První ryze česká vesmírná posádka tvrdě trénuje v areálu Brdy 1, už brzy totiž poletí do kosmu! Anebo že by ne?
07.09.2016
Foto: ČT
Popisek: První ryze česká posádka, která odstartuje do kosmu. Prý odkudsi od Slaného.
Nový seriál tvůrců legendárního Comebacku slibuje politickou satiru. Kosmo, příběh o fiktivním letu české mise na Měsíc, který na obrazovky přijde na podzim, na serveru Lidvky.cz představuje jeho autor Tomáš Baldýnský.
Češi letí na Měsíc? To je snad sci-fi, ne? Přeneseně rozhodně ano, v Kosmu ale jde o kombinaci několika žánrů - sitcomu, komedie a politické satiry, která zkoumá různá společenská témata, jako korupce nebo dokonce to, co je to být Čech. „Tenhle nápad jsem nosil v hlavě už hodně dlouho. Vždycky jsem měl rád sci-fi a zároveň jsem chtěl udělat komedii. Představoval jsem si, že to bude hodně levné – prostě si čtyři lidi v raketě budou povídat,“ vysvětluje autor.
Vetřelců a emzáků se tady nedočkáte
Prostě něco jako kultovní Červený trpaslík. „Jen to mělo být realističtější a méně sci-fi. Vlastně vůbec ne sci-fi, protože jsem se bál, že když tam budou příšery z jiné planety, bude to vypadat, že si dělám srandu z nějakého vymyšleného světa, a ne z toho našeho. Že to bude bezzubější. Nápad jsem tehdy založil a teprve asi před třemi lety jsem se k němu vrátil. A když jsem začal psát, uvědomil jsem si, že mě mnohem míň baví situace ve vesmíru proti těm, které se dějí na Zemi. Když se připravují, startují a tak. Takže jsem se do vesmíru dostal až za půlkou,“ říká scenárista proslulého Comebacku. Ten kdysi nejen rehabilitoval žánr sitcomu, ale také restartoval kariéru Martina Dejdara.
Inspirace? Reálná politika
A inspirace? „Nasbíral jsem v životě spoustu zážitků s reálnou politikou, s ministerstvem kultury například. A s dalšími ministerstvy, mám za kamaráda ministerského radu, znám se s politickými komentátory. A zvrácená logika, která řídí ta nejdůležitější politická rozhodnutí, mě nesmírně zajímá a neustále ji nasávám. A jestli myslíte seriálovou inspiraci, tak na ten problém jsem narazil, až když jsem ho dopsal a musel televizním manažerům vysvětlovat, jaké to bude, a musel jsem pátrat, jestli někde něco podobného už vzniklo,“ směje se.
Když se Červený Trpaslík potká se Zeleným Raoulem
Kosmo je totiž divná kombinace mnoha komediálních žánrů – sitcomu, komedie, politické satiry. „Hledal jsem takové to srovnání, abych to mohl prezentovat, představit – jako když se o filmu řekne, že je to „jako když se Indiana Jones potká s filmy Karla Vachka“. Pro prezentaci jsem vymyslel, že to je „Červený trpaslík se potká se Zeleným Raoulem”. Ale přesné to není, není to ani sci-fi a ani tak nespoutané, jako býval Raoul. Spíš se to podobá britskému seriálu 2012, který je to tom, jak státní úředníci v Londýně připravují olympiádu...
Původně mělo jít o film
Scénář vznikal tři roky. „Když děláte normální komedii, vymyslíte si příběh, kterým pokryjete jeden díl, na konci se všichni zasmějou, pak uděláte druhý díl o něčem jiném, a zase se na konci všichni zasmějou. Kosmo jsem původně plánoval jako film, takže jde o jeden dlouhý příběh, ale pak jsem ho pro televizi musel odvyprávět jako pět menších příběhů, z nichž každý musel být sám o sobě srozumitelný a uzavřený. Další věc byla, že jsem měl seznam témat, která jsem tam chtěl řešit – různá společenská témata, jako korupce nebo co je to být Čech. Tohle všechno dohromady poskládat, aby to dávalo divákovi smysl, bylo strašně těžké. Moje ambice byla, myslím, moc velká a jednu si za to lísknu – abych taky citoval ze seriálu. Už jsem se vytrestal a poučil se,“ kaje se Baldýnský.
Národ malých zmrdů, jaký v Ordinaci nepotkáte
„Musíme udělat něco velkého, abychom nezůstali národem malých zmrdů,“ zazní hned v prvním dílu seriálu. Češství aneb spíš čecháčkovství je velké téma. „To je taková má dlouhodobá bolest. Že se devadesát devět procent našich seriálů odehrává ve vymyšlených, nekonkrétních kulisách a jejich postavy by stejně vymyšleně a nekonkrétně mohly žít v jakékoli středoevropské zemi. Nikde se neřeší, že jsme Češi, že máme nějaké místo mezi ostatními národy, že máme nějakou národní povahu, sebevědomí nebo jeho nedostatek. Kosmo má naopak být příspěvek k debatě o tom, jací jsme. Proto jsem rád, že se asi bude vysílat v říjnu, protože to je významný měsíc české státnosti,“ říká autor.
Quality TV u nás existovat nemůže
Jaká je podle Baldýnského vůbec současná televizní tvorba? Existuje u nás něco jako omílaná quality TV? „Myslím, že přesto, jak tomu tady všichni rádobyodborníci a poučení diváci hážou klacky pod nohy, se televize a televizní tvůrci rozhodně snaží. Problém té debaty je, že se nevede o tom, co je tady největší problém. Systém. Dokud se nezmění, tak tu žádnou quality TV mít nebudeme.“ A proč? Je to jednoduché. „Máme tady jednu veřejnoprávní a tři komerční stanice, které můžou o takové televizní produkci vůbec uvažovat. Dvě z těch komerčních stanic mají velmi dobře spočítáno, že pokud budou českým divákům stačit Ordinace a Ohnivý kuře, nemá smysl investovat do nějakých výjimečných projektů. Třetí z nich – HBO – dokázala vyrobit to, na čem se kritici shodnou, že quality TV je: Pustinu Štěpána Hulíka a Ivana Zachariáše. Jenže čeho si kritici už nevšímají, je, jak nesystémový a vlastně nelogický krok to od českého HBO je. Stačí, aby přišel nějaký manažer s kalkulačkou a podobným projektům je konec. Takže zbývá Česká televize, která má tolik povinností a tolik kanálů, že představa, že třeba vrhne desetinu svého výrobního rozpočtu do nějakého nekompromisního projektu, je dost naivní,“ vysvětluje Baldýnský, který je i filmovým publicistou.
Češi nechtějí zahraniční seriály, ale svoje herce
„Naše televize jsou založeny na české výrobě, na rozdíl od jiných zemí, kde jim stačí natočit jeden původní seriál a zbytek jsou převzaté. U nás je to jinak – český divák vyžaduje lokální produkci, známé tváře a je pro to schopen obětovat kvalitu. Radši se bude dívat na Ordinaci, která není nijak zvlášť kvalitní, ale uvidí tam české herce, než aby se díval na True Detective,“ říká hořce Baldýnský. Lokální quality TV by podle něj český divák ocenil. Ale neocení zahraniční quality TV. „Samozřejmě je tady malá česká elita, která se dívá na Big Bang Theory nebo House of Cards a Sherlocka z BBC, což není mainstream. Podívejte se na čísla – převzaté věci jsou v porovnání s českými sledované méně, i když je kvalita převzatých věcí vyšší. Představa, že ČT nebo nedejbože Nova si naspoří peníze a vrhne je do jednoho projektu, a tím vznikne quality TV, je naivní.“
Chtělo by to podporu
Co s tím? „Kdyby quality TV začal podporovat Fond kinematografie, jako tak dělají jeho protějšky v mnoha zemích okolo, ta hegemonie televizí by se změnila a tvůrci by měli větší možnosti i motivaci dělat něco náročnějšího. Za sebe mohu říci, že quality TV je pro tvůrce i nezávislé producenty vyloženě ztrátová záležitost. Takže až budou televizní kritici říkat, že tady není QTV, měli by se hlavně zajímat, proč tomu tak je. A ocenit, že tu jsou lidé, kteří se snaží QTV dělat, přestože na to nemají dostatečné peníze. Jediné, co kritici dokážou, je porovnávat místní věci s těmi cizími a docházet k nelichotivým závěrům,“ rýpe do svých kolegů.
Málo peněz, málo času
Problém současné tvorby podle něj je v penězích – a z toho plynoucí problém v čase. „Pokud jako u komedie Jetelín máte, že režie a herci mají na jeden díl jeden natáčecí den a jeden den ve střižně, může vám psát scénáře Woody Allen a nebude to nic platné. My jsme u Kosma jeden díl stříhali měsíc. A ještě bych klidně přidal.“
Jeďme točit do Číny!
Možná by se měly všechny české seriály odehrávat v Číně – Baldýnského Kosmo se tam částečně odehrává a práce s čínskými komparzisty prý byla skvělá. „Jsou to všechno Číňané, kteří u nás mají obchody a restaurace. Byli to nejlepší komparzisti. Točili jsme u Slaného, kde je bývalé středisko protiraketové obrany, jakýsi bunkr. Na plac se šlo složitými podzemními chodbami, byla tam strašná zima a celkově to bylo dost nepříjemné místo, ale oni tam v pohodě zůstali celý den, nechtěli žádné pauzy, přitom to bylo opravdu náročné natáčení. A na konci, když jsme dotočili poslední velkou scénu, oni najednou vstali a začali zpívat. Byla to taková veselá písnička, jako Už je to uděláno, už je to hotovo, tak jsem tam hned poslal kamery, ať to točí, a je z toho skvělá scéna, která vůbec nebyla napsaná, vznikla vlastně náhodou. Pravé čínské nadšení,“ kvituje autor.
A co teprve, kdyby se v Číně i točilo, to by možná do Fondu kinematografie nějaké peníze z nejvyšších míst i přitekly…
Čtěte také:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Dáša Vrchotová