Nejúchylnější vánoční pohádka. Šmíra narazila na své limity, scenáristé museli být na tripu. Diváci vzkazují České televizi, že to je už drzost. Je tedy sledovanost zmanipulovaná? Ideální je nemyslet

Foto: ČT

Popisek: Na Boží Hod běžela na ČT Slíbená princezna. Ani ta neunikla zdrcující kritice.

To, co letos o Vánocích předvedly všechny televizní stanice, již skutečně nemá obdoby. Nejenže opět nasadily velký vánoční výprodej, ale když dramaturgové zjistili, že opakování populárních pohádek a filmů funguje, neváhali je druhý den reprízovat znovu. Bohužel to však často byla lepší volba než premiéra nových pohádek, kterou nechtěně zaplatili koncesionáři veřejnoprávní České televize. Ta v hlavním vysílacím čase odvysílala jednu slátaninu za druhou a dočkala se zdrcující kritiky.

To, že se na ně díval rekordní počet diváků diváků, ji v ničem neomlouvá. Namísto toho, aby kultivovala vkus národa, vědomě jej v zájmu rekordní sledovanosti przní. Samozřejmě připouštím, že můj názor je vyhraněný, ale co naplat, ona si to myslí většina těch, co nové pohádky na ČT 1 viděla. Jasným důkazem je postoj více než dvaceti tisíc diváků, což je velmi reprezentativní vzorek. Ti například v anketě na idnes.cz jasně odmítli pochválit pohádku Slíbená pricezna a společně ji tepali v diskusním fóru. Podle Radima v ní již šmíra narazila na své limity. A dodává: „Připadá mi, že cílem nebylo natočit pohádku, ale jen utratit veřejnoprávní peníze. Scenáristé museli být na tripu.“ Také Martin dospěl k názoru, že jde pouze o vyhazování „našich peněz“. Rozčilená Marta se nechala slyšet, že úchylnější pohádku ještě neviděla, a Milena jí přizvukuje, že to je naprosté zoufalství. René stručně vzkazuje České televizi, že to už je drzost, co natáčí.

Zvrácený žánr

Jen o něco málo lépe podle publika dopadla letošní vánoční premiéra pohádky Pravý rytíř. V množství kritických názorů vynikl jeden, který zazní málokdy. Jiří se totiž nechal slyšet, že jako žánr jsou pohádky velmi zvrácené. Podle něj navíc Pravý rytíř trpí genderovým dělením. Ovšem i ti, co se na Rytíře vydrželi dívat alespoň chvíli, si stěžovali na strašnou nudu a velké zklamání. Pokud jej úplně nestrhali, pak se většinou shodli, že víckrát to tedy vidět nemusí. Pak ale zůstává rozum stát nad tím, proč se na tuto vánoční pohádku opět díval rekordní počet lidí. Dosáhla totiž sledovanosti 2,7 milionu a televizní trháky roku, jakými jsou nové detektivní seriály nebo talentová show Tvoje tvář má známý hlas, měly o polovinu méně.

Odumírající žánr, strašný s kýč

Odpověď na toto dilema dává přísný filmový kritik Kamil Fila. Ten se v drtivé recenzi dalšího českého pohádkového hitu, Anděl páně 2, nechal slyšet, že pohádkové publikum představují lidé, kterým stačí hrozně málo, například vánoční idyla, trochu sněhu, populární tváře a když zazpívá Karel Gott. Vyslovil také názor, že česká pohádka je odumírající žánr, jenž udržuje tak akorát Česká televize. Stejně tak se zamyslel nad absurdním faktem, že se v Česku jako jedné z nejvíce ateistických zemí na světě o Vánocích najednou stáváme křesťany. Anděl páně je podle něj jakási katolická travestie, která nepřinese ani vánoční atmosféru ani ponaučení. Navíc je podle něj násilně vtipná. A na závěr své recenze na Aktuálne.cz dodává: „Já už tohleto nedávám, fakt ne.“

Ukradené pohádky

Jeho kolega Martin Svoboda je přesvědčen, že pohádka je žánr, který má smysl kritizovat, a pozastavuje se nad tím, že to vůbec někdo odmítá. Při kritice současných českých pohádek dospěl k názoru, že dospělí je zkrátka ukradli dětem, aby se mohli odpojit od reality. Zatímco dřív pohádky dokázaly připravovat děti na dospělost, vysvětlit jim, jak funguje reálný svět a jaké jsou základní morální hodnoty, dnes tento cíl již nenaplňují. Naopak, nutí je prý k pocitu, že ideální stav je nemyslet.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adéla Hofmanová