Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Odvolili jsme, teď se rokuje o vládě

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Co dáte člověku, to získáte zpět. Pohrdání, ponižování, buzerace, nízké platy. Tak se žije v Česku ´těm dole´

01.10.2017
Co dáte člověku, to získáte zpět. Pohrdání, ponižování, buzerace, nízké platy. Tak se žije v Česku ´těm dole´

Autor: A2larm.cz / repro

Popisek: Zaměstnání jako otroctví? Saša Uhlová zahájila sérii reportáží z nejhorších pracovních míst v ČR, první byla prádelna nemocnice Motol

Kázání o tom, že kapitalismus nám všem dává možnosti a že i ten nejposlednější má stejná práva jako ten první, jsou klamavá. Dokázala to svými texty Saša Uhlová, která se ve spolupráci s magazínem A2larm vrhla do reportérského experimentu nedozírného dosahu. Půl roku vykonávala ty nejhůře placené práce, které obestírají mračna pověstí o velmi špatném zacházení. Jaké byly její zážitky?

Saša Uhlová vystudovala romistiku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Po studiích se živila antropologickým terénním výzkumem v sociálně vyloučených lokalitách. Čtyři roky učila na Romské střední škole sociální v Kolíně. Od listopadu roku 2009 do prosince 2016 byla redaktorkou internetového Deníku Referendum. V roce 2011 působila v ROMEA z.s. jako redaktorka měsíčníku Romano Vodi. V soutěži Novinářská cena 2015 získala Čestné uznání. Začátkem roku 2017 se stala redaktorkou internetového deníku A2larm.

Jak vznikl nápad na sérii investigativních reportáží z prostředí nejhorších pracovních míst?

Saša Uhlová se při své práci často setkávala s lidmi, kteří si stěžovali na špatné podmínky v zaměstnání. Neplacené přesčasy, hrozné zacházení, nízké platy, nucení nástupu do práci i přes nemoc. Na žádost Uhlové, aby vypovídali i do reportáže, ovšem nepřikývli. Saša Uhlová konstatovala, že nemůže naplnit článek jen anonymními zdroji. Proto se rozhodla podstoupit půl roku v těch nejhorších. Aby měla vlastní zkušenosti.

Hlavním cílem reportáží Saši Uhlové je to, aby lidé, kteří tuto práci vykonávají, byli vidět. Doposud se na ně hledělo, když už, tak jedině skrze prsty.

Důležitý byl deník

Saša Uhlová si veškeré své zkušenosti a zážitky zapisovala do deníku. Nikdy by se nemohla spolehnout jen na vlastní paměť. Materiálu bylo nakonec tolik, že se autorka rozhodla je někdy v budoucnosti dát i do knižní podoby, kde bude moci vypsat mnohem více podrobností. V současnosti publikuje jednotlivé reportáže v magazínu A2larm.

Vznikne také dokumentární film

Odyseu Saši Uhlové sledoval po celou dobu dokumentární tým Apoleny Rychlíkové, která, kromě natáčení dokumentárního filmu, řídila i Uhlové postup, získávání práce, upozorňovala ji na to, kdy má z práce odejít a hlásit se o další.

Spojte se a bojujte, říká Uhlová

První reportáž Saši Uhlové byla sepsaná pro uvedení do problematiky. Na konci autorka apelovala na lidi, kteří podobnou práci musí vykonávat. Mají se spojit, mluvit o ponižujícím a vyčerpávajícím povolání, protože jedině tak se mohou ledy pohnout. Jedině tak si mohou vymoci právo a spravedlnost. Jedině tak se mohou domoci toho, aby se podmínky v jejich zaměstnání zlepšily.

V prádelně Motola za 66 korun na hodinu

Jako první místo pro ´mizernou´ práci zvolila novinářka Saša Uhlová prádelnu pražské Nemocnice Motol. Reportérka zjistila, že část zaměstnanců prádelny našla práci přes společnost VOS Midian Coral a dostává nižší mzdu než kmenoví zaměstnanci prádelny, což je v rozporu se zákoníkem práce. Agenturní zaměstnanci nedostávají ani osobní ohodnocení. Kmenoví zaměstnanci prádelny si měsíčně vydělají cca čtrnáct tisíc hrubého, agenturní zaměstnanci téže prádelny jen asi jedenáct tisíc.

Provoz v prádelně je jednosměnný od šesti hodin ráno do půl třetí odpoledne. V pondělí se prý pracuje až do páté hodiny odpoledne. Zpočátku se Uhlové práce zdála jednoduchá. Člověk jen věší vyprané prádlo, nic složitého. Jenže po hodině a půl už se na to dívala jinak. „Po hodině a půl jsem měla pocit, že tam stojím celé věky a jen věším a věším. Bylo to k nevydržení, chtělo se mi brečet. Měla jsem žízeň, chuť na cigaretu, bolely mě záda i ruce, chtěla jsem si lehnout do postele, dostala jsem strašný hlad,“ popsala Uhlová svou první zkušenost.  

Oběd za 25 korun, ale také za 72

Sama si také ověřila, co to znamená být zaměstnancem agentury. Zatímco kmenoví zaměstnanci Motola mohli v nemocniční kuchyni dostat oběd za 25 korun, agenturní zaměstnanci za tentýž oběd museli zaplatit 72 korun, což je víc, než by si vydělali za hodinu. Mnozí zaměstnanci si přitom stěžují, jak je bolí záda nebo nohy a hodně se přemáhají. Prý se bojí jít k doktorovi. „Kolega Libor zase musí splácet exekuci. Mohl by si kvůli chřipce vzít dovolenou, jenže to neudělá, protože je nás málo. Solidarita s ostatními je jedním z důvodů, proč lidé chodí do práce i nemocní. Nikdo z nich explicitně neřekl, že jim to nadřízení nedovolí,“ pokračovala novinářka.

Spadnout do exekuce je tak snadné

To ale není jediný problém. Vláda zvyšuje minimální mzdu, takže by lidé, kteří za ni pracují, mohli být spokojení. Jenže nejsou. Někteří z pracovníků se totiž potýkají s exekucemi, takže navýšení platu nijak nepocítí. Peníze spolkne právě exekuce. To byl případ paní Heleny, i když zdaleka nejen jí.

„Postupně se ukázalo, že v minulosti Helena několik měsíců nepracovala. Její muž tehdy ještě vydělával, byla v domácnosti a nenapadlo ji jít na pracák. Neplatila si zdravotní pojištění, a tak vznikl dluh, který mezitím narostl do značné výše. A teď, když pracuje, jí to strhávají. Do prosince vydělávala tak málo, že to ani nezaznamenala. Nezabavitelné minimum totiž v podstatě odpovídalo její čisté mzdě. A nebydlí v místě svého trvalého bydliště, takže jí nechodí soudní obsílky,“ popsala situaci Uhlová. K dokreslení celé situace se sluší dodat, že někteří ze zaměstnanců žijí na ubytovně, kde platí za pokoj pět tisíc korun, takže jim mnoho peněz na žití nezůstává.

 

 

Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste, nebo jste viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .

Vložil: Štěpán Cháb

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace