Já už se pomalu bojím vzpomínat, přiznal Luděk Sobota a pustil se do Svěráka. A Šimka. Přečetli jsme
06.06.2018
Foto: ČT
Popisek: Luděk Sobota dostal velkou hereckou příležitost v seriálu Okresní přebor a zhostil se jí skvěle
Snad žádný jiný herec není tak odlišný od většiny rolí, které ztvárnil, než Luděk Sobota. Ve skutečnosti je to totiž spíše vážný člověk, rozhodně ne nějaký rozchechtaný blázen. To jasně prokázal v rozhovoru pro MF Dnes, ve kterém také práskl na scenáristy slavného filmu ´Jáchyme, hoď ho do stroje´, že jsou pěkně ješitní. Ale tak to s autory asi vždycky bývá. Ješitnost spojená s hrdostí (v tomto případě více než oprávněnou) na své vlastní dílo.
To, že je se svými rolemi často ztotožňován, ale Luďka Sobotu nebolí: „Zpočátku mě to mrzelo, ale dnes jsem už natolik starý, že mi to svým způsobem lichotí. Asi holt dělám toho blbýho dobře. Komik musí dělat kraviny, kdyby dělal chytrýho, nikdo se nebude smát,“ říká Luděk Sobota v MF Dnes. Přiznal, že obdivoval jiného velkého popletu, komika Felixe Holzmana: „Skutečně jsme k sobě chovali velké sympatie. Když jsem působil v Liberci, navštěvoval jsem ho v Litoměřicích. On zase na oplátku mě. Já ho obrovsky obdivoval, dokonce jsem v Ypsilonce mluvil trochu jako on, až mi režisér vytkl, ať s tím Holzmannem pořád neblbnu. Spolu jsme napsali i jeden dialog, jak dva blbci luští křížovku. On potom tu scénku předváděl v trochu pozměněné podobě s Lubomírem Lipským. Zjistili jsme totiž, že by nám to na jevišti spolu nefungovalo. Felix pronesl jasnozřivou větu: Vy byste chtěl hrát vždycky toho blbějšího a to já taky, jenže dva blbci, to nejde dohromady.“
Chtěl hrát svoje věci
Luděk Sobota vytvořil dvojici s Miroslavem Šimkem, na tato léta vzpomíná rád. V MF Dnes vysvětlil, proč to byl právě on, kdo z dvojice vystoupil: „Mezi námi nic hrozného, jen to pro mě už začínalo být trochu stereotypní. Se Šimkem jsme napsali hru Tragédie parníku Seznamka, ze které kvůli drahé dekoraci nakonec nic nebylo. Krátce nato jsme se Smoljakem na dovolené v Jugoslávii dali dohromady kus, a myslím hodně dobrý, který měl několik názvů. Jenže tenkrát v Semaforu trochu soupeřily tři skupiny, a tak ani tohle nebylo přijato. Přitom jsme tu hru s úspěchem hráli na zájezdech. Pro Slávka byl ten náš rozchod asi nepříjemný, ale já mu řekl, že když nemůžu hrát svoje věci, tak končím.“
Nebudeme se pouštět do žádných větších akcí
Filmu ´Jáchyme, hoď ho do stroje´ je už 43 let, pořád ale baví. Luděk Sobota v něm ztvárnil traktoristu Koudelku, roztomilého popletu. Film je doslova prošpikován hláškami, právě o ně prý někdy se scénáristy Svěrákem a Smoljakem herci bojovali. Například legendární scéna, jak se Koudelka přichází zapsat do juda: „Kvůli této scéně jsme se dostali do mírného konfliktu se scenáristy Svěrákem a Smoljakem. Oni sice vymysleli spoustu vtipných situací a hlášek, ale něco vzniklo až na place. Když mě jako Františku Koudelkovi uvolní ze dveří kabát, v běhu strhnu trenéra na zem a podávám mu ruku, abych mu pomohl vstát. V té chvíli z Peterky spontánně vypadlo: „Nebudeme se pouštět do žádných větších akcí." To se hned ujalo a ve filmu zůstalo. A hláška doslova zlidověla...
Luděk Sobota stále hraje, ač nedávno oslavil pětasedmdesátiny, má dokonce své vlastní divadlo. Vystupuje v Braníku, ale i v Semaforu, zrovna nedávno (18. května 2017) měla premiéru hra ´Dvě facky a pohřeb aneb Luděk Sobota ještě žije´, kterou i režíroval.
Některé komické situace se zkrátka zrodí mimo scénář, jenže scenáristé bývají docela ješitní a evidují si prý i autorství různých hlášek. Nešlo o ojedinělý případ: „Já už se pomalu bojím vzpomínat. Jednou jsem o tom vyprávěl a jako příklad uvedl jistý moment ze stejného filmu. Situaci, kdy Koudelka na otázku pohledné prodavačky Blanky v podání Marty Vančurové, proč nepřijde, vysvětluje slovy: „Třeba je... třeba se vás... plachej." A Zdeněk Svěrák mi to vytknul. Tvrdil, že tu větu taky vymysleli oni.
Dagmar Veškrnová ho sexuálně nepřitahovala
Luděk Sobota ale sám „plachej“ určitě nebyl, ba právě naopak. Chodil s Helenou Vondráčkovou, nebo Dádou Patrasovou: „S Vondráčkovou byl vztah kratší, taky s Dášou Patrasovou. S jinými to bylo třeba jen na jednu noc.“ Někdy se píše, že měl vztah i s Dagmar Havlovou, dříve Veškrnovou, ale to prý není pravda: „Nejspíš proto, že jsme spolu hodně hráli, ale s tou jsem nic neměl. Ne že by se mi vyloženě nelíbila, ale sexuálně mě nepřitahovala. Kdyby jo, možná by si dala říct a já taky.“ Nebyl prý sám, kdo si užíval se ženami. Pletky měl prý i jeho parťák Miroslav Šimek: „Nijak mě neomezoval, protože já byl v té době nezadaný. Ale Slávek byl zároveň trochu pokrytec. Hrál si na slušnýho, přitom taky nebyl svatej.“
+
Luděk Sobota v rozhovoru ukazuje neobvyklou otevřenost a vlastně i odvahu. Nebojí se „sáhnout“ na národní idol Zdeňka Svěráka, o kterém neváhá prozradit, že byl kvůli autorství hlášek z filmu pěkně ješitný. Klidně řekne, že Miroslav Šimek měl také pletky, nebo že ho někdejší první dáma sexuálně nepřitahovala... Sám byl ženatý dvakrát, s první ženou Janou má syna Roberta, novináře a spisovatele, s Adrianou Sobotovou, s níž žije na Praze 5 dodnes, dalšího syna Láďu (30), který je profesionální sportovec a trenér.
-
Ač je Luděk Sobota hlavně herec komediálních rolí, naživo se příliš nesměje. A je velká škoda, že pořádnou příležitost k serióznímu, vážnému herectví dostal jen v Okresním přeboru. Zato se dočkal mimořádného ohlasu a ocenění, nejen od diváků, ale i od kritiků.
|
Vložil: Michaela Špačková