Princezny, co se nechtějí vdávat, šermují, jsou drzé a nechtějí se nechat zachraňovat. Co to s nimi je a kam se poděly křehké Popelky?

Foto: ČT

Popisek: Marta Dancingerová a Jan Cina v letošní vánoční pohádkové novince České televize Slíbená princezna

„Pohádka jako žánr nabízí zjednodušený svět, ve kterém chce každý chlap vidět krásnou chytrou princeznu a ženy krásného statečného prince. Pohádka není sociální drama,“ říká scenárista Petr Hudský v MF Dnes. Jaké jsou ale dnešní princezny, jak se změnily od dob klasických českých pohádek?

Jsou pohádky, bez kterých se Vánoce neobejdou. S čerty nejsou žerty. Šíleně smutná princezna. Princ a Večernice. Jak se budí princezny. A samozřejmě Tři oříšky pro Popelku. Ve všech jsou princezny (nebo prostě hlavní hrdinky) krásné a křehké a princové veselí, lehce nezodpovědní, ale nakonec se vždycky pochlapí. Princeznám zhusta jde o to dostat prince k oltáři a tvářit se étericky. Tedy staré generaci princezen.

Amálka je normální – nechce se vdávat

Ty dnešní jsou holky od rány. „Taková princezna Amálka z Princezny a písaře není na první pohled křehká ani éterická. Nevznáší se jako peříčko a nešíří kolem sebe princeznovskou noblesu. Naopak, Amálka je normální. A nechce se vdávat. Když Amálka promluví, je také jasné, že tohle nebude žádná křehulka. Stejně jako její kámošky, které mají k dvorním dámám daleko jako tofu k bifteku. Amálka je prostě ostrá holka,“ popisuje Marta Fenclová novou generaci princezen, které by Boženě Němcové radost věru neudělaly.

Viktorie se nebojí ani draka

Taky princezna Viktorie z pohádky Korunní princ je ostré děvče, co se cestou k drakovi tváří spíš otráveně než vyděšeně. Možná to dělá i její outfit, jímž dává jasně najevo, že se nebojí výstřednosti a provokace ani v mezních životních situacích. Režisér Korunního prince Karel Janák ovšem soudí, že princezny byly emancipované vždycky. „Pyšná princezna? Pěkná mrcha! Popelka, která se nebála ničeho, ale pořád zůstávala tou křehkou dívkou. Já osobně jsem staromil a mám radši to klasické genderové rozdělení, kdy princové zachraňují princezny. Obráceně by mě asi nebavilo se na to dívat,“ usmívá se režisér. Přesto si Eva Josefíková v jeho pohádce nějaké to zachraňování užije.

Umí ječet a prince požádá o ruku sama

Ale zase je uvědomělá – když jí princ nabídne záchranu, hrdinně odmítne, protože pak by drak zničil celou zemi. „To tedy klobouk dolů, protože její předchůdkyně vždycky daly okamžitě přednost vlastní záchraně. A k tomu všemu je docela drzá. Zatímco klasická princezna by v tichosti a úctě čekala, až ji princ zachrání, tahle klade motivující otázky, jako Umíš bojovat?. A pozor, umí ječet. Ale taky slušně poděkovat, ošetřit ránu a pohotově se zeptat, zda by ji nechtěl princ požádat o ruku,“ diví se novinářka nové princeznovské módě.

Laura je drzá, vtipná – ale přesto nakonec skončí s pitomcem, pardon, princem

Opravdovou hrdinkou dneška je ale podle MF Dnes princezna Laura z pohádky Sněžný drak. Dívka je to odvážná, drzá, nechodí dveřmi, ale leze oknem, šermuje a na otázku po sňatku odpovídá, že si přece nebude kazit úžasné přátelství manželstvím! No nezní to jak filmová hrdinka typu Bridget Jones? Bohužel ve vztahu s princem Janem se chová jako kráva. Ani to ji z velké lásky nevyléčí a na konci příběhu se svým drahým skončí u oltáře. Jak současné. Jak smutné, povzdechne si komentátorka MF Dnes. To už je úděl dnešních emancipovaných princezen – jsou skvělé a duchaplné, mnohem zábavnější a životnější, než jejich nanicovaté mužské protějšky -a přesto si je všechny do jedné nakonec vezmou…

Princezna coby genetický omyl

A jak vidí princeznu z nové pohádky Čirá radost její představitelka Marta Dancingerová, pětadvacetiletá herečka oné nové a přidrzlé generace? „Podle režiséra je to takový genetický omyl. V pohádce to vysvětluje i můj tatínek, že mě počali v obilí, které zlátlo, a zapadalo slunce... a tak nějak se ten zlatý gen prodral do vlasů,“ popisuje tmavovláska, proč hraje ve zlaté paruce.

Ufrněné, růžovoučké princezny ji nebaví

„Je nebojácná a odvážná, na rady moc nedá. Hodně tvrdohlavá, a když jí takzvaně rupne v bedně, nic ji nezastaví. Jezdí na koni, nebojí se tmy, chodí v noci plavat, leze po skalách. Není to princezna, která by se bála, že si o kámen roztrhne sukni,“ popisuje herečka. „Líbí se mi, když je princezna odvážná i sympatická holka, které chcete držet palce, aby si ji ten princ vzal nebo aby se k sobě dostali. Ufrněné, růžovoučké princezny mě moc nebaví,“ přiznává.

Radši bych hrála skřítka

Princeznu prý nikdy hrát netoužila. „Já se vždycky viděla spíš v okolních postavách. Klidně bych hrála třeba skřítka. Ale hned jak jsem dostala princeznu, přemýšlela jsem, jak to udělat, aby to byla ta normální, obyčejná, ale zároveň sympatická holka,“ říká nejnovější televizní princezna Marta Dancingerová.

Zdá se, že se o letošních Vánocích máme na co těšit. A možná se nám lehce zasteskne po něžné, křehké a zároveň vtipné Popelce Libušce… Té emancipace je totiž nějak moc a vytrácí se pohádkové kouzlo a naivita, kterou ve starých pohádkách tak milujeme.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Dáša Vrchotová