Na jeho nejslavnější roli nejvíc vydělávají ti, kteří ji velkohubě odsuzují. Jak si Brabec přehazoval kšefty s Brzobohatým a čím se mu zhnusilo Národní divadlo?
24.02.2016
Foto: FTV Prima
Popisek: Vladimír Brabec říkává, že ho major Zeman sežral
Televize, která kultovní seriál natočila, ho sama na obrazovku nepustí. „Vydělali na tom v téhle době obrovské peníze, protože si pokaždé nechali od všech televizí, které to dávaly, zaplatit vysílací práva,“ říká ‘major Zeman‘. Paradoxní je, že k roli, kterou mu dodnes mnozí vyčítají, přišel Vladimír Brabec jenom shodou náhod.
Česká televize začala natáčet Třicet případů majora Zemana v roce 1974 a po sametové revoluci se stal seriál synonymem normalizační propagandy. Dodnes má své skalní příznivce i zapřisáhlé odpůrce a zřejmě to tak zůstane už navždy. I když jeho první porevoluční uvedení na obrazovku vyvolalo pořádný poprask, sledovanost měl více než úctyhodnou. Jeho vydání na DVD i několikeré uvedení na obrazovkách různých televizí ale evidentně žádné škody nenapáchalo. Druhý únor 1948 se nekonal, devadesát devět pragováků další dopis nenapsalo a dějiny se podle něj přepisovat nezačaly.
Na majoru Zemanovi, který ovlivnil celou jeho další kariéru, vydělala ČT obrovské peníze
Přesto pro televizi, která ho ‘zdědila po předcích‘, stále představuje žhavé zboží a ani není divu. Má totiž svém kontě i porevoluční oběť – ČT se odvážila pustit Zemana na obrazovku jenom jednou, v roce 1999, což vzápětí zlomilo vaz tehdejšímu řediteli Jakubovi Puchalskému. A nezachránily ho ani doprovodné historické vysvětlující dokumenty, které byly natočeny ke každému dílu v rámci cyklu Třicet návratů. Od té doby si Zemana přehazují na Kavčích horách jako horký brambor, i když nadále zůstává úžasně výnosným obchodním artiklem. „Jediný, kdo to nevysílá, je Česká televize, která ten seriál vytvořila. Vydělali na tom v téhle době obrovské peníze, protože si pokaždé nechali od všech televizí, které to dávaly, zaplatit vysílací práva,“ dodal představitel hlavního hrdiny Vladimír Brabec v rozhovoru pro deník Právo.
‘Škatulala‘ s Brzobohatým
Pan Brabec otevřeně přiznává, že patří k divákům, kteří si Zemana dopřávají, žádné emoce ale prý přitom neprožívá. „Dívám se na to z profesních důvodů. Připomínám si, kde a co se za tím odehrávalo,“ prozradil. „Přiznám ale, že mi po těch letech dělá dobře, když na mě lidé volají majore. Dnes mi to už zní úplně jinak než před lety a já to beru jako satisfakci. Vím, že se jim líbí herecké výkony. Jinak by se na to nedívali.“ Projekt vznikl pod přímým dohledem tehdejšího ministerstva vnitra, byl o policii a největších kriminálních případech a odborníci se shodují, že z filmařského hlediska mu nelze téměř nic vytknout. „Pak mě ale mnozí z těch, kteří mi za to tleskali, chtěli za to utopit. Jenže by museli utopit celou hereckou generaci, hrálo v tom asi šest lidí. A kolikrát hráli hodně divné role. Já tam vůbec nebyl žádný estébák, já byl kriminalista,“ připomíná Brabec.
Nakonec se v seriálu sešli – Radoslav Brzobohatý si zahrál agenta Bláhu
Ke své životní roli navíc přišel ‘jako slepý k houslím‘, o čemž dnes již málokdo ví. Herecká ‘škatulata, hejbejte se‘ odstartoval režisér Karel Kachyňa, který ho chtěl původně obsadit do hlavní role trezorového dramatu Ucho. Jenže Brabec odmítl, rozhodně ale nikoli kvůli filmu jako takovému. Důvod měl mnohem prozaičtější. „Já tehdy chtěl být v létě, kdy se točilo, s rodinou. Děti byly malé a já si je chtěl užít aspoň o divadelních prázdninách,“ zavzpomínal. Díky tomu Kachyňa obsadil místo něj do role náměstka ministra Ludvíka Radoslava Brzobohatého. Toto rozhodnutí pak následně zamíchalo i Brzobohatého kariérou. Režisér Jiří Sequens původně viděl jako majora Zemana právě jeho, jenže Brzobohatý měl právě čerstvý škraloup na normalizační pověsti kvůli Uchu, a tak jeho návrh v Československé televizi neprošel. Při následném hledání nového hlavního hrdiny pak padl Sequensův zrak právě na Vladimíra Brabce.
Nové poměry mu zhnusily Národní
První díly, které si pan Brabec před natáčením přečetl, byly podle skutečných kriminálních případů a líbilo se mu, jak byly napsány. „Myslíte, že jsem pak u nějakého patnáctého dílu mohl říct, že se mi to už nelíbí a ať to hraje někdo jiný?“ připomněl běžnou praxi při natáčení seriálového projektu. „Vždycky říkám, že mě major Zeman sežral. Já se přitom do politiky nikdy nemotal. Ani to po mně nikdo nechtěl.“ Na rozdíl od řady kolegů nikdy do komunistické strany nevstoupil, a i když prý měl připravenou výmluvu, že k tomu ještě nedozrál, nikdy za ním nikdo ani s takovým návrhem nepřišel „A já pak po listopadu nemusel ostentativně rudou knížku vracet,“ dodal.
V roce 1961 s Růženou Merunkovou v antickém dramatu Jaroslava Vrchlického Smrt Hippodamie
V době natáčení byl již patnáct let hvězdou pražského Národního divadla, do nějž dostal nabídku, když byl šéfem činohry legendární Otomar Krejča. „Tenkrát to nebylo jen tak. Herec tam musel odehrát tři role, než ho schválila umělecká rada,“ zavzpomínal. „Moje první zkoušená role, po několika záskocích, byla ve Smrti obchodního cestujícího od Arthura Millera, to byla inscenace, která se, myslím, zapsala do dějin českého divadla. Karel Höger hrál hlavní roli, já s Vláďou Rážem jeho syny.“ Ve Zlaté kapličce zůstal téměř pětatřicet let, do roku 1994, kdy se podobně jako řada dalších kolegů nepohodl s novým vedením. Proslýchalo se, že svůj podíl na tom měla právě i Brabcova životní role – major Zeman. „Odešel jsem s tím, že už nikdy nebudu hrát divadlo. Úplně se mi to zhnusilo. To se mnou ty tři sezóny udělaly,“ dodal s hořkostí. Tohle předsevzetí ale dodržet nedokázal.
S Janou Hlaváčovou v Čapkově Věci Makropulos
Místo do důchodu hupsnul do operety
Jeviště mu prý nescházelo, práce měl více než dost v rozhlase a dabingu. Pak ale jeho tvrdohlavost nahlodal ředitel Hudebního divadla Karlín Ladislav Županič, když mu nabídl roli plukovníka Pickeringa v muzikálu My Fair Lady. Do zpívání se mu prý sice ani trochu nechtělo, Županič ho ale přesvědčil, že plukovník skoro žádné nemá. „A tak jsem vlezl do hudebního divadla, kde jsem zůstal dalších deset let a kde jsem naprosto drze nejenom hrál, ale i zpíval. Ty písničky pro mě sice byly pořádné nervy, ale také veliká radost!“ přiznal. „Divadlo mě zase spolklo. K tomu jsem si vzal hezkou roli v Divadle Broadway a na Palmovce. Pak to se mnou fláklo.“
V Karlíně ve slavné operetě Mam'zelle Nitouche
Hrát přestal až po třetím infarktu, který prodělal v osmdesáti letech. S manželkou Naďou se odstěhoval k dceři Heleně, žijí v malé vesničce kousek od Mníšku pod Brdy a po Praze se mu prý ani trochu nestýská. „Jsem důchodce, který má co dělat sám se sebou a je rád, že už všechno pozoruje z velké dálky,“ říká jeden z posledních žijících příslušníků herecké generace, která v 70. a 80. letech minulého století občas musela zaplatit daň za uznání a popularitu rolemi, na které by mnozí z nich rádi zapomněli.
Čtěte také:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská