Kdo nejde s námi, jde proti nám. Z médií se vytratila veškerá tolerance. To už tu ale bylo, připomíná analytik Žantovský. A výrok týdne v ČT? Ten by snad měl být vytesán do kamene
04.04.2016
Foto: Hans Štembera
Popisek: Mediální analytik Petr Žantovský
Při mapování minulého týdne se analytik Petr Žantovský věnoval partičce, která pod hlavičkou svobody médiím rozehrává hru pro ovládnutí rad veřejnoprávních médií. Upozorňuje, že se z českých médií vytratila veškerá tolerance k názoru druhého člověka. A na závěr si nechal blbost týdne.
Uznávaný mediální analytik Petr Žantovský se tentokrát věnuje časopisu ČAS, od jehož založení novinářem, spisovatelem a historikem Janem Herbenem letos uplyne 130 let. „Přispívali do něj Tomáš Masaryk, historik Jan Gebauer, Karel Kramář, historik Jaroslav Goll a spousta dalších zajímavých lidí. ČAS vedle sebe také postavil tak odlišné autory, jako byl Petr Bezruč, kterému vydal poprvé Slezské písně, a Jan Karafiát, autor Broučků, křesťanského povídání pro děti. Připomínám to – a 130. výročí mi to jenom umožňuje – proto, že se z médií u nás strašlivě vytratila veškerá tolerance k názoru druhého člověka. Bojujeme neustále nějaké ideologické boje, rozdělujeme svět na černou a bílou, na přátele a nepřátele, na ‚my a oni‘, ukazujeme na ty druhé, že když nejdou s námi, jdou proti nám,“ stýská si pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Když žurnalismus znamenal ještě úctu ke druhému člověku
Všechny tyto tradiční veteše z období třídního boje mu připomínají, jak marxisté-leninisté říkávali, že socialistická revoluce se odehrává ve vlnách, a když se porazí vnější nepřítel, tak se začne hledat vnitřní nepřítel. „Tomu se říká zostřování třídního boje a já se obávám, že přesně v tomhle období zrovna teď jsme. Koneckonců svědčí o tom i ta výzva sdružení Svobodu médiím. Tak já bych věnoval velmi pozitivní vzpomínku na časy, kdy žurnalismus znamenal ještě úctu ke druhému člověku. To neznamená, že se ti lidé neprali názorově, že nevedli veliké, rozsáhlé a často velmi tvrdé názorové polemiky, ale ta polemika musela být odargumentovaná. Kdo neuměl argumentovat a neuměl za svoji věc racionálně bojovat, byl z boje vyloučen, neboť se s ním nikdo nebavil. Protože snižovat svůj význam bojem s někým, kdo nemá pro svoji věc argumenty, bylo ponižující,“ připomíná mediální odborník.
Úroveň autorů byla výrazně jiná
Úroveň autorů v tehdejších novinách byla podle něj opravdu výrazně jiná, než je většinou úroveň novinářů dnes. „Takže tímto připomínám jak Jana Herbena, tak tento časopis. Ten nápad mi vnukl časopis ČAS, který dodnes vychází. Vydává ho jako občasník Masarykovo demokratické hnutí, což je takové memoriální sdružení lidí, kteří připomínají odkaz první republiky a Tomáše Masaryka. Je to velmi ctihodné memoriální sdružení, které založil dnes už nežijící hudební dirigent a swingový muzikant Emil Ludvík a dodneška existuje a vydává tenhle ČAS jako vzpomínku na ten tehdejší Herbenův ČAS. Takže ČAS se mění, časy se mění, novináři se mění a ten první ČAS byl asi opravdu ČASem, z jakého bychom si mohli brát hodně vzoru,“ uznává Petr Žantovský.
Má mít veřejnoprávní televize na něco názor?
Na závěr si nechává blbost týdne, na niž ho upozornil analytik Jan Schneider svým textem v Lidových novinách. V článku připomíná, co zaznělo v hlavním večerním zpravodajském pořadu České televize během živého rozhovoru s poslancem hnutí ANO Jaroslavem Faltýnkem, jenž na závěr prohlásil, že se v případě Čapího hnízda podvod nestal. Načež moderátorka reagovala dosti neuvěřitelně: „Ano, já jenom dodám, že Česká televize váš názor nesdílí. Naopak dáváme vám prostor k vyjádření.“ Na to jí už konsternovaný politik odvětil, že to je hodná. „Nu já nevím, jestli Česká televize má mít na něco – Čapí hnízdo nebo cokoli jiného – názor. Každopádně tuto větu dávám jako výrok týdne a měla by se tesat a učit ve všech žurnalistických školách jako něco, co se nesmí, co je absolutní překročení všech pravidel v žurnalistice,“ dodává mediální analytik.
Čtěte také:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Redaktor KL