Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Padla do oka říšskému protektoru Frankovi, a tak šla raději do penze. Proč Antonií Nedošinskou v Národním divadle pohrdali? Tajnosti slavných

14.08.2015
Padla do oka říšskému protektoru Frankovi, a tak šla raději do penze. Proč Antonií Nedošinskou v Národním divadle pohrdali? Tajnosti slavných

Foto: ČT

Popisek: Antonie Nedošinská v roce 1933, v psychologickém dramatu režiséra Martina Friče U snědeného krámu

Za první republiky se stala ztělesněním dobrotivých matinek a tetiček, které zbožňovali nejen čeští diváci, ale také K. H. Frank. A tak než by si zadala s nacisty, raději Antonie Nedošinská na svou kariéru rezignovala.

Diváci ji milovali, herečtí kolegové byli vůči ní zdrženlivější a v Národním divadle ji přehlíželi, protože jí údajně záviděli úspěch na filmovém plátně. Pro Antonii Nedošinskou však bylo filmování důležitým zdrojem obživy. Proslula postavami žen z chudých poměrů, s dobrým srdcem a jazykem jako břitva, její hodné a laskavé, ale i rázné a výřečné manželky, matinky, hospodyně, domovnice, hokynářky a bytné diváci doslova zbožňovali. Důležité přitom nebyly jen její herecké schopnosti, ale i kyprá postava, takže jí producenti přímo ve smlouvě nařizovali, že v žádném případě nesmí zhubnout. A kdybychom chtěli u prvorepublikových hvězd hodnotit i schopnosti vést domácnost, vařit, háčkovat a vyšívat, stala by se jednoznačně vítězkou. Její dcera prý ještě po letech nostalgicky vzpomínala na zajíce na smetaně či na úžasné karbanátky z trojího masa a speciálního koření.

Mladá, krásná a štíhlá Antonie NEdošinská v roce 1909

Mladá, krásná a štíhlá Antonie v roce 1909, rok před narozením dcery

Smíchovská švadlenka

Tonička Valečková se narodila 26. června 1885 na pražském Smíchově do rodiny vyučeného truhláře, který byl domovníkem v nakladatelství V. Neuberta, a celá rodina bydlela ve služebním bytě v objektu tiskárny v Grafické ulici. Umělecké sklony zdědila po tatínkovi, který zpíval v Hlaholu. Měla tři sourozence – bratry Ferdinanda a Jindřicha a sestru Stašu (Anastázii). Odmalička jí učarovalo divadlo, maminka však byla jiného názoru a vybrala pro ni povolání švadlenky se slovy: „Nejsi dost hezká, abys mohla být herečkou. Herečky musí být vzrostlé ženy oslňující krásy. Nauč se dobře šít a budeš šťastnější, než kdyby z tebe měla být nespokojená herečka.“ Antonie sice poslechla, současně ale chodila tajně na hodiny herectví ke Karlovi Želenskému a nakonec utekla k divadlu.

Manžel Jiří kvůli ní opustil jisté živobytí v bance

Manžel Jiří kvůli ní opustil jisté živobytí v bance

Bankovního úředníka odlákala k divadlu

Prošla několika kočovnými soubory a na jedné ze štací se potkala s budoucím manželem Jiřím. Byl náruživý ochotník se solidním místem v bance, a tak slečně Toničce, která ho okouzlila, navrhl: „Slečno, když si mě vezmete, nebudete muset hrát divadlo.“ Jenže ona mu odpověděla: „Ale já musím hrát.“ A tak se Jiří z lásky k ní vzdal jistoty a upsal se také divadlu. Strádání kočujících herců časem vyměnili za angažmá ve Švandově divadle, dokonce se jim podařilo pronajmout si byt hned naproti, aby to neměli do práce daleko, a díky jeho řediteli Antonínu Fenclovi se brzy dostali k filmování.

I za první republiky si herci přivydělávali reklamou

I za první republiky si herci přivydělávali reklamou

V roce 1916 režíroval Fencl komedii Zlaté srdéčko a Antonie Nedošinská si v ní poprvé zahrála matinku. Natáčelo se na dvoře divadla, kam zřízenci vynesli kulisy měšťanského pokoje, a z pavlačí okolních domů je pozorovali zvědaví diváci. Jiří si zahrál o rok později plavčíka Maňase ve filmu Pražští adamité, více než jako herec byl ale známý jako manžel paní Nedošinské. Zemřel však v pouhých 43 letech a zbyly po něm osmatřicetiletá vdova a třináctiletá dcera Jiřinka.

S Karlem Nollem v roce 1926 v ještě němém filmu Dobrý voják Švejk

S Karlem Nollem v roce 1926 v ještě němém filmu Dobrý voják Švejk

Nekonerčný sprint mezi plotnou a jevištěm

Antonie byla vyhlášená hospodyně, nutily ji však k tomu především okolnosti. Divadlo vždy na konci sezony herce propustilo, aby je nemuselo platit, a tak Nedošinští sbalili dcerku, kostýmy a vyrazili na štace. Během roku zase Antonie kmitala mezi domovem a divadlem. Když se prosadila jako nepostradatelný typ do filmu, možná vařila ještě víc než dřív. Pro režiséry totiž nebyly důležité jen její herecké schopnosti, ale i kyprá postava. Proto jí producenti ve smlouvě přímo nařizovali, že v žádném případě nesmí zhubnout. Postavy kyprých matinek a tetiček totiž diváci milovali. V té době už byla paní Nedošinská členkou souboru Národního divadla a na adresu ‘pokleslých‘ komedií si vyslechla nejednu jedovatou poznámku. Filmování pro ni jako pro vdovu s dítětem bylo důležitým zdrojem obživy a pro její sokyně zase důvodem k žárlivosti a závisti.

S Vlastou Burianem v roce 1937 v komedii Falešná kočička

S Vlastou Burianem v roce 1937 v komedii Falešná kočička

Partner jenom před kamerou

Nejeden divák si myslel, že tvoří pár s Theodorem Pištěkem, protože se velmi často objevovala před kamerou po jeho boku, většinou jako jeho manželka. Jejich prvním společným filmem se stala v roce 1921 veselohra Děvčata, vdávejte se!, posledním v roce 1947 Čapkovy povídky. Ve skutečnosti si ale Pištěk v roce 1930 vzal o čtrnáct let mladší Máňu Ženíškovou, která se kvůli němu vzdala vlastní slibně nastartované kariéry. S Nedošinskou byli jen skvěle sehraní partneři a dokonce zvítězili v anketě České televize o nejoblíbenější filmový pár století.

S Theorodem Pištěkem v komedii Kariéra matky Lízalky

S Theorodem Pištěkem v komedii Kariéra matky Lízalky

Jediný přepych, který si kdy s dcerou dopřála, byla dřevěná chatička na Berounce, kam se s dcerou jezdily opalovat a večer se vracely vlakem nebo taxíkem do Prahy. Hodně peněz utrácela za kostýmy, které si vzhledem ke své postavě musela nechávat šít na míru, a pěkně oblékala i Jiřinku. Kromě toho pilně háčkovala a vyšívala ubrusy, dečky, polštáře a gobelíny. Ruční práce ji uklidňovaly, i během sebemenší pauzy při natáčení vytáhla háčkování nebo pletení a její výtvory bývaly vítanými dárky. Když dostala větší honorář, zpravidla investovala do nákupu obrazů současných malířů, porcelánu, šperků a starožitností.

Na scéně Národního divadla v roce 1939, s Ladislavem Peškem a Sašou Rašilovem v představení Strakonický dudák

Na scéně Národního divadla v roce 1939, s Ladislavem Peškem a Sašou Rašilovem
v představení Strakonický dudák

Po jejím umění zatoužila říše

O roli nikdy nebojovala intrikami a pokora a kolegialita se z jejího chování nikdy nevytratily. Zatímco velké osobnosti Národního divadla jí většinou nemohly většinou přijít na jméno, mladí herci ji milovali a nedali na svou divadelní mámu dopustit. Přesto postupně dostávala stále méně příležitostí. Její odchod v roce 1940 byl zdůvodněn zdravotními problémy a ukončení angažmá nesla paní Nedošinská velmi těžce. O rok později skončila i s filmováním, protože měla strach z nátlaku německých producentů, kteří chtěli, aby se objevovala ve filmech říšskoněmecké společnosti Pragfilm. Říkalo se, že je nejoblíbenější českou herečkou zastupujícího říšského protektora K. H. Franka, a to se pro ni stalo dostatečným varováním. Své odmítnutí zdůvodnila problémy se srdcem a pilně se pak jezdila léčit do lázní v Poděbradech.

Ve svém posledním filmu Čapkovy povídky

Ve svém posledním filmu Čapkovy povídky

Na veřejnosti se paní Nedošinská objevila znovu až v roce 1946, opět s Theodorem Pištěkem, a tehdejší ministr informací Václav Kopecký je u příležitosti výstavy 50 let kinematografie vyznamenal oceněním Průkopník českého filmu. Naposledy stanula před kamerou v roce 1947 ve filmu Martina Friče Čapkovy povídky jako služebná Máry. Zemřela 17. července 1950 v Poděbradech.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská