi, on podobné záležitosti neřeší. Pokud se ho rozhodnete kontaktovat sama, bránit Vám samozřejmě nebudu.“

To mě dokrkalo. Chápu, že Seznam je velký a důležitý, Krajské listy.cz malé a nedůležité, český internet s námi rozhodně nestojí ani nepadá. Ale že mi nebudou bránit v tom, abych panu Lukačovičovi ten dopis předala já – nějak… (Pan Lukačovič je trochu tajemný pán, na nějž nelze na webu dohledat na první dobrou žádné spojení.) Co tím přesně mysleli, netuším – asi že si nenajmou potetovaného svalouše, aby mne hlídal a zabránil mi v kontaktování pana Lukačoviče; ne, teď žertuju, přesto je toto vyjádření samolibé, tak nějak korporátně arogantní, že mi z něj, upřímně řečeno, spadla brada. A přesně to bych zrovna od Seznamu nečekala… Tak jsem se rozhodla, že dopis panu Lukačovičovi předám. Sama. Musím ještě podotknout, že ve středu a ve čtvrtek byl klid, nic se nedělo (tedy kromě ranního odmítnutí předat můj e-mail majiteli).

Celý příběh mohl mít zdárný konec, nastala ale událost, kterou nemohl nikdo předvídat. Na jedné z jeho procházek lesem se zatoulal a už se nikdy nevrátil. „I přes to, že jsme o Krastyho přišli, na něj do dnes vzpomínáme a jako poctu jeho památce jsme mu věnovali čestné místo na hlavní stránce Seznamu,“ píší na stránkách. Kéž jeho laskavý psí duch bdí nad Seznamem a veselé poštěkávání zní v uších jeho zaměstnanců

Ještě jedna vsuvka: Bývaly časy, ještě před deseti a více lety, kdy Seznam nebyl jediný český portál, byť byl vždycky největší. Za ním bylo ještě Centrum a Atlas. A právě v Atlasu jsem se potkala s Honzou a Jirkou, díky nimž mají nyní Krajské listy.cz zajištěnou péči o obchod (smlouvy, korespondence a tak), peníze (vyplácení honorářů a podobně) a o IT. Také jsme tam poznali Petra, jemuž jsem brnkla, když jsem potřebovala najít pana Lukačoviče. Pomohl a sehnal adresu, tak jsem se na uvedené místo (GDPR, pamatujete?) ve čtvrtek vpodvečer vydala. Otevřený dopis jsem aktualizovala (je v galerii), vytiskla a strčila do obálky, kterou jsem pak vrzla do úplně obyčejné plechové schránky, kde bylo jen jméno, nic víc.

Dole v dole?

Každopádně, ať už pan Lukačovič dopis četl, nebo ne, netrvalo ani 12 povětšinou nočních hodin a již v pátek brzy ráno vypuklo další kolo. Které jsem uzavřela omluvou. Proč? Protože vyšlo najevo, že Seznam naše články dává stále. A to, že nemají skoro žádný ohlas, za to prý nemůže redakce, ale robot – pro mne poměrně záhadný algoritmus, který stanovuje jejich pořadí. A zde jsme u té čtyřstovky. Můj IT mág mi vysvětlil, že mimo jiné ten algoritmus velmi pravděpodobně řeší cookies, to není sušenka, ale nějaký mysteriózní IT nástroj, který sleduje, co na internetu čtete. A právě proto je ´velký bratr´ schopen vám nabídnout reklamy, které vás zajímají, v případě Seznamu články webů, na něž často chodíte. Jenže já nikdy na samotnou homepage Seznamu nelezla, z jednoduchého důvodu – co si Seznam od nás vezme, vidím hned na GA. A na Zprávy Seznamu chodím z Přehledu tisku na Novinkách… Kdybych tam často lozila a hledala Krajské listy.cz, viděla bych je prý mnohem výš… Což nic nemění na tom, že Krajské listy.cz jsou dole v dole a já pořád nevím, proč.

A teď proč jsem si byla tak jistá, že nás Seznam přestal dávat? Kvůli GA. Doposud jsem s tímto nástrojem uměla zacházet jen částečně, ustavičně sledovala, co se děje v reálném čase. A tam se mi ukazovalo, že ze Seznamu nikdo nechodí. Dává to smysl, právě kvůli zmíněné čtyřstovce. Jsme tak dole, že je daleko pravděpodobnější zachytit okamžik, kdy žádný čtenář ze Seznamu nepřichází, než naopak. Poté, co mi ze Seznamu zaslali e-mail se seznamem článků, které podle jejich tabulek dali, jsem začala pátrat (no, musela jsem si napřed nechat poradit). Půlku pátku jsem tudíž strávila prolézáním GA, srovnávala jsem čísla. A vyšlo mi, že například ve středu 10. 10. jsme měli 11 357 čtenářů, z toho ze Seznamu jich přišlo 2 618 (jde to dohledat i zpětně, ale je to trochu složitější, což jsem do té doby neuměla). V pátek 12. 10., kdy Seznam vzal Tajnosti slavných (byť jako čtyřsté v pořadí – tak to bylo alespoň u mne), přišlo 16 056 lidiček, přímo ze Seznamu pak 10 669.  Pak jsem si vybrala jedno náhodné letošní dubnové pondělí, 2. 4., to bývají Tajnosti. Zde už jsou čísla onačejší: 59 232 vs. 50 857 (grafy jsou pro pořádek v galerii, i když pochybuju, že by se tím někdo zaobíral). A co teprve prosinec. 15. 12. 2017 je to zcela jinde: 287 200 vs. 276 929. Co se tedy od dubna, respektive prosince stalo? To ví snad jen Zeus hromovládce. A já upřímně doufám ( a nyní již věřím – viz níže), že se nás Seznam nesnaží pomocí pro nás nepříznivého výběru článků a IT kouzel přidusit, že jde o pouhopouhou náhodu a Krajské listy.cz opět popolezou výše a výše a vše, až se nebes budou dotýkat a pečení holubi budou létat, no vy víte kam.

Velká omluva Seznamu a…

Abych to už nějak kloudně uzavřela. Omlouvám se hluboce Seznamu.cz, obvinila jsem ho neprávem z toho, že nezařazuje naše články. Bylo to sice z neznalosti, ale přesto je to jen a jen moje vina. Cituji z e-mailu, který jsem hned v pátek odeslala do Seznamu: „Uznávám, že jsem neměla relevantní informace, které nyní, a to právě teď, 12. 10. v 13:20, již mám. Jak tvrdíte, redakce tedy naše články zařazuje, publikuje a nemá žádný vliv na to, kde se objeví, třeba až hodně, hodně dole, na místě 400 - snad jsem se nespletla, ale opravdu, toto pěkné, celé číslo jsme získali s Tajnostmi slavných o Haně Benešové dnes v 13:02. To totiž neřeší člověk, ale algoritmus, který funguje zcela bez zásahu redakce, takže nás nikdo ze Seznamu nechtěl poškodit.“  

Úplně přesně je to tak, že existuje v Seznamu redakce, která udělá předvýběr z toho, co je jim nabídnuto, o tom se, jak se můžete přesvědčit v galerii, spor nevedl, tak to prostě je. V Otevřeném dopisu ji obviňuji, že de facto měří dvojím metrem - to je ten zpropadený clickbaiting, jak stojí výše. Tak například politika, co vyberou a co ne. Existují weby, které redakce očividně preferuje a nelze si toho nevšimnout. Co se politiky týče, je to například FORUM24, velmi ostře názorově vyhraněný web s výraznými, vyostřenými až dramatickými titulky. Nic proti, mám ráda jasná, vyargumentovaná stanoviska, ne bezzubá, tak zvaně politicky korektní bla bla. Byť s FORUM24 častěji nesouhlasím, než souhlasím, ráda si ho přečtu, stejně jako třeba též vyhraněný, levicový A2larm. Ten se ale na Seznamu, myslím, neobjevuje. Stejně jako se tam takřka neobjevují naše Komentáře Štěpána Chába… Dělá tedy redakce na Seznamu ´politiku´? No, vlastně ano, už jen tím, co vybere a co ne.

Legrace, diskuse a svoboda. Možnosti tu sou…

Nemám sebemenší právo přemlouvat Seznam k větší názorové pluralitě, je to opravdu čistě jen a jen jejich věc. Já na to mám názor jiný, a právě proto mi udělal takovou radost jeden e-mail (podporujících e-mailů dorazilo více, za všechny hluboce děkuji), který krásně vystihl postoj, jenž praktikujeme na Krajských listech.cz. Stojí v něm mimo jiné: „A taky ta báječná legrace: Štěpán Cháb - levičák antiklerikál, já téměř pravičák a klerikál. Super. Miluji literaturu, texty, noviny, diskusi, svobodu. Myslím na Vás, modlím se za Vás.“ Jo! Taky milujeme legraci, literaturu, diskusi a svobodu! (Vidíte, zakázané vykřičníky; a to nevypukla válka, možná v úterý - ehm, pardon, to je jen narážka na jednu báseň Jáchyma Topola :-)

Poslední vsuvka. Během tohoto týdne jsem byla nesčetněkrát obviněna ze lži, tak se k tomu ještě vrátím. Nelžu. Tečka. To ta moje hrdopýcha, moje máma by k tomu měla hodně co říct, kdyby byla naživu. Kdo lže, tak se vlastně za něco stydí a něco skrývá. Nestydím, neskrývám. A nelžu. Z toho vychází můj postoj k druhým, pokud ti něco prohlásí, jako Seznam.cz, že nás nechce poškodit a redakce všem měří stejným metrem, věřím jim.  

  

Další mail, z míst o několik levelů výše - to už byl pátek

Takže znovu opakuji, mýlila jsem se. Myslím, že jsem se nemýlila, co se výběru článků a zamítnutí mnohých týče. Ale znovu – ubezpečili mne, že to tak není, takže věřím. A ze všeho nejraději bych se mýlila úplně ve všem - nikdo se nechtěl povyšovat, byl prostě jen den blbec; nikdo nechtěl malé Krajské listy.cz vyšachovat, protože hodným, malým a milým Seznam přece fandí - a Krajské jsou něco jako Krasty, taky voříšek, taky zpočátku bezdomovec, též milé, sympatické a vrtí ocáskem; a všichni se máme rádi a přejeme si jen to nejlepší. Halucinuji, sním, nebo… ?          

A když má Seznam Krastyho…

My musíme mít také svého maskota. Uplatnila jsem tedy šéfredaktorskou autoritu (uff, tu si užiju málokdy) a jako maskota vybrala mou kočičku Sandy. Je to potvora mizerná, ale mazlivá a hlavně – fotogenická, podle mého skromného názoru, čili IMHO, jak píší počítačoví šprti a ten Jirka, jak o něm již byla řeč. Račte sami posoudit.

Maskot? Co to je? Dostanu extra porci Felixe? A vůbec, sluníčko hřeje do kožíšku a mě je to fuk

 

Dyť jsi celou dobu seděla u kompu... Tak co bych neobsadila tvůj pelech? A vůbec, teď je to můj pelíšek, nazdárek

 

 

Vložil: Anička Vančová

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace