Život druhé zlaté slavice převrátily těžká nemoc, divoký rozvod a marná touha po dítěti... Tajnosti slavných

Autor: ČT

Popisek: 0 svých problémech Hana Zagorová odmítala mluvit. Nechtěla, aby ji lidé litovali

Druhá nejúspěšnější zpěvačka české populární hudby získala devět Zlatých slavíků za sebou. Na vlastí kůži však zažila, co znamená přísloví, že zdraví si nekoupíš. Jak vážná nemoc, divoký rozvod a nenaplněná touha po dítěti zamíchaly životem Hany Zagorové?

Během půlstoletí úspěšné kariéry nazpívala více než 800 písní, do české populární hudby přivedla termín beatový šanson a dokázala vystoupit na 360 koncertech během jediného roku. Polovina Čechů ji miluje, ta druhá ji má zaškatulkovanou jako rozvernou skotačící hvězdu, která mluví ve zdrobnělinách. Ve své podstatě je prý velmi plachá, což je zřejmě největší paradox, který s její úspěšnou kariérou ani trochu nekoresponduje. Ani sláva však nemohla Haně Zagorové pomoci vyřešit nejvážnější životní problémy – těžkou nemoc a marnou touhu po dítěti.

V muzikálu Jack Rozparovač

Zákeřná rána na počátku kariéry

Narodila se 6. září 1946 v Petřkovicích na Ostravsku a na krásné dětství vzpomíná po celý život. Její otec Jan Zagora byl stavebním inženýrem, matka Edeltruda učitelkou. V sedmnácti letech Hanka zvítězila v ostravské soutěži Hledáme nové talenty, odjakživa však toužila po kariéře divadelní herečky, a tak v roce 1964 začala studovat na brněnské JAMU. Absolvovala Vančurovým představením Josefína a tuto roli později ztvárnila i v televizi. Ke zpěvu se dostala víceméně náhodou. Začala spolupracovat s ostravským rozhlasem, kde vznikly její první nahrávky, a již v roce 1965 měla v televizi vlastní pořad Písničky pro Hanku.

Nakřápnutý hlas a špatná výslovnost sykavek se již od počátku staly její předností

Její hlasové nedostatky, mírně nakřápnutý hlas a špatná výslovnost sykavek, se paradoxně staly její předností, protože jí dodávaly osobitý projev a byla díky nim mezi ostatními zpěvačkami snadno rozpoznatelná. Slibnou kariéru však narušila nejdřív jedna a později další, ještě vážnější choroba, což zcela ovlivnilo její pohled na svět i samu sebe a přineslo do jejího života další vlastnost – pokoru.

Život s handicapem

Od mládí trpí Hana Zagorová těžkou poruchou krvetvorby. Déle než třicet let musela pravidelně docházet na transfuzní oddělení, aby jí vyměnili krev. Nakonec nemoc přece jen ustoupila, v určitém období jí však nedovolovala opustit republiku déle než na tři týdny. Po celou dobu věděla, že se pohybuje na hraně mezi životem a smrtí. O své nemoci přesto dlouho odmítala veřejně mluvit, nechtěla, aby ji někdo litoval. Teď už dvanáct let na transfuze nemusí, nemoc by se však mohla kdykoli vrátit.

S komikem Josefem Dvořákem ve slavném semaforském představení Kytice

Právě vážná nemoc zavinila, že si Hanka nikdy nemohla splnit své největší přání stát se matkou. Těhotenství by totiž pro ni znamenalo smrtelné nebezpečí. Přesto se však naděje na mateřství dlouho odmítala vzdát a usilovala alespoň o adopci. Ani to jí však nevyšlo, na zpěvaččinu hlavu se snesla řada argumentů. Byla tu její nemoc, jejíž vývoj si lékaři netroufali zodpovědně odhadnout, skutečnost že byla svobodná, časově náročné povolání… zkrátka úředních protiargumentů se našlo víc než dost. A k nim se možná leckdy přidružila i trocha té lidské závisti a nepřejícnosti. Po nekonečném běhu na hodně dlouhou trať, během nějž se jí vysněný cíl neustále jen vzdaloval, nakonec boj s větrnými mlýny vzdala.

S Jurajem Kukurou v nesmrtelné hudební komedii režiséra Zdeňka Podskalského Trhák

Největší hvězda 70. let

Koncem 60. let se Hanka začala častěji objevovat na televizní obrazovce. Účinkovala se skupinou Flamingo a natáčela v ostravském rozhlase. Od roku 1969 vystupovala v pražském divadle Apollo a v letech 1972 až 1974 hostovala v divadle Semafor jako Bludička ve slavném parodickém představení Kytice. Její obliba narůstala, což se odrazilo i v jejím umístění v anketě posluchačské oblíbenosti. „Tehdy jsme mohli jít do hospůdky, vracet se veselí po ulici v pět ráno a nikdo pak dva měsíce nepsal, že se někdo někde opil,“ prohlásila v rozhovoru pro Ona.idnes.cz. V letech 1974 a 1975 získala bronzového slavíka, následoval stříbrný a od roku 1977 pak devětkrát po sobě zlatý. Na koncertech se začala objevovat s vlastní doprovodnou kapelou, kterou vedl Karel Vágner. Nejprve zpívala s Michalem Prokopem, kterého v roce 1975 vystřídal Petr Rezek. Jejich úspěšné profesionální partnerství vydrželo šest let.

