Trvalo to pětiletku, konečně ale našel tu pravou. A přitom všichni mysleli, že už ji má… Tajnosti slavných
16.05.2018
Foto: repro / ČT
Popisek: Karel Gott
AUDIO/VIDEO Karel Gott se opravdu nezdá. Téměř půl století nechával fanynky žít v napětí, aby se nakonec oženil se zdánlivě nenápadnou Ivankou z Opavy. Ani to ho ale nakonec neukotvilo do papučí. I když mu na dveře pomalu klepe osmdesátka, nepřestával dál hledat. A nyní ji konečně našel – tu pravou!
„Ta pravá může být žena, láska, píseň, chvíle, doba, nálada i deska… prostě dosaďte si to, co je pro vás momentálně to pravé,“ vzkazuje posluchačům novinkového alba, které vydá Supraphon již začátkem června. Tucet písní na albu Ta pravá je mixem popové klasiky a standardů, které chtěl natočit již dřív, během let na ně nezapomínal, ale až nyní pro ně nastala pravá chvíle. Tentokrát se ale nahrávky nerodily snadno, vinou nečekaných zdravotních komplikací vznikaly totiž dlouhých pět let. „Přece jen mi moje nemoc přinesla další životní zkušenost, a to, že se v mých nových nahrávkách promítla radost z návratu,“ dodal k tomu zpěvák. A konečně také natočil duet, o němž dlouho přemýšlel – s Dashou. „Podle mne je to jedna z vůbec nejpozoruhodnějších, nejmodernějších a současně nejstylovějších zpěvaček u nás,“ dodal kompliment, za nějž by houfy zpěvaček vraždily. O Mistrovi jsme vám nabídli během let spoustu informací, až s jeho aktuální novinkou jsem si ale uvědomila, že Tajnosti slavných, mapující jeho kariéru, jsme ještě nikdy nepublikovali. Takže – tady jsou, a navíc pár písniček, které už patří historii.
Careless Love:
Od hranic ho vrátili šupem domů
Jediný syn Marie a Karla Gottových přišel na svět 14. července 1939 v plzeňské porodnici ve Wenzigově ulici. V roce 1945 se rodina přestěhovala do Prahy, už ve škole býval ale pořádné číslo. Mimo jiné se v roce 1952 vypravil se spolužákem Oldou Bukanovským na sever, v pohraničním pásmu u Cínovce je ale dostihla policejní hlídka a šupem je vrátila domů. Odmalička toužil stát se malířem, takže se po základní škole přihlásil na pražskou UMPRUM. Přijat ale nebyl, navíc tatínek neměl pro jeho umělecké sklony příliš pochopení, a tak se synek šel učit elektromontérem pro montáž a provoz průmyslového zařízení. Začínal v Chebu, druhý ročník si odbyl v Plzni a učňovská léta zakončil v pražských Vysočanech. Pak nastoupil do ČKD Stalingrad, kde pracoval až do roku 1960. Mezitím se ale již v roce 1958 zúčastnil soutěže Hledáme nové talenty, což mu vyneslo pravidelné účinkování s Orchestrem Karla Krautgartnera.
Zdvořilý Woody:
Vyškrtnut z konzervatoře
Na podzim 1960 začal studovat operní zpěv na pražské konzervatoři pod vedením profesora Konstantina Karenina, operního tenoristy a žáka legendárního ruského pěvce Fjodora Šaljapina. Vzápětí se ale začala jeho kariéra velmi slibně rozjíždět, takže v roce 1963 přešel z denního studia na dálkové a v roce 1966 byl ze seznamu posluchačů definitivně vyškrtnut. Za nedokončeným vzděláním stála jeho narůstající pracovní vytíženost. Již v roce 1960 totiž začal vystupovat ve slavné pražské kavárně Vltava s Orchestrem Oty Rendla, poprvé se objevil i na televizní obrazovce a natočil i první studiové nahrávky s Orchestrem Karla Vlacha Blues In The Night a Careless Love, vydány ale byly až o tři roky později. V roce 1961 vyrazil na svůj první zahraniční zájezd do Polska, o rok později na první turné po Sovětském svazu a vyšla jeho vůbec první gramodeska, na níž nazpíval s Vlastou Průchovou duet Až nám bude dvakrát tolik.
Až nám bude dvakrát tolik:
Hvězda Semaforu
Pod křídla úspěšné dvojice Suchý-Šlitr do pražského divadla Semafor se uchýlil v roce 1963. Díky hitům, které se tam zrodily, se dočkal prvního vítězství v anketě časopisu Melodie o nejlepšího československého zpěváka roku, vyhrál televizní soutěž Písničky na zítra, natáčel první televizní film a jeho písničky zněly v českých filmech. O rok později už sbíral jednu cenu za druhou včetně historicky prvního Zlatého slavíka, zrodil se i slavný hudební film Kdyby tisíc klarinetů. V dubnu 1965 se odehrála v Semaforu jeho poslední premiéra, společný recitál s Evou Pilarovou. Pak založil s bratry Jiřím a Ladislavem Štaidly divadlo Apollo a konečně natočil i své první ‘elpíčko‘, nazvané Zpívá Karel Gott. Rychle se měnil v hvězdu první velikosti, ceny v soutěžích a na festivalech začal téměř shrabovat hráběmi. V roce 1966 se dočkal první Zlaté desky a natočil první album v angličtině The Golden Voice Of Prague, které bylo určeno pro export.
Trezor:
Tah na západní branky
Vzápětí se začala šířit jeho sláva i v zahraničí, kterou odstartovalo vystoupení divadla Apollo na Světové výstavě Expo ‘67 v kanadském Montrealu. Čekalo ho půlroční angažmá v Las Vegas, francouzský tisk o něm psal jako o přírodním úkazu z Východu, západoněmecký mu nadělil přezdívku Sinatra z Východu. Podepsal první smlouvu s gramofonovým koncernem Polydor, která pak byla po třiceti letech spolupráce proměněna na doživotní, mimo jiné byl hostem v televizní show francouzského šansoniéra Gilberta Bécauda v německém Saarbrückenu, která byla vysílána i v USA a Kanadě. Stanul ale také před domácími filmovými kamerami v projektech Ta naše písnička česká a Mučedníci lásky. V roce 1968 odstartoval tradici koncertů v pražské Lucerně, která trvá dodnes, a také po invazi ‘spřátelených vojsk‘ 21. srpna prožil tříměsíční ‘cvičnou‘ emigraci. Pobýval tenkrát totiž právě v Německu, takže zůstat za železnou oponou nastálo bylo velmi lákavé. Nakonec se ale rozhodl pro návrat, především kvůli rodičům.
Lady Carneval:
Moskevská premiéra
V roce 1970 se mu dostalo další mimořádné cti – vystoupil v Majakovského sále v Moskvě, v němž do té doby zpívali pouze operní pěvci. O rok později absolvoval další ‘cvičnou‘ emigraci v Německu, tentokrát se jí zúčastnili i bratři Štaidlové a Felix Slováček. Normalizační mašinerie mu totiž začala příliš šlapat na paty, a tak se rozhodl pro zemi, v níž už byl hvězdou. Vzápětí ale přišla reakce, přesně zacílená tam, kde to nejvíc bolelo. Výslechy rodičů, domovní prohlídky… Nakonec se do kauzy vložil sám generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák, protože ztrátu hvězdy takového formátu si Československo nemohlo dovolit. Slíbil, že po návratu nebude mít Gott ani jeho kolegové či jejich rodiny žádné problémy. A co slíbil, to také dodržel, takže Karlova hvězda mohla zářit dál. Nikdo mu nebránil ani v zahraničních turné, v roce 1973 se dočkal své první vlastní televizní show Zpívá Karel Gott. Také se tehdy narodila první dcera Dominika, kterou má s bývalou tanečnicí Antonií Zacpalovou. Jeho matka se ale o existenci nemanželské vnučky nikdy nedozvěděla a tatínkovi se Karel přiznal až krátce před jeho smrtí. Navíc ho postihla velká ztráta, když při autohavárii u Říčan zahynul jeden z jeho nejbližších přátel, textař Jiří Štaidl.
Pošli to dál:
Konec, na který nedošlo
Karel dál jel na plný plyn, pořádal velkolepá turné, vydával nová alba, sbíral ocenění a přízeň fanoušků, kteří se už počítali na miliony. V roce 1977 mu byl udělen titul zasloužilý umělec a téměř současně ho postihla další těžká ztráta, když v pouhých šedesáti šesti letech zemřela jeho maminka na infarkt. V roce 1980 se konečně představil poprvé veřejnosti i jako malíř na výstavě Herci malují v pražském Národopisném muzeu a o dva roky později ho navždy opustil i tatínek. V roce 1985 dostal titul národní umělec a současně dvacátého Zlatého slavíka, po němž se nechal slyšet, že anketu dobrovolně opouští a dává příležitost mladým. Některé fanoušky tím nejspíš naštval, protože o rok později skončil až třetí, za Daliborem Jandou a Petrem Nagym. V roce 1987 se narodila jeho druhá dcera Lucie a po listopadové revoluci se najednou rozhodl, že už toho bylo všeho dost. Oznámil, že končí, a uspořádal gigantické rozlučkové turné po sportovních halách v Československu a Německu. Obrovský úspěch ho ale přiměl rozhodnutí přehodnotit.
Mám rozprávkový dóm:
Zbrusu nový Karel
Dál už sbíral jen ceny nejvyšší a stal se živoucí legendou u nás i v zahraničí, především v Německu. V lednu 1993 založil s Františkem Janečkem agenturu GOJA, v roce 1996 získal v obnovené anketě popularity Český slavík s velkým náskokem proti konkurentům opět první místo a devadesátá léta zakončil sérií velkolepých vystoupení, mimo jiné v newyorské Carnegie Hall. V roce 2005 oznámil multimilionář Jan Moťovský, že hodlá v bývalé vile jeho rodičů v Jevanech založit jeho muzeum Gottland, čímž se Karel Gott stal prvním umělcem, jehož muzeum bylo otevřeno ještě během jeho života. V dubnu 2006 mu porodila přítelkyně Ivana Macháčková dceru Charlotte Ellu, o dva roky později se do té doby zapřisáhlý starý mládenec s Ivanou oženil a na svět přišla nejmladší Nelly Sofie. V říjnu 2015 oznámil, že mu lékaři diagnostikovali zhoubné onemocnění mízních uzlin, i nad zákeřnou nemocí se mu ale nakonec podařilo zvítězit. Postupně se vrátil před publikum, letošní rok odstartoval opět naplno a 8. března byla odhalena jeho hvězda na chodníku slávy ve foyer Hudebního divadla Karlín. Lze tudíž očekávat, že i jeho koncertní oslava osmdesátin bude příští rok stejně velkolepá jako ta před deseti lety v O2 areně, na niž mu přišlo blahopřát 130 hostů a patnáct tisíc diváků.
Hej, páni konšelé:
Vložil: Adina Janovská