Krampolova ‘ex‘ patřila k nejpopulárnějším, pak ale dostala ze dne na den dištanc. A zatímco místo moderování myla hajzlíky, doma ji odsoudili za únos nezletilého dítěte. Tajnosti slavných
26.10.2016
Foto: ČT
Popisek: Někdejší populární televizní hlasatelka Jana Fořtová
Bývala slavná hlasatelka, pak ale najednou pro ni nebyla práce. Jana Fořtová se prostě stala nežádoucí a kamarádi se k ní pro jistotu ani nehlásili. A tak se rozhodla začít se čtyřmi křížky na krku úplně znovu. Bez přátel, pomoci i znalosti jazyka.
Když se o ní mluví dnes, zpravidla hlavně v souvislosti s tím, že byla první manželkou populárního herce a moderátora Jiřího Krampola. Starší ročníky si ji vybaví při pohledu na fotografii. O jejím pohnutém osudu, který paradoxně nabral úplně jiný směr a donutil ji k emigraci pouhý rok před revolucí, zpravidla nemají ani ponětí. Tenkrát jí bylo již dvaačtyřicet a vyrazila do světa bez znalosti cizích jazyků. Dnes Jana Fořtová říká, že život začíná po padesátce. Právě tak před lety nazvala svoji knížku, kterou napsala v australském exilu, a přestože by s ní leckterý dnešní padesátník velmi rázně nesouhlasil, trvá na svém.
„Já bych se nevrátila. Víte, proč? Protože abychom měli ten rozum, tak bychom si znovu museli zopakovat všechny ty chyby, které jsme kdy udělali, a všechny ty problémy. Já se snažím na každém tom věku nalézt, co je hezké. To, co děláme za chybu, je, že každý se snažíme najít na něm to špatné, jsme nešťastní. Pravda, stárneme, máme vrásky, ale já jsem spokojená, protože už si mohu dělat, co chci. Od dětí mám pět krásných vnuků, ale to je na tom bezvadné, že i když oni milují mne a já je, nemusím se o ně starat, když jsem unavená, mohu je rodičům vrátit. Když si tuto volnost člověk uvědomí, pak opravdu ten život po padesátce teprve začíná.“
Proč? To neví dodnes
Patřila k populárním televizním hlasatelkám a kromě uvádění pořadů a moderování akcí všeho druhu měla dokonce v Československé televizi vlastní program, nazvaný Vysílá studio Jezerka. Před kamerou odváděla profesionální výkony, za něž posbírala i řadu ocenění včetně toho nejcennějšího – Zlatého krokodýla. Krátce nato se ale všechno otočilo o sto osmdesát stupňů. Najednou musela v pořadu skončit. „Byla jsem zvyklá na pravidelné pondělní schůzky ohledně připravovaných pořadů, a najednou se mi jedno pondělí nikdo neozval. Volala jsem do redakce a asistentka mi řekla: Jano, ty to nevíš? Ty už tady neděláš,“ zavzpomínala v dokumentu České televize 13. komnata.
Ze dne na den zmizela z obrazovky a vůbec se nemohla dopátrat proč. A práce pro ni najednou nebyla vůbec žádná. Stala se zkrátka nežádoucí, ani kamarádi se k ní najednou raději nehlásili. „Myslím, že to bylo skutečně z toho důvodu, že jsem odmítala navštěvovat různé večírky,“ prohlásila. Psal se tenkrát rok 1987, měla v té době již dospělého syna Tomáše z prvního manželství s Jiřím Krampolem a třináctiletou dceru. I druhé manželství se jí ale rozpadalo, musela živit rodinu a nebylo jak. To všechno přispělo k jejímu rozhodnutí emigrovat. Navíc Tomáš tehdy vyhrál prestižní tenisový turnaj v Pardubicích, a přesto nemohl reprezentovat Československo v zahraničí. Byl již ženatý, právě s manželkou čekali první dítě, a tak se rozhodli, že pojedou také.
Svatba s Jiřím Krampolem
Definitivní konec popularity
Zatímco v Čechách ji lidé poznávali na ulici a žádali o autogram, v rakouském uprchlickém táboře Traiskirchen byla zcela neznámou. S dalšími šedesáti lidmi žila v noclehárně, kterou hlídali vojáci, a myla toalety. Ve svém rozhodnutí začít nový život ale byla urputná, a tak navzdory téměř nulové znalosti cizích jazyků uspěla při pohovoru a celá její rodina dostala statut politických uprchlíků. A protože byl Tomáš tenista a tenisovou velmocí tenkrát byla Austrálie, rozhodli se pro odchod na vzdálený ‘zelený‘ kontinent. U Jany prý k tomuto rozhodnutí ještě přispěla skutečnost, že je Austrálie hodně vzdálená, a tak by ji při prvních potížích nepřepadaly myšlenky na návrat, protože by prostě neměla na letenku. A zbavila se tím i někdejší popularity, která jí byla na obtíž, hodně ji omezovala, a někdy dokonce až terorizovala.
Její kariéra hlasatelky tím definitivně skončila a prošla celou řadou zaměstnání. Ani ve snu ji prý dříve nenapadlo, co všechno bude v životě dělat. „Po zkušenostech jsem totiž zjistila, že je sice hezké být populární, být slavná, ale má to jednu nevýhodu: Mnoho lidí vám bude říkat – ty to máš v životě jednoduché, lidé tě znají z televize, proto jsou na tebe hodní, protože znají tvůj obličej. Mně to vždycky strašně vadilo, a proto jsem teď v Austrálii ráda, že mne tam nikdo nezná a že když jsou na mne lidé milí a hodní, tak jsou na mne takoví proto, že jsem to já, a ne tvář z obrazovky,“ prozradila před lety Radiu Praha při příležitosti vydání své knížky.
Při natáčení dokumentu 13. komnata
Našla i novou lásku
Zatímco v Austrálii začínala úplně znovu, československé úřady ji mezitím odsoudily za nezákonné opuštění republiky a únos nezletilé, protože její dceři z druhého manželství bylo teprve třináct let. Místní lidé ji prý od počátku velmi příjemně překvapovali, protože se k nim chovali jako k rovnocenným. Začínala jako kasírka u hracích automatů, pak prodávala na ulici životní pojistky, víno, svatební šaty, pracovala jako recepční v tělocvičně… S mizernou znalostí angličtiny, bez peněz i známostí, ale vždy s plným nasazením. Radost jí přinášela vážná hudba a vydávání českých novin.
Po půlroce potkala v sokolském spolku svého třetího manžela a dneska jsou spolu již sedmadvacet let. O návratu do Čech neuvažuje, v Austrálii je už doma. Po místech, v nichž prožila významná období, ani po krásách rodné země se jí prý ani trochu nestýská, tu a tam jenom po lidech. I když už je oficiálně v důchodu, pracuje jako dobrovolnice, píše, vymýšlí různé projekty. A tvrdí, že ani po šedesátce to není špatné.
Čtěte také:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská