Vieweghovo zmrtvýchvstání: Druhá šance, nebo katastrofa? Problémy s pamětí a těžké deprese mu kazí radost ze života. A teď je tu Partička… Tajnosti slavných

Foto: TV Prima

Popisek: Michal Viewegh u Krause

Prosinec roku 2012 mu ze dne na den drasticky změnil život. Týden po návratu z pánské jízdy ho zničehonic přepadly zdravotní problémy. V domnění, že jde o infarkt, si sám ihned zavolal sanitku. Do nemocnice však dojel v bezvědomí a na operačním sále prodělal klinickou smrt. I když je to již dva roky, co spisovateli Michaelu Vieweghovi praskla aorta, s vážnými následky nemoci stále bojuje. Stěžuje si, že se mu zhroutil život a svět. Na svých stránkách popsal, jak probíhá jeho den, nazval to Den pacienta.

Podle lékařů, kteří mu zachránili život, bylo neuvěřitelné, že přežil. Podaří se to jednomu z deseti pacientů, které něco podobného potká.  Půl hodiny jej  oživovali, pak následovala několikahodinová operace. Po pár týdnech intenzívní léčby v IKEM byl převezen na rehabilitaci na Malvazinky.  Když se dostal z nejhoršího, dostavila se těžká deprese. Od nutkání skočit z Nuselského mostu jej prý zachránila antidepresiva.

Život po životě

Během jediného roku se jeho život stal nesnesitelným:  „Rok se s rokem sešel a všechno je jinak. Všechno to bezstarostné veselí - kam to všechno zmizelo?“ ptá se sám sebe ve své knize Můj život po životě, kterou vydal v roce 2013. „Ve svých jednapadesáti letech jsem se znovu stal dítětem, kterému rodinní příslušníci do omrzení vysvětlují, jak má žít,“ stěžuje si dále. Všichni mu radí, aby vydržel, že bude líp, ale on si znovu a znovu klade otázku: „A co když ne?“

Jeho čtenáři mu posílají více než dvě stě mailů denně, v nichž mu drží palce nebo radí, jak se léčit. Prodělat tak vážné zranění má fatální dopad na každého člověka. Michal  přiznává, že se s tím dodnes nevyrovnal, život,  který žije, je výrazně omezený, má například stále velké problémy s pamětí. Nemůže ani psát jako dřív, je schopen  stvořit maximálně povídky. „Rozhodně to nebudou povídky o manželství a sexu,“ svěřil se tento týden v hodinovém rozhovoru na Radiožurnálu.

„Já ráno začínám tím, že se jdu podívat do diáře, abych zjistil, jaký je den. Nebo zapomenu, že jsem se již vysprchoval a jdu se za dvě hodiny osprchovat znovu,“ popsal své trable moderátorce Lucii Výborné. Horší prý ale je, když v restauraci zaplatí dvakrát nebo, když neví, kde nechal manželku s dcerami.

Don Juan po infarktu?

Vždycky  se prý snažil psát upřímně a autobiograficky.  Platí to obzvláště  právě o knížce Můj život po životě, kde popisuje všechny  zážitky, následující po nemoci. Kromě špatného zdravotního stavu a omezené schopnosti psát zmiňuje také obavy o finanční zajištění rodiny, zda splatí hypotéku na dům a jeho provoz. Když ale  srovnává stav na začátku nemoci a nyní, přiznává, že konečně došlo k posunu. Na začátku bloudil po Praze,  teď už může díky navigaci dokonce po městě jezdit s autem.

Ale nemoc je prý občas i zábavná, hlavně pro druhé. Někdy  uvažuje, že by to, co prožil, využil ještě v další knížce. Napadlo ho například  téma Don Juan po infarktu,  o záletném chlapíkovi, jemuž se pletou  jména jeho dam, ale vzápětí tuto myšlenku zavrhl. Nemoc z něj  totiž udělala člověka mnohem pokornějšího. Přiznal se například, že by již nenapsal román Biomanželka, v němž tak trochu  zesměšnil a ironizoval různé alternativní způsoby  života.

Vybíjená s Partičkou

Nyní se alespoň těší na premiéru dalšího filmu, který byl natočen podle jeho románu  Vybíjená. Scénář ale na rozdíl od jiných, které byly podle jeho knih natočeny, nenapsal. Vybíjená je očekávána s velkou zvědavostí, protože hlavní role  hrají aktéři populárního televizního pořadu Partička – Michal Suchánek, Richard Genzer a Ondřej Sokol.  Krásku Eva zahraje Simona  Krainová. Režisérem je Petr Nikolaev, který již natočil zdařilou adaptaci jeho bestselleru Báječná léta pod psa. S tou je Michal Viewegh velmi spokojen.

Smutné: Den pacienta

Všemu, co o sobě Michal Viewegh říká, člověk uvěří poté, co si na oficiálních stránkách spisovatele přečte jeho nový krátký text: „I dnes ráno jsem vstal a jako vždy jsem dle instrukcí svých lékařů ještě před snídaní nalačno spolkl jednu tabletku Nolpazy. Po bezlepkové (a proto hnusné) snídani jsem si natočil skleničku vody a poslušně si vhodil do úst Betaloc ZOK, Welbutrin, Tanakan, Esentiale, Detralex, vitamín E, Chlorophyl a dvě tablety Cordycepsu a Carnosinu: překonal jsem obvyklý dávicí reflex, všechny pilule spolkl, převlékl se z pyžama do džínsů, trička, svetru a bundy (přičemž jsem znovu znechuceně konstatoval, že jsem výrazně ztloustl) a potom jsem šel vyvenčit oba naše psy – to jest vypustit je v malém parku před naším nuselským domem. Venčení psů kdekoliv v Praze upřímně nesnáším, neboť 1/ na ně nevyhnutelně musím ječet, kdykoli někoho obtěžují nebo vbíhají do vozovky, 2/ musím sbírat jejich řídké výkaly a nosit ten smradlavý hnus v průhledném pytlíku s sebou tak dlouho, dokud nenarazím na speciální koš na psí výkaly a konečně 3/ musím o našich miláčcích často konverzovat s jinými majiteli psů (to jest předstírat, že mi venčení psů vůbec nevadí a že je to naopak moje oblíbená aktivita).

Když jsem se se psy vrátil domů, uvařil jsem si hnusný bezlepkový oběd a sepsal jsem si, které z prášků už mi začínají docházet. Poobědval jsem, zapil jsem čtyři polední tablety pivem, protože manželka byla už zase na školení, a na chvilku jsem si zdříml, neboť Betaloc mi výrazně snižuje tlak. Potom jsem šel napsat tenhle kratičký sloupek. Psaní mi nyní jde dost pomalu, takže když jsem ten krátký textík dokončil, byl už čas na večeři, Atoris, Tanyz Eras, Detralex, Essentiale a Chlorophyl. Tak dobrou!“

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.          

Vložil: Adéla Hofmanová