EXKLUZIVNĚ Nečas Jany Nagyové: O aféře s premiérem jejíma očima. Proč teď, po letech mlčení? Ve hře jsou miliony... Mluvili jsme s aktéry novinky
15.11.2014
Foto: Nakladatelství Epocha
Popisek: Na obálku knížky fotil Janu Nagyovou-Nečasovou profesionální fotograf.
UKÁZKY O poměru s premiérem, aféře Nagygate a vazbě, Jana Nečasová poprvé odhaluje své soukromí v knize, nazvané dvojznačně Nečas Jany Nagyové. Bývalá vrchní ředitelka kabinetu, jak si nechávala říkat, která se až doposud vyhýbala jakýmkoliv kontaktům s médii, otevřeně hovoří o svém vztahu s Petrem Nečasem, odkrývá zákulisí tak zvané velké politiky, nebojí se otevřeně mluvit o lidech i událostech. A nekapituluje před světem, který se náhle zmenšil na několik metrů čtverečních vězeňské cely. „Vždy svá. Nezlomená. Šťastná. I nešťastná. Žena, jejíž příběh stojí za to znát. Je to zpověď. Ale není to pokání,“ stojí v anotaci knihy od novináře Josefa Hympla, která vychází v pátek u nakladatelství Epocha. Chtěli jsme vědět víc, třeba proč právě teď a co z toho bude Jana Nagyová mít?
Pozoruhodný vhled do Strakovy akademie za premiéra Petra Nečase může přinést kniha, kterou sepsala jeho šéfka sekretariátu a dnes manželka Jana Nagyová-Nečasová. Formou rozhovoru v ní vzpomíná na nejzásadnější okamžiky své kariéry „Petrova servismana“, mezi které počítá kromě utajování lásky s premiérem například i zablácené boty policistky, šlapající jí po posteli při domovní prohlídce.
Jana Nagyová v knize, ze které přinesl úryvky jako první deník Blesk, například vzpomíná, jak ji právě Petr Nečas přivedl z Karlových Varů do Prahy. „Ale v té době jsme si s Petrem hluboce vykali,“ vzpomíná. Nečas byl tehdy jako první místopředseda strany zodpovědný za chod hlavní kanceláře a ona pod něj spadala jako vedoucí provozního oddělení. Jak vzpomínala, její pozdější manžel tehdy měl kolem sebe „bublinu“ a ode všech si držel odstup. „Já mám normálně problém si tykat. Možná to nevypadá, ale docela dlouho si držím odstup. A Petr? Ten úplně. Má takovou bublinu okolo sebe,“ řekla v knize novináře Mafry Josefa Hympla.
Přemluvil mě Petr…
Právě Nečas ji prý tehdy přemluvil, aby si rozmyslela svůj odchod ze stranického aparátu, o kterém uvažovala, a zařídil jí přesun z karlovarské regionální kanceláře do pražské centrály. „My jsme se potkali na nějaké stranické ideové konferenci. Říkala jsem mu, že to chci asi ve stranickém aparátu úplně zabalit. Měla jsem nabídku jít dělat do jednoho soukromého podniku. Bylo mi čtyřicet, cítila jsem, že je pro změnu nejvyšší čas. A on mi tenkrát řekl, že by byla škoda, kdybych to takhle ukončila. A jestli bych nešla posílit tým do centrály v Praze. V duchu jsem si říkala, že řeči plynou a voda teče. Že se nebudu spoléhat na něco, co možná bude. Přesto jsem mu říkala, že kdyby tedy něco měl...“
Čtěte také:
Další úryvek pak vzpomíná na dobu, kdy působila pod Nečasem na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Na odchod tehdy dostala velmi vysokou částku jako „odchodné“. V médiích to pak bylo prezentováno tak, že jí to zařídil Nečas, ve skutečnosti se ale prý jednalo o standardní „odchodné“ ve výši několika platů, které přikazoval zákon. A dostalo jej prý i mnoho dalších úředníků, kteří odcházeli.
Takový Petrův servisman
V době, kdy řídila sekretariát předsedy vlády, hrála prý neobyčejně náročnou dvojroli opory premiéra a šéfky úřadu. V obojím prý dělala „Petrova servismana“. A zdůrazňuje, že velmi podobně fungovala i v době, kdy ještě neměli s premiérem žádný osobní vztah. Pochválila se za to, že dokázala obě role oddělovat tak důsledně, že nikdo nic nepoznal. „Nikdy jsem před lidmi nepokřikovala Petře! Nikdy jsem nedávala najevo, jak blízko mu jsem. Naopak jsem na nějaké oficiality vystrkovala podřízené nebo jiné lidi, ať tam jdou oni,“ vzpomíná. Zde je přesná ukázka z knihy:
|
Odpusťte mi to, ale jak bylo těžké rozdělit ty dvě role, pracovní a mileneckou?
„Byl v tom velikánský kus sebezapření. To mi řekl i ten psycholog. Je to hrozně fajn chlap. Podle něj jsem si mohla v autě polykat slzičky, ale vylezla jsem ven a hrála jsem tu druhou roli. Tu, která se ode mě očekávala. Šéfky kabinetu, Petrova servismana.“
A nepřeháněla jste ten servis vašemu milostnému vztahu? Prý jste rozhodovala drobnostech?
„Ať už tam byl vztah, nebo předtím nebyl, já jsem byla vždy naprosto loajální ke svému šéfovi. Mám to prostě takhle nastavené. Zase se vrátím ke svému psychologovi. U něj jsem vyplňovala asi dvacet testů. Chtěl, abych mu řekla, čeho si cením. Řekla jsem mu, že toho, že jsem uměla vždy oddělit profesionální linku od soukromé. Nikdy jsem před lidmi nepokřikovala Petře! Nikde jsem nedávala najevo, jak blízko jsem. Naopak jsem na nějaké oficiality vystrkovala podřízené jiné lidi, ať tam jdou oni.“
Tomu utajování vašeho vztahu jste ale museli dát spoustu energie.
„Nemuseli to prostě všichni vědět. Vezměte si, že já jsem Petra potkávala. Že jsem s ním pracovala jako s ministrem i jako s premiérem. A všichni na vás zírají. Já jsem to Petrovi i říkala, že nakonec vždycky já to odnesu, jak to vypadá na té ulici. Ale on to tak nevnímal. Je to také tím, že politici po takové době ve funkcích už nemají na některé věci cit.“
|
Realita života versus červené koberce
A ještě jednu roli prý pro Nečase měla - zprostředkovávala mu realitu života. „Třeba jeho manželka Radka nikdy nechodila do práce. Nedávala mu zpětnou vazbu. A sepětí s realitou potřebuje každý člověk. Aby se prostě neztratil,“ myslí si.
Zavzpomínala totiž, že svět politiků je úplně jiný než ten okolo. Žijí prý „na červených kobercích“ a z vlastní zkušenosti ví, že 95 procent poslanců se do dvou let od zvolení chová jinak než předtím. „Já jsem si pro sebe vyhodnotila, že je to jedna z kategorií, kde lidi žijí často hodně ze své minulosti. I po skončení mandátu k vám přijdou a řeknou: Já jsem bývalý poslanec, ministr nebo třeba zastupitel,“ prozrazuje. Zde je další ukázka:
|
Myslíte, že se jim hůře vnímá realita? Kolik stojí rohlík a podobně?
„Ano. Třeba jeho manželka Radka nikdy nechodila do práce. Nedávala mu tu zpětnou vazbu. Já jsem mu říkala: Vy jste třeba nikdy nemuseli řešit, kdo zůstane doma, když vám onemocní dítě… A obecně sepětí s každodenní realitou potřebuje každý člověk. Aby se prostě neztratil.“
Ono to zase není tak těžké. Život ve sněmovních kantýnách a kuloárech má určitě pro mnohé své kouzlo.
„Nejenom v tom. Já vždycky říkám, že spousta profesionálních politiků žije na »červených kobercích«. I ten svět ve Sněmovně je úplně jiný. Dříve jsem tam musela chodit a vyhodnotila jsem, že 95 procent z těch lidí se do dvou let změnilo. A to nejde jenom o Sněmovnu, ale obecně o politiku. Já jsem si pro sebe vyhodnotila, že je to jedna z kategorií, kde lidi žijí často hodně ze své minulosti. I po skončení mandátu k vám přijdou a řeknou: Já jsem bývalý poslanec, já jsem bývalý senátor, ministr nebo třeba zastupitel.“
|
Most přes minulost
Kniha Nečas Jany Nagyové je vstupenkou do nejniternějšího soukromí ženy, o které se říkalo, že patří k nejmocnějším v zemi. Je to jakýsi »most přes minulost« – od pracovnice oblastního sekretariátu ODS po šéfovou sekretariátu ministerského předsedy. Zdaleka to není jen stoupání po červeném koberci, Jana Nečasová dopodrobna líčí vztah s premiérem i detaily ze svého nočního zatčení, pocity ponížení, jež zažila ve vazbě.
Nevyhýbá se ani intimním otázkám a prozrazuje, jakými prostými triky si i žena za mřížemi může udržet důstojnost a půvab. Zvláštní pasáž je věnovaná Davidu Rathovi. Napsal Janě Nečasové z vazby a ona jeho dopis kvůli „negativní energii, jež z něho vyzařovala“, ani neotevřela. Přesto pro ni zafungoval jako fatální symbol: Řekla prý o něm přátelům a slíbili si, že oni si z vězení nenapíšou. Do roka byla za mřížemi a slib dodržela: Nikomu nenapsala... Svěřuje se tedy až teď - a všem.
Práskejte a vyjdete z toho lépe
Blesk také popisuje, jak jí policie tlačila ke spolupráci a chtěla po ní, aby „práskala“. Mohla se tak stát spolupracující obviněnou a získat výhody. Tento „kšeft“ ale někdejší Nečasova pravá ruka odmítla. Někdejší šéfka Nečasova kabinetu do knihy vepsala, co zakoušela při vyšetřování na policii. Policisté prý chtěli, aby „práskala“ a výměnou za to získala výhody. „Byla jsem ve vazbě a pod tlakem. Když jsme jeli otvírat sejf do mojí kanceláře na Úřadu vlády, tak můj advokát po úkonu odjel. Tehdy mě začali přesvědčovat, abych byla spolupracující obviněná. Jaké z toho budu mít všemožné výhody. Že jim jde o úplně někoho jiného. Prostě, že to bude pro mě lepší,“ popisuje Nečasová v právě vycházející knize.
Možná, že by v takovém případě byla propuštěna z vazby a její trest by mohl být nižší. Nečasovou nyní v listopadu čeká další soud. S červnovým rozhodnutím soudkyně udělit jí za zneužití vojenské rozvědky roční podmínku, totiž nesouhlasí státní žalobce.
Nečasová nátlaku nepodlehla
Nečasová se podle svých slov domnívá, že ke spolupráci ji měly přivést neustálé úniky z jejího spisu na veřejnost a také různé policejní konstrukce. „V médiích se potom objevovaly zkazky o tom, že těch při razii nalezených 150 milionů a zlato snad patřilo mně. S odpuštěním, naprosté hovadiny. Přišlo mi, že policisté čekají, že se zhroutím,“ usoudila Nečasová a jejich taktika prý byla jasná.
„Čekali, že začnu křičet, proč jdou takhle jenom po mně. U ostatních takové podrobnosti do médií neunikají. Snad si mysleli, že jim začnu na různé lidi v této zemi bůhvíco vyprávět. To se ale spletli,“ vypráví o své zkušenosti.
V prvních třech dnech po zatčení jsem zažila asi největší ponížení
Blesk zmiňuje i tu pasáž knihy, která popisuje, jak ji policisté zatkli a především ponížili. Například, když se probíralo na veřejnosti její údajně velké množství drahých kabelek a další luxusní věci, které měla vlastnit.
„Kauza kabelky je směšná. Při domovní prohlídce naházela taková malá zrzavá policajtka všechny moje kabelky, i ty, co patřily dcerám, na jednu hromadu. Pokřikovala, která kolik stojí a podobně. Řekla jsem jim do protokolu, že některé jsou koupené v zahraničí za výrazně nižší cenu a jiné zase se slevou…“ vypráví.
