Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Zkušený režisér, mediální analytik i odcházející redaktor o ČT; svrab a neštovice. Akvárium bez kontaktu s realitou, Krkavčí hory, sen každého byznysmena, za sedm miliard ročně od koncesionářů. A ´na Kavkách´ prý teď vládne strach

02.06.2016
Zkušený režisér, mediální analytik i odcházející redaktor o ČT; svrab a neštovice. Akvárium bez kontaktu s realitou, Krkavčí hory, sen každého byznysmena, za sedm miliard ročně od koncesionářů. A ´na Kavkách´ prý teď vládne strach

Foto: ČT

Popisek: Česká televize, ilustrační foto

Nejen o ČT, která by se měla podle návrhu prezidenta Zemana zestátnit, promluvil pro známý politický web známý režisér Jiří Adamec. Vyjádřil se i velký kritik, mediální expert Žantovský a své řekl i bývalý zaměstnanec, zpravodaj Adam Komers. Nic z toho nevyznívá pro veřejnoprávní Českou televizi právě lichotivě. Tedy zestátnit? To rozhodně ne, ale hluboká změna poměrů na Kavčích horách, kterým Petr Žantovský říká Krkavčí, by asi nebyla od věci…

„Já nevím, jak by měla vypadat správná veřejnoprávní televize, která by nebyla hlásnou troubou NIKOHO a fungovala by výhradně objektivně, to by tam asi musel pracovat místo redaktora robot bez vlastního názoru. Já jsem jenom režisér, nejsem televizní manažer, ale uvědomuji si, že tohle téma se z nějakých důvodů v různých podobách vrací na přetřes už poněkolikáté. Proč asi? Samozřejmě by Česká televize vypadala zcela jinak, kdyby neměla od občanů-koncesionářů povinné poplatky, které jí ročně ze zákona hodí neuvěřitelných skoro 7 miliard korun českých. Kdyby dostala od státu z rozpočtu tolik, kolik mohou utratit na svůj program televize komerční, to bychom všichni koukali,“ řekl k tomu zkušený televizní režisér Jiří Adamec.

A případné zrušení koncesionářských poplatků? Adamec dodává: „To by pak nastal ten případ, který popisuji výše. Ale nevěřím tomu, že to politici dovolí, leví nebo praví, to je fuk, protože by se to v příštím volebním období mohlo obrátit proti nim a jejich zájmům. Samozřejmě je pro větší polovinu národa, která de facto nikdy nezapne veřejnoprávní televizi a je ortodoxním divákem televizí komerčních, pravidelný měsíční poplatek za něco, co neužívá, prapodivným a nechtěným luxusem.“ 

Žantovský o tom, co je to ta „veřejnoprávní televize“ 

„Prezident Miloš Zeman podle očekávání jako první otevřel téma, jehož se všichni ostatní dosud bojí a přistupují k němu opatrně. Jde o Českou televizi a její absurdní, dávno už nevyhovující ´veřejnoprávní‘ statut, který umožňuje tu instituci bez sebemenší kloudné kontroly využívat na jedné straně k velikým byznysům a na druhé straně k mohutné politické propagandě. Do České televize nesmí vstoupit Nejvyšší kontrolní úřad, a tak se o jejím hospodaření my, koncesionáři, kteří ji ze zákona platíme, vlastně nesmíme nic dozvědět,“ sdělil pro ParlamentníListy.cz příznivce zestátnění, mediální analytik Petr Žantovský. 

A dodal, že opravdu to funguje tak, že Česká televize za své hospodaření odpovídá jen sama sobě. „To je sen každého kšeftsmana – mít svoje obchody výlučně pod svou kontrolou a nemuset se nikomu z ničeho zodpovídat. Vlastně ano, opravili by nás obyvatelé Kavčích hor – jeden můj bývalý kolega, Jiří Novotný, pro tuto instituci razil mnohem příhodnější pojem Krkavčí hory. Řekli by: Vždyť přece každý rok touto dobou nosí do Poslanecké sněmovny Rada ČT výroční zprávu o činnosti České televize. V ní to všechno je,“ připomíná mediální odborník obvyklou argumentaci těch, kteří vůbec netouží po tom, aby se někdo nezávislý podrobně podíval na finanční toky.    