S Petrem Rezkem zpívala v 70. letech šest let

V 80. letech pravidelně natáčela vlastní hudební pořad Dluhy Hany Zagorové, koncertovala ze všech sil – během jediného roku dokázala zvládnout až 360 vystoupení! Nahrávala desky doma i v zahraničí, kde i natáčela pořady a spolupracovala s řadou zahraničních kolegů. V roce 1980 se objevila v jedné z hlavních rolí filmového muzikálu Zdeňka Podskalského Trhák, v roce 1989 natočila ve spolupráci s německou televizí muzikálovou pohádku Peter Pan. Pokračovala ve spolupráci s Karlem Vágnerem, který se stal jejím kapelníkem, manažerem i skladatelem. V letech 1980 až 1986 vystupovala s tanečním a pěveckým duem Petra Kotvalda a Stanislava Hložka. Téměř okamžitě po jejich startu odešel Rezek, což podle Hanky způsobil její špatný odhad. „Vymyslela jsem si k sobě do druhé poloviny programu dva zpěváky, kteří by zpívali sbory a trochu tančili. Byli to Petr Kotvald a Stanislav Hložek, tehdy absolutně neznámí kluci. A Petr najednou řekl, že končí, protože měl pocit, že tam je už přechlapováno,“ přiznala před časem v rozhovoru pro Novinky.cz.

V roce 1980 si pořídila jako 'křoví' tančící a zpívající duo Stanislav Hložek - Petr Kotvald (vpravo)

Úřední zákaz a nová doba

V červnu 1989 podepsala petici Několik vět, v níž hnutí Charta 77 požadovalo propuštění politických vězňů a svobodu slova. Ještě týž večer to oznámilo rádio Svobodná Evropa. Na oplátku jí byla okamžitě zastavena činnost a až do pádu komunistického režimu nesměla veřejně vystupovat. Doma přestal zvonit telefon, na vchod domu namířili kameru. Byla předvolána na StB i ústřední výbor KSČ. Tlačili na ni, ať podpis odvolá. Odmítla, svůj naopak ho utvrdila slovy: „Nebylo tam nic, s čím by slušný člověk nesouhlasil.“

S Jiřím Bartoškou v listopadu 1989 na pražském Václavském náměstí

Znovu zpívala na veřejnosti v listopadu 1989 společně s Jaroslavem Hutkou, a to hymnu na pražském Václavském náměstí, a následně na Letné s Martou Kubišovou a Jiřím Suchým. Kromě těch několika měsíců zákazu kariéru nikdy nepřerušila a stále patří k nejoblíbenějším. Svědčí o tom množství prodaných alb, role v muzikálech, vyprodané koncertní sály i stálé umístění na předních příčkách v anketě Český slavík. Je jedinou zpěvačkou své generace, která se po celou dobu kariéry drží v první desítce žebříčku oblíbenosti, a je nejprodávanější tuzemskou zpěvačkou. V soukromí však za to zaplatila až neúměrně vysokou daň.

S baletním mistrem Vlastimilem Harapesem jsou dávno rozvedeni, zůstali však dobrými přáteli

Utajená zákoutí slavné ženy

Prvním manželem Hany Zagorové byl od roku 1986 tanečník a baletní mistr Vlastimil Harapes. Šuškalo se, že jejich vztah je účelový, v podstatě gentlemanská dohoda kvůli žádosti o adopci, protože jako svobodná nemohla zpěvačka podle předpisů požádat o svěření dítěte do péče. Zpěvačka však tvrdí, že byl její velkou láskou. Přesto se s ním v roce 1992 rozvedla, rozvodový rozsudek nabyl platnosti pouhý den před dalším svatebním obřadem. „Ten rozvod byl mistrovský kousek Oldy Lichtenberga, který byl mým právníkem. Že jsme to vůbec stihli,“ konstatovala zpěvačka.

To byl ale fofr - jeden den se Hana rozváděla, aby se hned následující den mohla znovu vdát

Do jejího života totiž vstoupil slovenský operní pěvec, o deset let mladší Štefan Margita, který se do ní bláznivě zamiloval. Dokonce jí oznámil datum svatby a ani trochu ho nezajímalo, že je vdaná. Během čtyřletého omezení vlastních aktivit v 90. letech ho zpěvačka doprovázela na koncertních turné a divadelních angažmá po celém světě a jsou považováni za nejšťastnější pár českého showbyznysu.

S druhým manželem, slovenským operním pěvcem Štefanem Margitou

Není každý den posvícení

Se Štefanem se vzájemně podporují, ale domů si práci neberou. Oba potřebují před koncerty klid a dokážou i po tolika letech na hudební špičce stále ještě podléhat nervozitě a trémě. „Ve chvíli, kdy je jeden nervózní, tak si jdeme z cesty,“ přiznala Zagorová v rozhovoru pro Revue.idnes.cz. „Doma nezpíváme nikdy. Sousedi si na nás stěžovat nemohou,“ dodal Margita. I přes úspěchy a zlepšení zdravotního stavu jeho žena neočekává, že vše musí být neustále zalito sluncem. „Asi před rokem jsem si říkala, že teď je všechno tak dlouhou dobu fajn. A prásk…,“ přiznala serveru Ona.ides.cz. „Pár nepříjemných věcí se událo. Proto se snažím neotravovat si život prkotinami, neztrácet čas.“

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská