Komik, ne bavič. Luděk Sobota vzpomíná na ´zlatá léta´ s Šimkem a Nárožným i co mu pošeptal prezident
31.01.2018
Foto: Archiv
Popisek: Luděk Sobota na snímku pro novou hru Dvě facky a pohřeb aneb Luděk Sobota ještě žije!
Luděk Sobota není jen známým hercem, napsal také několik knih, tu poslední nedávno převedl na divadelní prkna. Jak se asi dalo čekat, jde o humor. V týdeníku 5 + 2 ale Luděk Sobota prohlásil, že ač humor miluje, slovo bavič rád nemá…
Kdo někdy s Luďkem Sobotou mluvil naživo, pak vám dá jistě zapravdu, že je to někdo zcela jiný, než rozchechtaný komik ze slavných scének ze sedmdesátých a osmdesátých let. Luděk Sobota je poměrně vážný člověk, ale to rozhodně neznamená, že by nemiloval humor, na rozdíl od výrazu „bavič“: „Slovo bavič nesnáším a za baviče se nepokládám. Vždycky jsem obdivoval komiky jako Charlieho Chaplina, Vlastu Buriana, Voskovce a Wericha a miloval jsem grotesky. Tehdy slovo „bavič“ nikdo neznal. Bavič může být i někdo, komu se dříve říkalo konferenciér, dnes třeba moderátor – člověk, který mluví, občas plácá páté přes deváté, humorné to moc není. To jsou asi baviči, já mám raději slovo komik,“ uvedl v týdeníku 5+2.
Zeman je také bavič?
Luděk Sobota získal loni řád prezidenta republiky, mimo jiné právě za to, že je bavič, což se mu příliš nezamlouvalo: „Nevím, jestli pan prezident ví, že jsem na slovo bavič vůči své osobě alergický, a všiml si toho, nebo mu to někdo později řekl, ale každopádně když se ta vyznamenání předávala, tak vedle mne stojící prezident Zeman se naklonil a pošeptal mi: Víte, já jsem taky bavič. Ceny si velice vážím a nechápu lidi, kteří toto jedno z nejvyšších vyznamenání odmítají, to je podle mě neslušnost,“ sdělil v týdeníku 5+2.
Petr Nárožný je poněkud prudší povahy
Luděk Sobota hrál před lety humorná představení se Slávkem Šimkem a Petrem Nárožným, přístup obou komiků byl ale diametrálně odlišný, což Luďka Sobotu bavilo: „Třeba Petr Nárožný je skvělý matematik a oborem stavař. Má velký smysl pro humor, umí skvěle vyprávět anekdoty, které vyžadují naprostou přesnost. Já tohle moc neumím a raději mám své improvizované povídání. Občas mě napadají věci, které mě překvapí. Říkám tomu „hlava se diví, co huba mluví“. Když jsem s Petrem Nárožným hrál nějakou scénku, jejímž autorem jsem byl spolu s Miloslavem Šimkem, mohl jsem si dovolit během představení lehce text upravovat podle svého. Kdežto Petr Nárožný vyžadoval, abych to říkal přesně. Změny přímo před publikem ho dost rozčilovaly, on je totiž trochu prudší povahy. A to jeho rozčilení zase bavilo mne,“ zavzpomínal Luděk Sobota v časopise 5+2.
Cítím se na dvacet
Luděk Sobota napsal svou první hru, a to na motivy knihy Dvě facky a jeden pohřeb, která vypráví příběhy z jeho osobního a uměleckého života. „Nějaký - asi už starší - chytrolín vymyslel, že každý je tak starý, na kolik se cítí. Já se cítím na dvacet. Nechodím sice už na DAMU, ale vrátím se ve vzpomínkách i tam. Ale třeba i k Vladimíru Menšíkovi. Diváci se také dočkají mého pohřbu,“ představil hru Luděk Sobota. V týdeníku 5+2 se ale dostal i k tomu, proč se tak hra vlastně jmenuje: „Jedním z mála mých kamarádů herců, kteří jsou dosud naživu, je Ivan Mládek. Nedávno jsme seděli u nás doma a on se zmínil, že pohřby ho nebaví a nechodí na ně. Pak se na mě podíval a říká: „No ale tobě bych šel.“ Má hra měla předpremiéru v Branickém divadle a lidé přišli, takže se na lednovou premiéru těším.“ Hra Dvě facky a pohřeb aneb Luděk Sobota ještě žije!, měla premiéru v divadle Semafor právě v pondělí 29. ledna.
Začínal ve slavné Ypsilonce
Luděk Sobota sice vystudoval dopravní průmyslovku, ale táhlo ho to k divadlu, další volbou tedy byla DAMU. V sedmdesátých letech zaujal místo po boku Miloslava Šimka, které doplnil ještě Petr Nárožný, jejich Lucerna patří dodnes do zlatých fondů české zábavy. Televizním a filmovým divákům se naposledy připomenul v charakterní roli coby trenér v Posledním přeboru a ve filmu Poslední zápas Pepy Hnátka.
Herec obývá překrásnou vilku na pražském Smíchově, kde žije spokojeně s krásnou ženou Adrianou. Mají spolu syna Ladislava, trenéra tenisu a fitnessu, který se smíchem uvádí, že naštěstí není po tatínkovi, ale po mamince, a tak se vrhl do zápolení o Muže roku. Lásku ke sportu má ale s tatínkem společnou, Luděk Sobota hraje s nadšením tenis a běhá.
Vložil: Michaela Špačková