Ona skončila před soudem, on byl odměněn za zásluhy. A pak že právo měří všem stejným metrem. Tajnosti slavných

Foto: Lucernafilm

Popisek: Osud mimořádné komičky Nataši Gollové tvrdě poznamenala lidská závist

Tomu se říká smůla na chlapy. Kvůli milostnému vztahu s německým šéfem ateliérů byla Nataša Gollová obviněna z kolaborace. Paradoxně on ve stejné době dostal čestné občanství za zásluhy o český film. To ale nebylo jediným problémem, který proměnil život nejvtipnější hvězdy v nekonečné martyrium.

Osudem herečky Nataši Gollové se inspirovala scenáristka, když vytvářela fiktivní postavu Lili Krallovou. Napůl Slovenka a napůl Maďarka Judit Bárdos, která ji ztvárňuje, překvapivě přiznala, že ji do té doby vůbec neznala. Zřejmě nikdy nepatřila k fanouškům filmů pro pamětníky. A tak jí scenáristka Tereza Brdečková a režisér Robert Sedláček doporučili podívat se alespoň na legendární komedii Eva tropí hlouposti – aby prý načerpala hereččinu živelnost a energii. Hlavní hrdinka Bohémy je sice kombinací osudů několika prvorepublikových hvězd, události ze života české Němky Gollové v jejím příběhu ale výrazně převažují. Ženy, která patřila k nejmilovanějším a neobsazovanějším hvězdám, bavila davy mimořádným smyslem pro humor, v soukromí se ale potýkala po celý život s pořádnou náloží problémů.

Slovenská herečka maďarského původu Judit Bárdos jako smyšlená postava Lili Krallová, inspirovaná
osudem legendární Nataši Gollové

Byla slušně vychovaná dívka z dobré rodiny. Nikdy nemluvila vulgárně, neměla ráda přiopilé muže, učila se jazyky, jezdila na koni… Současně ale byla nekonvenční a bezprostřední, a právě proto se velkých seriózních rolí, po nichž toužila, nikdy nedočkala. Přesto patřila za první republiky i během druhé světové války k nejobsazovanějším hvězdám, a to se jí později krutě vymstilo. I v jejím případě totiž nezaúřadoval nikdo jiný než ubohá lidská závist. A ta dokáže nadělat pořádnou paseku. Nejprve málem zemřela v Terezíně, pak byla obviněna z kolaborace s nacisty. Jejím hlavním ‘zločinem‘ měl být vztah s válečným ředitelem barrandovských ateliérů Willy Söhnelem. Pikantnéí obvšem na tom je, že zatímco ona byla za tento vztah pronásledována, on po válce obdržel čestné občanství jako výraz díku za to, že ze své pozice pomáhal točit české filmy. V roce 1948 mu sice bylo odebráno, na rozdíl od slavných milenek ale nikdy nebyl nijak zvlášť perzekvován.

Slečna z dobré rodiny

Významný národohospodář první republiky, doktor práv František Xaver Hodáč, se v roce 1909 oženil s Adélou Gollovou. V roce 1910 se jim narodil syn Ivan, pozdější důstojník, vyhlášený bonviván a nadšený automobilový závodník. O tři roky později, 27. února 1912, přišla na svět jeho mladší sestra, která dostala jméno Nataša podle hrdinky Tolstého románu Vojna a mír. Pseudonym Gollová později převzala na počest dědečka Jaroslava Golla, uznávaného českého historika, který působil na Karlově univerzitě.

Mladinká Nataša s tatínkem Františkem Xaverem Hodáčem

Už od dětství hrávala divadlo s ochotníky, soukromě studovala herectví a moderní scénický tanec a po maturitě na gymnáziu šla na filozofickou fakultu. Měla talent na cizí jazyky a byla členkou taneční skupiny. V roce 1932 se představila veřejnosti v Paříži v baletu Vpodvečer parného dne v roli Ptáka snů. A právě v metropoli nad Seinou se seznámila u malíře Josefa Šímy se svou největší láskou, o šestnáct let starším francouzským básníkem a dramatikem rumunského původu, zakladatelem dadaismu Tristanem Tzarou.

Filmaři si jí všimli dřív

„Mým hlavním koníčkem v životě byli skuteční koně. Jízda na koni, to byl jediný sport, který jsem dělala strašně ráda. A jezdila jsem moc dobře! Můj otec měl takovou tlustou kobylu, a když pak přestal jezdit, tak já začala. Byla to moje veliká vášeň, můj opravdový koníček,“ vzpomínala později. Toužila po divadle, ale ještě než se stačila prosadit, dostala první nabídku od filmu – režisér Martin Frič jí nabídl vedlejší roli v komedii Kantor ideál. Další dva roky hrála na Slovensku, nemocná maminka a nabídka z Městského divadla na Královských Vinohradech je ale přivedly zpět do Prahy. Od roku 1935 hrála i v Městském komorním divadle a Městském divadle na Poříčí a během deseti let vytvořila téměř padesát rolí. Významný zlom v její kariéře nastal v roce 1939, když ji režisér Miroslav Cikán obsadil do filmu Příklady táhnou. Ještě mnohem víc jejího komediálního talentu využil Martin Frič, který jí dal vůbec největší příležitosti. Nejprve usedlou Mařenku v Kristiánovi, následovala slavná crazy komedie Eva tropí hlouposti, díky níž se stala idolem mladých dívek. S Fričem pak spolupracovala v roce 1941 na úspěšných filmech Hotel modrá hvězda a Roztomilý člověk. Ve všech čtyřech snímcích byl jejím partnerem Oldřich Nový.

Ve slavné komedii Eva tropí hlouposti

Rokem 1940 pro ni začalo mimořádně těžké období, které trvalo až do jara 1943. Její otec totiž patřil k nejvýznamnějším politikům Československé národní demokracie a po roce 1934 k Národnímu sjednocení, které se snažilo o obranu republiky proti nacistům. A tak když dostala nabídku do jediného německého filmu, ve kterém kdy hrála (Vrať se ke mně zpět), neměla na výběr. Odmítnutí by totiž s největší pravděpodobností zaplatila životem. Němci ji přejmenovali na Adu Goll, a přestože šlo pouze o komedii o bezdůvodné žárlivosti, stal se film později hlavní záminkou pro obvinění ze spolupráce s nacisty.

Problémová láska

Její největší přítelkyní se stala Adina Mandlová, jedna bez druhé téměř neudělaly krok. Nakonec je ale rozdělila láska k jedinému muži, který po válce znamenal pro obě pohromu, válečnému řediteli barrandovských ateliérů Willy Söhnelovi. „Všichni přátelé ji od toho vztahu odrazovali, protože věděli, že po válce z toho může mít nepříjemnosti. Ale ona si nedala říct,“ napsala ve svých pamětech Mandlová. „Doplatila na svůj vztah k mimořádnému muži, jehož neodpustitelnou chybou byl jeho německý původ,“ dodal Svatopluk Beneš. Proto se také Gollová odhodlala k zoufalému kroku, aby své jméno očistila a dokázala, že není o nic menší vlastenkou než ostatní. Jenže to málem zaplatila životem.

Nerozlučné přítelkyně Nataša Gollová a Adina Mandlová v komedii Hotel Modrá hvězda

Květen 1945 přinesl kromě osvobození také výzvu, apelující na případné dobrovolníky, kteří by pomohli s ošetřováním vězňů v internačním táboře Terezín. Mezi prvními se přihlásila právě Gollová. „Pak jsme dorazili do Terezína a tam to byla skutečná hrůza! Když člověk viděl ty chudáky ležící na slamnících, oholené hlavy, vytřeštěné oči, a hlavně – oni se naučili mluvit tak, že vůbec nebylo vidět, jak pohybují rty! Strašné!“ zavzpomínala pouze jedinkrát. Pečovala o bývalé vězně pražského gestapa, myla je a krmila, uklízela. V těžkých hygienických podmínkách se sama nakazila, nejdřív tyfem a poté svrabem. Půl roku bojovala o život a smrti unikla jen o vlásek. K morální rehabilitaci jí to ovšem nepomohlo.

Talent na nemožné vztahy

Dřina a obětavost v Terezíně jí nakonec ještě uškodila – byla obviněna, že tak chtěla takticky zakrýt a naoko odčinit spolupráci s nacisty. Obvinění z kolaborace nevyvrátila ani fakta. Stala se jednou ze zavržených, s nimiž soubor Vinohradského divadla odmítl dál spolupracovat. Díky tomu, že za války zprostředkovávala styk s partyzány a rozšiřovala protinacistické letáky, bylo řízení proti ní nakonec přece jen zastaveno. Hlavní příčinou jejích poválečných trampot se stal především její vztah s Willy Söhnelem. Ten coby ředitel filmových ateliérů zachránil mnoha umělcům život, a tak mu po válce úřady vrátily občanství, a dokonce mu bylo uděleno čestné občanství za to, že pomohl za války na Barrandově točit české filmy. Přesto byla lidská závist slepá a nálepky kolaborantka se Gollová ne a ne zbavit.

Zpátky před kameru ji dostali až Jan Werich a Martin Frič v komedii Císařův pekař, pekařův císař

Na muže měla krásná Nataša opravdu pech. Po válce se pokusila oživit vztah s francouzským básníkem Tristanem Tzarou, ale láska na dálku k ničemu nevedla. Pak se zamilovala do herce Františka Vnoučka a stýkala se s ním čtyři roky, jenže ten celý život skrýval homosexualitu, protože se bál pronásledování, a tak mu ‘vztah‘ se známou herečkou posloužil jenom jako zátěrka. Do Prahy za ní jezdíval také jeden slavný rakouský herec, byl krásný, ale ženatý a nikdy se nehodlal rozvést. V Natašině rodném domě také bydlel nějak čas malíř Josef Šíma. Ten byl sice svobodný, ale také se nakonec rozešli.

Osamělé konce krásné plavovlásky

V roce 1947 přijala angažmá v Českých Budějovicích i nabídku k sňatku od Karla Konstantina. Přesto se na filmové plátno vrátila až v roce 1951, kdy si ji Martin Frič a Jan Werich prosadili do role Kateřiny-Sirael v Císařově pekaři a Pekařově císaři. Po úspěšném uvedení filmu se manželé Konstantinovi vrátili do Prahy, do rodného domu se ale navrátila stárnoucí žena, sužovaná počátečními projevy onemocnění kyčlí. Roky 1952 a 1953 strávila na jevišti v Divadle Na Fidlovačce a od roku 1955 byla členkou Werichova Divadla satiry, pozdějšího Divadla ABC. V roce 1962 Konstantin zemřel na náhlou srdeční příhodu a herečka i musela vzít z existenčních důvodů do velkého bytu na Janáčkově nábřeží podnájemníky. Sice si ještě zahrála v několika filmech, nemoc, kvůli níž podstoupila několik operací, ji ale velmi omezovala. Její stav se zhoršoval, zápasila s nedostatkem peněz i opravdových přátel.

S Evou Svobodovou v roce 1974 v hudební krimikomedii Drahé tety a já

V roce 1977 vyměnila velký byt za garsonku ve Štěpánské ulici a téměř denně navštěvovala protější restauraci Šumava. Závislost na alkoholu nezvládla, a tak ji Stanislav Fišer a Josef Zíma přesvědčili, aby se přestěhovala do domova důchodců v Krči. Naposledy stanula před kamerou v roce 1981 ve filmu režiséra Jaroslava Balíka Konečná stanice. Zbytek života prožila pod stálou lékařskou péčí a zemřela ve spánku 29. října 1988. Kráska, která vstupovala do života s obrovským elánem a smyslem pro humor, si nakonec vypila svůj pohár hořkosti až do dna. Je pohřbena na Vyšehradském hřbitově ve společnosti svých nejbližších.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská