Z umírající EU teče krev Evropanů. Chcete změnu? Domlátíme vás až do invalidního důchodu, vy... Čtvrteční komentář Štěpána Chába
komentář
05.10.2017
Foto: El Confidencial / repro
Popisek: Smýšlení o EU je zakaleno referendem v Katalánsku; ilustrační foto
V Katalánsku se to sepralo. V den referenda o odtržení Katalánska od Španělska bylo zraněno k devíti stům lidí. K volební urně se dostávali přes rány obuškem, přes střelbu gumovými projektily, přes hradby těžkooděnců. Být to v Čechách, odvolí jen volební komise. V Katalánsku odvolilo dva a půl milionu voličů z téměř šesti milionů oprávněných. A výsledek – 90 % voličů chce odtržení. Přitom před samotnou bitkou o referendum s těžkooděnci se hlasy po odtržení motaly někde kolem 42 %. Takže by k převaze hlasu za odtržení ani nedošlo.
Přitom je zásadní, že před čtyřiceti lety si Španělé, ve shodě s Katalánci, do ústavy dali dodatek o tom, že k referendu na toto téma nesmí a nemůže dojít. Celistvost Španělska je ústavou garantována a referenda o odtržení jeho částí je doslovně zakázané. Pokud by tedy Katalánci bez problémů odvolili a zvolili byť i s mírnou převahou odtržení od Španělska, z Madridu by mohla zaznít jen lakonická poznámka – gratulujeme, ale referendum nemá zákonný podklad, takže vaše rozhodnutí je neplatné. A Katalánci by s tím nemohli dělat nic. Podobně jako nedávno v Íránu, kde si v referendu honili trika Kurdové, odhlasovali si vznik kurdského státu a z Íránu zazněla lakonická poznámka – gratulujeme, ale… A Kurdové se mohou jít, i přes nelibost, klouzat. Protože i při násilném odtržení a vyhlášení vlastního státu by se nedočkali mezinárodního uznání práva na jejich státnost. Byli by stále Íránem.
Madrid si vybudoval podhoubí pro neuvěřitelný problém do budoucnosti
Vysláním šesti tisíců těžkooděnců do prostoru Katalánska s příkazem, aby za žádnou cenu nedovolili Kataláncům odvolit, si Madrid vytvořil problém, který bude řešit další desítky let. Možná ne hned, vášně uhasnou, lidé se vrátí do práce, MHD se v Barceloně zase rozjede po svých pravidelných linkách. Ale Katalánci si do své historické paměti zapíší 1. říjen 2017 jako my 30. září 1938. Prostě křivda, která je nesmazatelná a která mezi Španělskem a Katalánskem navždy vybudovala hráz, přes kterou už neproteče ani kapka upřímné spolupráce. Za vším od nynějška bude svítit oslepujícím světlem datum 1. října 2017.
V Katalánsku je generální stávka. Na ulicích jsou protestující. Katalánsko praská ve vášnivé touze po osvobození od zbytku Španělska, premier Katalánska vyhlašuje, že v pondělí dojde k odtržení od Španělska. Situace je vyhrocená, ale vášně odezní a v lidech zůstane pachuť nenávisti a odporu ke stávajícímu politickému systému ve Španělsku. Lidé Katalánska přestanou důvěřovat vládě v Madridu. Naprosto. Budou si připadat, a po brutálním zúčtování s referendem i oprávněně, jako oběti Španělska. Jako kolonie, které se Madrid vysmívá a přitom tyje z jejího bohatství. Podobnou zkušenost jsme udělali i my v srpnu 1968. Ta nenávist k Sovětskému svazu se dala po roce 1968 krájet. A doposud to mnozí berou jako jednu z hlavních křivd, které se SSSR na nás dopustil.
Benzín do ohniska nalil ve svém projevu i španělský král, který, namísto toho, aby se snažil konflikt umírnit, zklidnit, Kataláncům vyhrožoval a velmi prudce jejich "umíněnost" odsoudil. Označil Katalánce za rozvraceče celistvosti Španělska. Ve svém úterním projevu král Filip neodsoudil brutalitu, s kterou se těžkooděnci pustili o Katalánců.
Překazit referendum byl rozkaz z Madridu, nikoliv z Bruselu, ale…
To, co předvedl Madrid se ve zbytku Evropy nutně obrací i proti projektu Evropské unie. Pro zbytek Evropy je potlačení referenda v Katalánsku důkazem jisté absence demokracie v Evropské unii. Problém Katalánska se tak sveze v očích obyčejných Evropanů na Brusel. Jaká byla, a stále je, rétorika Bruselu vůči Velké Británii po Brexitu? Kdyby Brusel mohl, vyslal by k britským urnám těžkooděnce? Podle chování bruselských elit po Brexitu se to samo nabízí. Katalánské referendum bylo problém Španělska. Brexit problém Bruselu.
Můžeme vzpomenout dvě referenda o Lisabonské smlouvě v Irsku, které v prvním referendu řeklo jednoznačně ne a tím vlastně celou Lisabonskou smlouvu vetovalo. Konec jednání, tehdejší Evropská unie stála na principu jeden stát – jeden hlas. A podle vlastních principů Evropské unie se měla Lisabonská smlouva spláchnout do odpadu. Nespláchla. V Irsku proběhlo povinně druhé hlasování. Reparát z vlastního názoru. A v druhé příležitosti se ve vlastní volbě nesplést Irsko smlouvu uznalo. Ty křiklavé titulky v novinách – Irové napodruhé přesvědčivě schválili Lisabonskou smlouvu! Není to podobný způsob jako ten s těžkooděnci? My vám náš politický směr vnutíme, ať chcete nebo ne.
Na referendu Katalánska jde vidět i problematika Schengenského prostoru a vůbec celé EU, kdy ty slouží výborně jako prostor pro plynulé mísení obyvatel, obchodu, kultury, ale nedokáží otevřít protůk pro politické zglajchšaltování celé Evropy. Národní sebeurčení a pocit národa tu budou vždy vřít pod povrchem. Myšlenka evropského superstátu je tedy dokonale lichá.
Tragicky humorné je vyjádření španělského premiera Rajoye, který pronesl, že demokracie byla zachována, protože byla dodržena ústava. Podle zkušeností se zdá, že evropské politické elity jsou vždy notně vyděšené, když mají vyjádřit svou vůli lidé v přímém hlasování. U voleb se to ještě snese, tam platí pravidlo –rozděla a panuj – ale u referenda? Tam je přímo položená otázka a dvě možnosti. A to je důvod k obavám. A to obzvláště, když se otázka dotýká autonomie.
Odtržení Katalánska by oslabilo celou Evropu
Radovat se, že to zase někdo nandavá těm z Bruselu? Velmi krátkozraké. Španělsko se horko těžko vyhrabalo z ekonomické krize roku 2008. Španělská ekonomika je v podobné kondici jako atlet po dvaceti letech těžkého alkoholismu. Upřímně, nic moc. Do Španělska stačí ekonomicky fouknout a zase se složí. Mluví o tom i 30% nezaměstnanost ve Španělsku. Katalánsko je nejbohatší částí Španělska a jeho odtržením by padlo Španělsko na kolena zcela bez pochyby. Čímž by se krize přelila do eurozóny. A následně, prakticky bez zakoktání, i na nás. Ekonomika celé Evropy by šla do kolen. A když už je jeden na kolenou, není dalek tomu, aby ryl držkou v zemi.
Jako malí kluci, dohodnout se neumí a to jsou placeni za to, aby se dohodnout uměli.
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste, nebo jste viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .
Vložil: Štěpán Cháb