Každý úspěch musel být po zásluze potrestán. Američané si z toho sedli na zadek, zato domácí reakce byla naprosto nečekaná. Co zničilo jednu z nejslavnějších režisérských dvojic? Tajnosti slavných
02.05.2016
Foto: ČT
Popisek: Legendární režisérské duo Ján Kadár (vlevo) a Elmar Klos se svým Oscarem. Mohli toho natočit mnohem víc, kdyby tolik 'nezlobili'.
Před půlstoletím získali poprvé v historii českoslovenští filmaři v Los Angeles Oscara, vzápětí jejich mimořádná výpověď o nacismu, podílu Slovenského štátu na holocaustu a lidské malosti skončila v trezoru. Čím se legendární projekt znelíbil a kam zmizela slavná režisérská dvojice Kadár-Klos?
Když začne jít o život, projeví se lidský charakter naplno. Hamižnost, necitelnost, hloupost a povrchnost, naivita a bezelstnost, strach, jenž dokáže zprvu čestného a spravedlivého člověka natolik proměnit, že nakonec nechápe, co se to vlastně kolem něj děje, a nepoznává sám sebe. To všechno dokázal Ladislav Grosman vtěsnat do krátké novely Obchod na korze, kterou přečtete jedním dechem třeba u odpolední kávy. Stala se však prvopočátkem prvního velkolepého úspěchu československých filmařů, když si ji legendární režisérské duo Ján Kadár a Elmar Klos vybralo jako literární předlohu ke stejnojmennému filmu.
Tvrdě naservírovaná pravda
Děj filmu, který poprvé nekompromisně nastavil zrcadlo Slovákům a chování mnohých z nich během druhé světové války, byl zkonstruován na podkladě skutečné události. Je situován do roku 1942, do prostoru malého městečka ve Slovenském štátě. Truhlář Tono Brtko v podání Jozefa Kronera se dostává do vleku událostí a nástrah. Unaveně a rezignovaně odráží hašteřivé výpady manželky, která mu vyčítá nepodnikavost a neschopnost zajistit rodině blahobyt, a tak přijímá s přispěním vysoce postaveného švagra danajský dar – arizační dekret na galanterní krámek stařičké Židovky Rozálie Lautmannové, konfiskovaný podle norimberských zákonů o arizaci. Je vmanipulován do pozice, po níž nikdy netoužil.
Ida Kamińska a Jozef Kroner ve filmu Obchod na korze
Tono se ocitá mezi dvěma světy – čistým, nedotknutelným světem staré nahluchlé Židovky a světem reality. Polohluchá paní nechápe, co se v zemi děje, a považuje ho za svého pomocníka. Doma a na veřejnosti Brtko předstírá, že ‘arizuje‘, ve skutečnosti u paní Lautmannové renovuje letitý nábytek, zatímco ona o něj pečuje jako o syna. Nadejde však den, kdy všichni Židé z městečka obdrží předvolání k transportu, a Tono musí přiznat barvu… Jenže nemůže a ani neumí vládnout tvrdou rukou, a tak nedokáže starou paní bez záchvěvu svědomí poslat na smrt. Ale nemůže ani zpátky. Bojí se sám sebe i svého svědomí. Své provinění zastírá, snaží se před ním utéct. Jenže není kam. A tak jediné východisko nachází ve smrti.
Vzápětí přišel trest
Zrodilo se tak mimořádné dílo, vypovídající o nemožnosti kompromisu se zlem, o slabosti, strachu, nevědomosti a hlouposti jako živné půdě pro hlasatele násilí. Film získal v roce 1966 jako vůbec první československý snímek v historii Oscara za nejlepší cizojazyčný film a o rok později byla představitelka hlavní role, polská herečka Ida Kamińska, nominována na Oscara za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli. Jenže…
Ján Kadár, Ida Kamińska a Elmar Klos se soškou Oscara
Uplynulo pouhých pár měsíců a velkolepé dílo, které uchvátilo celý svět, skončilo v komunistickém trezoru. A stačil k tomu jeden jediný, zcela nesmyslný důvod, který ovšem byl na počátku ‘normalizace‘ v 70. letech minulého století využíván jako trest a připravil národ o spoustu významných osobností i jejich tvorbu. Díky tomu, že jeden z režisérské dvojice, Ján Kadár, emigroval po okupaci Československa ‘spřátelenými‘ vojsky do Spojených států, nesměli jsme Obchod na korze vidět, stejně jako celou řadu dalších kvalitních projektů, neuvěřitelných dvacet let.
Začátečník a jeho šéfíček
Šéfíček. Tak říkal Ján Kadár o osm let staršímu a zkušenějšímu Elmaru Klosovi, jenž svému mladšímu partnerovi také vykal a oslovoval ho Jáno. Kadár se narodil v Budapešti v roce vzniku Československa, 1. dubna 1918. Kvůli tatínkovi-advokátovi začal studovat práva, o což se už dříve pokoušel v Praze i Klos, studia však ani jeden z nich nedokončil. Přihlásil se totiž v roce 1938 na fotografickou a filmovou školu, kterou otevřel v Bratislavě Karel Plicka. Jenže student židovského původu si na škole dlouho nepobyl. Během druhé světové války byl vězněn a všichni jeho nejbližší zahynuli v plynových komorách nacistického koncentračního tábora Osvětim. V roce 1945 se vrátil do Bratislavy, začal pracovat v Krátkém filmu jako asistent produkce a režisér krátkých a dokumentárních snímků a natočil svůj první film Na troskách vyrastá život, dokument o odstraňování následků války.