„Podle mě je ale vůbec extra nezajímaly moje kabelky, ani moje oblečení. Prostě dokumentovali všechno. Na vlastní oči jsem viděla, jak si fotili třeba moje džíny Diesel. Nevím, co je to za šlágr. To jsem vůbec nepochopila. Sháněli se přece po jiných věcech. Po disketách, USB pamětích, počítačích, mobilech…“ Ovšem to, co následovalo po nočním zátahu v bytě u Nečasové, jí prý velmi otřáslo. „Vždycky jsem chtěla být slušný člověk. Hrdý člověk. Ty první tři dny jsem zažila asi největší ponížení,“ svěřila Jana Nečasová v knize.
Otevřená zpověď o poměru s premiérem, aféře Nagygate a o vazbě – za 5 milionů
Oslovili jsme pana ředitele nakladatelství Epocha, který knihu vydává, pana Zdeňka Pobudu. Pochopitelně byl velmi uzavřený, co se týče dotazů na honoráře pro autora a Janu Nagyovou, přesto mezi řádky něco málo prozradil. „Je hezčí, než na mnohých fotkách,“ sdělil o Nagyové s tím, že s nápadem na tuto knihu přišel její autor, novinář Josef Hympl a pěkný obrázek na přebalu knihy je dílem profesionálního fotografa, jehož zaplatilo nakladatelství... Z toho tedy plyne, že ředitel Pobuda byl s Janou Nagyovou-Nečasovou v kontaktu, ostatně také poznamenal, že je to sympatická dáma. Ovšem na otázku, zda, byť je celý národ proti ní, jeho si v osobním kontaktu získala, řekl: „Na to vám neodpovím. Řeknu jediné, přečtěte si knihu!“
Takže mezi řádky sdělil Zdeněk Pobuda dvě věci. V jeho očích se Jana Nagyová svou zpovědí rehabilitovala, a dále - jednali spolu. O čem? To není těžké uhodnout. Evidentně o speciálním honoráři pro Janu Nagyovou. Za obvyklých okolností by dostal honorář jen autor, v tomto případě Josef Hympl, ale zde se jedná o mimořádnou situaci: Nagyová nedala od svého zatčení jediný rozhovor, nepočítaje ten, kde hovoří o podmínkách vazby. O své lovestory s Nečasem nemluvila dokonce ještě nikdy!
Kolik tedy pro Nagyovou? Budete zírat
Což činí její postavení pro jakéhokoli nakladatele velmi atraktivní. Náš nakladatelský zdroj, obeznámený s tím, jak to v branži chodí, sdělil: „Vždycky se jedná. Autor chce co nejvíc a nakladatel vyjednává, aby nemusel platit moc. Honorář pro autora se pohybuje mezi 7 až 30 procenty z prodejní ceny bez DPH, tady si ale myslím, že šli ještě výše,“ řekl nám zdroj s tím, že by nebyl překvapen, kdyby samotná Nagyová dostala zmíněných 30 % a autor ještě další procenta. „To se nakladateli tady pořád vyplatí, protože jde o knihu, která se bude skvěle prodávat. Můj odhad je 50 tisíc náklad, který nechali vytisknout hned na začátek,“ dozvěděli jsme se.
Po troše počítání to tedy vychází takto: Dejme tomu, že se knihy Nečas Jany Nagyové, která stojí 199,- korun, prodá „jen“ 30 tisíc výtisků. Pak by Jana Nagyová dostala z prodeje neuvěřitelných 5 134 200,-! A protože po pádu Nečasovy vlády jsou oba manželé, uvyklí velmi vysokým vládním příjmům, takzvaně „na suchu“, není se třeba asi dále ptát, proč Jana Nagyová dává nyní veřejnosti všanc celý svůj příběh…
Mimochodem, krátký rozhovor nám slíbil i autor, novinář Josef Hympl, ten ale chce počkat, až kniha opravdu vyjde…
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na ');.
Vložil: Anička Vančová