Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Je zřejmé, že názor ČT je tento: Je správné, že se omlouváme sudetským Němcům, jak si přeje pan Posselt a jak to udělal ministr Herman. Což je alarmující a varovné, říká mediální analytik

23.05.2016
Je zřejmé, že názor ČT je tento: Je správné, že se omlouváme sudetským Němcům, jak si přeje pan Posselt a jak to udělal ministr Herman. Což je alarmující a varovné, říká mediální analytik

Foto: Hans Štembera

Popisek: Mediální analytik Petr Žantovský

Mediální analytik Petr Žantovský považuje za varovný názor České televize, že je správné omlouvat se sudetským Němcům za poválečné události. A snaží se přijít na to, proč se na sudetoněmecký sjezd vypravil právě ministr kultury Daniel Herman.

Je to téma, které nemůže nechat v klidu nikoho, kdo si pamatuje ještě alespoň něco málo z dějepisu deváté třídy základní školy. „Mám tím samozřejmě na mysli návštěvu pana ministra Hermana na sudetoněmeckém srazu v Norimberku. Kolem té události se dá vypozorovat několik symbolických věcí. První je ta, že se odehrává právě v Norimberku. Pokud si někdo vzpomene nebo vybaví své školní vědomosti, tak ví, že Norimberk bylo to město, kde Hitler vyhlásil rasové zákony namířené proti Židům. Norimberk bylo to město, kde se sjížděly ‚partajgenosen‘ z NSDAP na své srazy. Norimberk je to místo, kde dodnes stojí nedokončený gigantický stadion Alberta Speera, který byl odvozen od antických vzorů a měl sloužit pro reprezentaci nacionálně socialistického režimu,“ konstatuje Petr Žantovský.

Ještě teď běhá z norimberského amfiteátru mráz po zádech. „Byl jsem se tam podívat, je to nedokončený a zakonzervovaný objekt, takové strašidlo na okraji Norimberku, které tam – domnívám se – nechávají norimberští konšelé takhle stát jako výzvu, jako upozornění, jako pomník hrůz, kterých se Němci také dokázali ve svých dějinách dopouštět. Je to pomník velmi dramatický a velmi sugestivní, když tam vstoupíte, tak vám není dobře. To je jedna symbolika, proč právě v Norimberku se scházejí sudetoněmečtí vyhnanci, vysídlenci, jak to o sobě říkají,“ upozorňuje mediální analytik a přechází ke druhé symbolice, kterou vyjadřuje skutečnost, že návštěvu uskutečnil zrovna ministr kultury.

Polská reprezentace své ministry na sudetoněmecké srazy nevysílá

Snaží se přijít na to, proč se na sudetoněmecký sjezd vypravil právě Daniel Herman. „Jakou to má spojitost s kulturou? Proč tam nejel ministr zahraničí, premiér, prezident, kdokoli jiný, nebo parlamentní návštěva? Proč tam jel právě ministr kultury, to jsem nepochopil, a od pana ministra jsem se to nedozvěděl v žádném mediálním veřejném zdroji, proč to musel být právě on. Možná, že tím hlavním důvodem je, že ve vládě sedí za lidovce a že lidovci měli vždy tímto směrem nejblíž. To je skutečnost od dávných časů. Koneckonců to omlouvání se nacistům neodstartoval pan Herman, ale pan Havel před mnoha a mnoha lety a od té doby se to za námi táhne jak lepidlo,“ vysvětluje Petr Žantovský.

Žádná jiná země v Evropě nemá zapotřebí takových gest, přičemž na základě Postupimských dohod bylo určitě mnohem víc odsunutých Němců z Polska. „Ale fakt jsem si nevšiml, že by polská reprezentace vysílala své ministry čehokoli na sudetoněmecké srazy, aby se jim tam omlouvali, aby je nazývali milými krajany a podobně. To jsou věci těžko vysvětlitelné. Když se podívám na mediální reflexi, tak mám takový pocit, jako kdybychom mlčky připouštěli, že se věci posunují a že se zkouší pevnost mantinelů. Před čtrnácti, patnácti lety tady také byla snaha od sudetoněmeckých Němců, tedy těch vyhnanců v čele s Berndem Posseltem, o nějakou revizi poválečných událostí. Tehdy se však Parlament ČR postavil jednoznačně proti této revizi,“ připomíná mediální odborník.

Na sudetoněmeckém sentimentu vydělávají lidé jako Posselt

Naopak se postavil za znění Česko-německé deklarace z roku 1997, kdy reprezentace obou zemí jasně vyjádřily zájem na tom, aby se vzájemné vztahy už nikdy nezatěžovaly minulostí, ale zakládaly se na budoucnosti. „Také konstatovaly, že všechny majetkové a právní otázky, které se odehrály na sklonku nebo po ukončení války, byly důsledkem této války a jsou v podstatě vyčerpané, právně už nepoužitelné a nemá smysl se k nim vracet a nebudeme se k nim vracet. No tak někdo se k nim stále vrací. Vrací se k nim především tedy Němci, což chápu, protože to je politika Bernda Posselta, který samozřejmě žádnou válku nezažil. Myslím si, že opravdových pamětníků je ve vyhnanských spolcích pomálu, protože od války nás dělí víc než sedmdesát let, takže by to dnes byli už opravdu stařešinové,“ připomíná Petr Žantovský.

Ale lidé, kteří vydělávají na sudetoněmeckém sentimentu, jako je Bernd Posselt, s tím samozřejmě čarují a politicky operují. „A to, že jim česká politická reprezentace takhle jde na ruku, je naprosto nebývalé. Jak říkám, před čtrnácti lety se to nestalo, teď ano. Stalo se to v podstatě za mlčenlivého souhlasu médií. Česká televize k tomu dala devadesátiminutový speciál s panem ministrem. Během něj bylo zajímavé pozorovat na obrazovce běhající otázky, které lidé posílají mailem nebo jinými technickými prostředky do pořadu a moderátor z nich otázky vybírá a pokládá je hostovi,“ upozorňuje mediální analytik.

Byly vybírány pouze takové otázky, které nebyly ministrovi nepříjemné

Protože jde o tak citlivou záležitost, tak tentokrát bylo ještě patrnější, že to s volbou otázek u ČT není úplně v pořádku. „Byly vybírány pouze takové otázky, které jsou nějakým způsobem konformní vůči názoru České televize, jak už jsem zmínil. V podstatě tam nebyl položen jediný nepříjemný dotaz vůči panu ministrovi. Když jsem si to srovnal s pořadem pana Dolanského při rozhovoru s hejtmanem Haškem, který byl složen výhradně z ´nepříjemných‘ otázek, tak tentokrát byl ten redakční výkon naopak zcela opačného typu i zcela opačného vyznění. To znamená, že Česká televize opět dala najevo, že jednak má svůj názor a jednak to, jaký je ten její názor,“ míní Petr Žantovský.

Nyní je názorem České televize to, že je správně, že se omlouváme sudetským Němcům za poválečné události a že bychom tedy měli nadále touto cestou pokračovat a prohlubovat ji tak, jak si přeje pan Posselt. „To je docela varovné. A opět tak jako hodně často se ptám takovou svojí mantrou: Milí koncesionáři, tohle si chcete za své peníze kupovat? Je tohle opravdu to, za co je chcete vydávat? Kupujete si souhlas s tím, že i naši političtí reprezentanti mají jezdit na sudetoněmecké srazy, omlouvat se tam, nazývat je milými krajany? To si chcete kupovat za svoje koncesionářské peníze?“ míří mediální odborník na závěr dotazem do široké rodiny koncesionářů.

Jiří Hroník

Čtěte také:

Přežil totální nasazení i koncentrák, a pak měl stejně utrum; jako jediný herec se totiž odvážil v roce 1968 napsat Brežněvovi. Jak žije plachý introvert po smrti celoživotní lásky? Tajnosti slavných

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Redaktor KL