Metoda odhazování volebních lístků. Po debatě v ČT je jasno. Komentář Štěpána Chába
komentář
12.01.2018
Foto: Facebook ČT24 / repro
Popisek: Generální zkouška na velkou předvolební debatu ČT
Páteční a sobotní volby prezidenta republiky. Do přímé volby prezidenta jdeme podruhé, a podruhé to vypadá na obdobný výsledek jako minule. Velká debata kandidátů na prezidenta, kterou ve čtvrtek odvysílala Česká televize, se nesla v duchu silných provolání kupodivu plných většinou prázdných slov. Síla člověka, který má stanout v čele státu, byla popřena milou a usměvavou nekonfliktností, nevýrazností a trochu vtíravým marketingem myšlenek, které už zazněly tolikrát, až se stávají trochu nudnými.
Úvod možná vyzněl hloupě. Jako kdybych očekával od diskuse šarádu, která má pobavit. Neměla pobavit, ale zaujmout, měla zaujmout natolik, abych byl schopný říct bez váhání – to je on. A jsem toho schopný? Ani vzdáleně. Začnu tedy pracovat na bázi volby menšího zla. Koho volit, abych se necítil ale úplně trapně a zároveň proti komu budu muset volit.
Kdo má šanci uspět jako Zemanův protivník
Z nabízených osmi uchazečů o Hrad pouze jeden. Zcela škrtám Petra Hanniga. Je to muž vzpurný, srdečný a naivní. Neměl by šanci ustát tlak, který je s funkcí prezidenta spojen. Odhazuju lístek Marka Hilšera. Veselý intelektuál zahloubaný do své sociální bubliny, která je opakem bubliny Zemanovy. Je, obdobně jako Hannig, dokonale naivní, a při představě, že je hlavou republiky, se jen usmívám. Mačkám lístek Vratislava Kulhánka. Pan Kulhánek je nevýrazný, jeho osobnost nedokáže strhnout, vložit do politiky potřebnou ráznost a rozhodnost. Nevěřím, že by obstál, kdyby přišla krize. S trochou lítosti mačkám lístek se jménem Jiří Hynek. Jeho postoj je racionální, dostatečně svobodomyslný a jasný. Jeho politika by byla čitelná. A byl by jedním z mála, který by ono pověstné rozdělení společnosti reálně uklidňoval a zmírňoval. Ale jeho šance jsou mizivé, protože není dost vulgární osobností. Pavel Fischer, nevýrazný kandidát s výraznou touhou po hluboké integraci do Evropské unie, který v Evropské unii vidí spasitele toho našeho politického bordelu. Šance s takovým postojem v tradičně euroskeptické zemi téměř nulové.
Michal Horáček
Na přetřes přijdou poslední tři kandidáti, kteří mají podle průzkumů největší šance. Michal Horáček. Úsměv na tváři, úsměv v srdci, úsměv v politice. To je jeho politika, která na mě září. Nakolik je to marketing, netuším. Možná podobně, jako srdíčko v Havlově politickém marketingu. Vím, že právě Michal Horáček skutečně pomáhá. Nemluví o tom, skutečně pomáhá. Pomáhá bez touhy po ovacích, pomáhá, protože mu to dává smysl. Ovšem jeho otevřená mysl lásce k bližnímu v mnoha jeho vyjádřeních naráží na bariéru právě lásky. Jeho lásky. Nebyl by ve své lásce demokratickým prezidentem. Byl by prezidentem jedné vyhraněné skupiny. Důovod je vlastně jednoduchý - tu druhou skupinu prostě nemá rád.
Jiří Drahoš
Jiří Drahoš je člověk tvrdý, ale podle mého pocitu i člověk poslušný. Jeho osobnost nevyčnívá, je strohá, úřednická, plochá a dá se říci, že bez vlastních myšlenek. Politicky je silně prounijní. Což by nemělo být na úkor ničemu, ovšem Drahošova prounijní politika je právě tou politikou, kterou republika v současné době skutečně nepotřebuje. Nyní je potřeba politik se silně kritickou, ale konstruktivní politikou. Z Hradu musí zaznívat kritika, snaha o reformy, snaha o převrácení trasy, kterou se Evropská unie vydala. Pan Drahoš by pouze přijal to, co z Bruselu přijde. Je to člověk přikývnutí. Člověk bez vlastních vizí a cílů. Je to člověk funkce. A takového člověka nyní republika nepotřebuje vůbec.
Mirek Topolánek
Poslední zbyl Mirek Topolánek. Člověk s historií, která je problematická. Spojení s kmotry, kontroverzní kauzy z jeho práce na postu premiéra vlády, jeho hulvátství, arogance. Je to ovšem jediný kandidát, dle mého pohledu, který je schopen vyzvat Miloše Zemana a skutečně ohrozit jeho jasnou cestu za znovuzvolením na hrad. Je dostatečně dravčí, aby dokázal vzdorovat, aby se dokázal rvát a aby měl dost koule na to, aby prostě řekl NE. Z výše uvedených kandidátů by NE neřekl nikdo. A pokud ano, nebralo by se to od něj vážně. Mirek Topolánek je tedy jediným, který dokáže Miloše Zemana porazit, protože by jej volila jak kavárna, tak i hospoda. Své slovo má v obou. Volil bych podle vlastního nejlepšího svědomí Topolánka? Nikdy. Topolánek je jen menší zlo, než zlo ostatních sedmi kandidátů. A zbyly mi nějaké jiné lístky? Ten s Milošem Zemanem. Že by? Souboj Topolánka a Zemena v druhém kole, to byl fičák.
Vložil: Štěpán Cháb