Výroční zpráva o ČT je tunou sebechvály mezi nicneříkajícími čísly 

Vždyť kdo někdy takovou zprávu předkládanou poslancům viděl, dobře ví, že v ní nenajde nic opravdu podstatného. „Jen tunu sebechvály obalenou do nic neříkajících čísel, která nejsou rozklíčována po detailních položkách, ale vyjadřují jen absolutní souhrny. Dozvíte se tedy třeba to, kolik Česká televize utratila v daném roce za tzv. výrobní úkol, tedy původní produkci, ale už ne, v jakém poměru a jakých objemech se o tento ‚úkol‘ podělily produkční firmy, a zda náhodou nejsou nějak napojené na některé šéfíky usazené v pohodlných křeslech oněch budov na Krkavčích horách,“ poukazuje Petr Žantovský. 

Důvodů k zamyšlení, k čemu takto zpracovávaná výroční zpráva o činnosti České televize vlastně je, se najde dost. „Nedozvíte se, zda ten či ten produkční projekt, třeba seriál o jistém typu generační kultury, skutečně bylo nutné natahovat na několik desítek dílů, natož kolik milionů ta věc stála, jakým způsobem se vybíral producent té věci, kolik na to – i za to – inkasoval a zda by náhodou jiný tvůrce a třeba i v jiné televizi stejnou věc nepořídil za zlomek této sumy. Můžete se jen domýšlet, jakými ciframi se na Krkavčích horách žongluje. Ta televize sama vám nic z toho neprozradí. Však také: co je vám do toho, vy to přece jen musíte ze zákona celé platit,“ připomíná mediální analytik. 

Nazrál čas na „černou knihu“ profesionálních a etických přešlapů ČT 

Vybízí proto, abychom si dobře všímali, kdo a jak se bude nyní do prezidenta „obouvat“ za jeho nápad změnit statut České televize na rozpočtový, a tedy podléhající náležité účetní kontrole. „Vsadím se, že uslyšíme tytéž křiky z týchž úst jako před patnácti lety během tzv. krize v ČT. Ta také byla tehdy rozpoutána s politickou záminkou, ale hlavně proto, aby zakryla nevídané hospodaření uvnitř ČT, aby se tvůrci udrželi u svých koryt a nikdo jim do toho neviděl, a tedy ani nemluvil. Jistý Karel Schwarzenberg tehdy pronesl památnou větu: ´Česká televize patří těm, kdo v ní pracují.‘ Možná ani netušil, jak velkou pravdu – bohužel – vyslovuje,“ poznamenal Žantovský.

Mimochodem, jeden z profesionálních přešlapů se ČT povedl nedávno: Japonsko nebo Vietnam, České televizi je to jedno. Novinářská fušeřina prý způsobila mezinárodní skandál...Upozornil na to bývalý hejtman Libereckého kraje a poslanec Petr Skokan. V sobotu 28. května 2016 na kanále ČT24 ve Studiu 6 v 7.26 hodin totiž zprávu o ukončení návštěvy Baracka Obamy v Japonsku doprovodila obrazovým zpravodajstvím, na kterém sice je Barack Obama, jenže při návštěvě Vietnamu.

V obrazovém zpravodajství dominují americký prezident Barack Obama a jeho vietnamský protějšek Tran Dai Quang. Za nimi divák vidí vedle americké vlajky tu vietnamskou, rudou se zlatou hvězdou. Známou japonskou bílo- červenou kombinaci divák neuvidí ani jednou. „Američané, Japonci i Vietnamci jsou pohoršeni a očekávají vysvětlení této dezinformace. Čeští diváci chtějí vrátit koncesionářské poplatky, které jsou nuceni platit za podstrkování těchto manipulativních veřejnoprávních mediálních lží. Nikdo netuší, jak," poznamenal k tomu Skokan, někdejší hejtman a poslanec. 

Odcházející redaktor otevřeně o tom, jak to teď chodí na Kavčích horách

Adam Komers odvedl za pětadvacet let v ČT kus práce, byl redaktorem, šéfoval regionální sekci a do povědomí veřejnosti vstoupil i jako jeden z televizních odborářů, kteří se na počátku tisíciletí postavili v krizi České televize Janě Bobošíkové. Nedávno se ale rozhodl veřejnoprávní televizi opustit, protože to, co se tam děje teď, není nic pěkného. Lidé se bojí mluvit. Po redaktorech se totiž nevyžaduje odbornost, ale bezbřehá loajalita. 

V rozhovoru pro server Mediahub.cz Komers konstatoval, že na něj dolehla určitá únava, ale ČT opustil i z „pudu sebezáchovy“. „Obecně šlo ale o to, že si velmi vážím svobody a v ČT jsem si připadal čím dál více nesvobodný. Vážně jsem nechtěl přemýšlet nad tím, jestli to, co někde říkám, se bude líbit mým nadřízeným,“ uvedl. 

Mám husí kůži... 

Na Kavčích Horách se prý dnes nachází jakési akvárium, v němž si pracovníci televize mohou sami „plavat“, aniž se dostávají do kontaktu s jiným světem. V poslední době tam jsou prý lidé hodně frustrovaní. Komersovi se proto zdá osvěžující, že lidé mimo ČT jsou pozitivněji naladěni, a i když si vždy nemyslí to samé co vy, dá se s nimi normálně komunikovat. 

Ve veřejnoprávní televizi je prý dnes všechno těžkopádné, na každé rozhodnutí je třeba tisíc podpisů a nikdo nechce za nic nést osobní odpovědnost. „ČT je ve skutečnosti spíš špatná komerční televize než moderní evropská televize veřejné služby,“ popsal situaci. Na ČT1 vysílají zastaralé Televarieté a na ČT2 se dostanete tak akorát ke starším cestopisům. Suma sumárum pomalu se jako pracovník ČT začínal stydět za instituci, pro kterou pracoval. 

„V ČT je to teď samý manažer a platí tam prostě nějaká zvláštní pravidla. Třeba že když někdo někoho nemá rád, tak ten člověk na obrazovku nesmí. S tím jsem se potkal několikrát. Jak je to možné? Takhle přece nemůže veřejnoprávní televize fungovat. Ta patří koncesionářům, ne těm manažerům. Oni nemají právo rozhodovat na základě osobních animozit, zda ten či onen někam smí či nesmí jenom proto, že ho vedení nemá rádo. Narážel jsem na to pořád, a když o tom dnes mluvím, běhá mi pořád husí kůže po těle,“ ošil se dnes již bývalý pracovník veřejnoprávní televize. 

Redaktoři jsou moc mladí, a to je problém 

Jako člen odborů prý na tyto problémy upozorňoval a jeho někdejší kolegové na ně snad upozorňují i dnes. Ale chybí vůle k řešení problémů. To, co se povedlo za tzv. televizní krize, už by prý dnes nešlo, protože na Kavčích horách převládla „normalizační mentalita“ a zaměstnanci se bojí mluvit. Na Radu ČT prý nemá moc smysl se obracet, protože spíš hájí generálního ředitele. Pokus něco změnit přitom proběhl. Nejvyšší kontrolní úřad mohl mít možnost kontrolovat miliardové hospodaření ČT, ale senát to smetl ze stolu. A to je jen další z řady problémů. 

„Taková ČT24 je plná mladých lidí bez zkušeností. Ti, kteří zkušenosti mají či je postupně získali, odcházejí a ta televize je bez jakékoliv snahy udržet pouští. Hlavní věcí je totiž loajalita k vedení. To je základní a prioritní věc, která se vyžaduje, a jakmile má někdo na věci jiný názor a nedej bože ho řekne nahlas, je z něj hned největší nepřítel lidu. No a tahle schopnost kriticky hodnotit vedení přichází se zkušenostmi a věkem, takže pak tihle lidé nakonec na vedení narážejí a odcházejí,“ posteskl si Komers.  

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.           

Vložil: Anička Vančová