Ján Kadár (vpravo) a Elmar Klos
V roce 1947 odešel do Prahy, kde se sblížil s režisérem Bořivojem Zemanem a autorsky se podílel na jeho filmech Mrtvý mezi živými a Nevíte o bytě?. Po roce 1948 se vrátil na Slovensko a za předešlá příkoří se ‘odvděčil‘ celovečerní agitační veselohrou Katka, lákající mladé venkovanky do městských továren. Prvním filmem, který natočil společně s Elmarem Klosem, se stal Únos z roku 1952, zobrazující Evropu rozdělenou na dvě části, z nichž v té ‘lepší‘ jsme byli nuceni žít. Následovala hudební veselohra Hudba z Marsu a psychologické drama Tam na konečné, neorealistický obraz života obyvatel jednoho činžáku na pražské periferii. A pak přišel první průšvih – satirická komedie s pohádkovými motivy Tři přání, na níž se podílel jako spoluautor Vratislav Blažek, který stál za řadou úspěšných projektů 60. let, například Starci na chmelu, Limonádový Joe aneb Koňská opera či Dáma na kolejích. Při ‘schvalovačce‘ se ale snímek dostal do potíží kvůli ideologické kritice a oba režiséři byli za trest z Barrandova propuštěni. Nakonec se film přece jen do distribuce dostal, ale až o pět let později, u diváků ale měl obrovský úspěch.
Tvrdý trest za emigraci
Po tomto úspěchu se Kadár a Klos na Barrandov vrátili a natočili ‘občanskou trilogii‘, v níž zkoumali nejen vztah jedince ke společnosti, ale i morální postoje hrdinů. Když pak odevzdali hotový scénář k Obchodu na korze, neznámý činitel anonymně poznamenal na jeho titulní stranu: „Kterého blázna napadlo, že se tohle má filmovat?!“ Není divu, vždyť film měl připomenout krutou pravdu, že se na válečném utrpení slovenských Židů podíleli nejen příslušníci Hlinkovy gardy, ale i jejich spoluobčané. A Slovenský sněm jako první schválil norimberské zákony! Zásluhou Oscara za Obchod na korze získali oba režiséři nabídku natočit u nás pro americkou společnost film Touha zvaná Anada. Byla pro ně mimořádně lukrativní, protože se do té doby dělili o jediný honorář. Z větší části ale nakonec film natočil Klos, protože Kadár mezitím emigroval a už režíroval za mořem svůj první americký film Anděl Levine, v němž mimo jiné hrála i hvězda Obchodu na korze Ida Kamińska. Tehdy již jednasedmdesátiletá rodačka z ukrajinské Oděsy a jedna z největších osobností polské židovské divadelní scény totiž také odešla do USA a zemřela v roce 1980 v New Yorku.
Jozef Kroner jako Tono Brtko před obchůdkem Rozálie Lautmannové
Šedesátiletý Elmar Klos byl za trest vyobcován z Barrandova i z FAMU, a aby měl v prvním období vůbec z čeho žít, nabídl mu Karel Höger přátelskou pomoc a pověřil ho polírským dohledem na stavbě svého rodinného domku. Znovu se vrátil za kameru až v roce 1990, když ho přizval jeho žák Moris Issa ke spolupráci na filmu pro mladé diváky Bizon. Elmar Klos zemřel 19. července 1993 ve věku nedožitých čtyřiaosmdesáti let. Svého přítele a tvůrčího partnera přežil o čtrnáct let. Šedesátiletý Ján Kadár zemřel 1. června 1979 v Los Angeles na rakovinu plic a podle poslední vůle byl jeho popel vysypán do vln oceánu.
Ján Kadár a Elmar Klos natočili za sedmnáct let celkem osm společných filmů. Mohlo jich být ale mnohem víc, kdyby kvůli tvůrčím ‘prohřeškům‘ nesměli několik roků filmovat. A některé jejich projekty, dovedené až do fáze technického scénáře, nemohly být realizovány. Buď byly ve své době ideologicky nevhodné, nebo u těch mezinárodních nakonec chyběly peníze.
Okouzlení mladého historika
Natáčení dramatických scén Obchodu na korze probíhalo před více než půlstoletím ve východoslovenském městečku Sabinov a tyto události dodnes symbolicky připomíná průčelí jednoho z tamních obchůdků, přestože právě v něm nepadla jediná klapka. Mladý místní historik Juraj Vrábel se dostal k prvním informacím o něm jako dvanáctiletý v roce 1994 a od té doby se jeho zájem jenom stupňoval. Začal shromažďovat věci, dokumentaci, fotografie i vzpomínky pamětníků a nyní pracuje na knize, která by měla přinést ucelený pohled na natáčení. „Chci se dotknout i toho, jaký osud postihl tento film, proč mu nepřál tehdejší režim, proč měl problémy i po získání Oscara a proč ho komunisté dali do trezoru,“ prozradil serveru Korzár.sk, podle nějž především Ján Kadár dokázal pojmout téma nacistické arizace v několika rovinách, a přesto nestanul v pozici mstitele. „Přístup režiséra byl obdivuhodný i proto, že sám prožil mnoho utrpení. Myslím, že každý mladý člověk by měl tento film alespoň jednou vidět,“ dodal.
Průčelí filmového obchůdku připomíná natáčení ve slovenském Sabinově dodnes
Čtěte také:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská