Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Žádný muž jí prý neodolal, o ruku ji žádal i Martin Růžek. Marně, měla jen dvě osudové lásky, zato spoustu životních karambolů. Hvězda prvorepublikových filmů a matka Jiřího Kodeta... Tajnosti slavných

12.11.2015
Žádný muž jí prý neodolal, o ruku ji žádal i Martin Růžek. Marně, měla jen dvě osudové lásky, zato spoustu životních karambolů. Hvězda prvorepublikových filmů a matka Jiřího Kodeta... Tajnosti slavných

Autor: ČT

Popisek: O Jiřině Steimarové se říkalo, že jí žádný muž neodolal, osudové muže ale měla jenom dva

Po celý život ji hnala kupředu láska. Za manželovu emigraci zaplatila Jiřina Steimarová kariérou, přesto ho nikdy nepřestala milovat. Důvod jejích problémů se pak vrátil jako by nic až po čtyřiceti letech.

Základním hnacím motorem nezapomenutelné herečky byla láska, právě s ní prožila četné mimořádné vzlety i hluboké pády – vzlety hodně nahoru a pády hluboko dolů. Krásná, okouzlující žena z nejstaršího českého hereckého rodu byla na své předky právem hrdá a ve svém srdci nosila nejen talent, ale i noblesu a eleganci, žár, oheň i pokoru. S tímto rodovým vybavením překonávala všechny kruté rány a nikdo ji nikdy ničím nezlomil. Sílu jí vždy dala láska. K divadlu, herectví, rodině, dětem, svým mužům... A také k přátelům a žákům. Jiřina Steimarová byla mimořádná žena, obdivuhodná v mnoha směrech. Rozdávala energii, radost a naději a i její smysl pro humor byl vzácný. Byla prostě originální a jedinečná.

Jako princezna Dišperanda v roce 1945 v představení Národního divadla Hrátky s čertem

Jako princezna Dišperanda na sklonku roku 1945 v představení Národního divadla Hrátky s čertem

S tatínkem po štacích

Kořeny obdivuhodného hereckého klanu, jehož pověsti dělala tato mimořádná dáma dlouhá desetiletí čest, sahají hluboko do devatenáctého století, překračují přes století dvacáté a v mladé generaci pokračují i v jednadvacátém. Jiřina Steimarová se narodila ještě v době Rakousko-Uherska, 24. ledna 1916 v Praze. Jejím dědečkem byl Vendelín Budil, jehož podobizna v úloze krále Leara dodnes visí v Shakespearově domě ve Stratfordu jako pocta Anglie tomuto vynikajícímu českému herci. Přestože byl ředitelem plzeňského divadla, žil se svou ženou Krescenzií v jednopokojovém bytě a Jiřina až do konce života vzpomínala na prostá jídla, která u nich ochutnala. „Babička Cenzi vařila výborné knedlíčky z tvarohu, strouhané housky a vajíčka. Polila je máslem a na jazyku se úplně rozplývaly,“ vyprávěla ještě v roce 2004.

Jiřininým tatínkem byl Jiří Steimar, který hrál šestačtyřicet let v Národním divadle. Byl neobyčejně pracovitý a podnikavý, takže při své umělecké kariéře ještě zvládl vybudovat penzion v Černošicích. Ve dne byl panem hoteliérem, večer hercem. „Táta byl moc hodný člověk. To se poznalo už podle toho, jak miloval zvířata. Choval psy, slepice a spoustu holubů. Navíc byl krásnej chlap a v divadle hrál díky tomu všechny milovníky,“ vzpomínala. V otcově penzionu prožívala paní Jiřina doslova pohádkové dětství. Kdykoli se jí zachtělo, mohla si z hotelových zásob ve sklepě vzít, nač zrovna dostala chuť. Vždy před víkendem prý tatínek nakoupil spoustu vepřového, hus a kachen, pak se ale třeba zhoršilo počasí, hosté nedorazili a nezbývalo než všechno jídlo rychle sníst. Nebo se naopak hosté zničehonic nahrnuli a smažilo se k obědu třeba sto řízků.

S prvorepublikovým idolem žen Rolfem Wankou v roce 1936 v romantickém dramatu Karla Hašlera Irčin románek

S prvorepublikovým idolem žen Rolfem Wankou v roce 1936 v romantickém dramatu
Karla Hašlera Irčin románek

Hvězda prvorepublikových komedií

V Černošicích také začala chodit do obecné školy. Byla ale divoška, raději než výuce se věnovala tanci a zpěvu. Dokázala se prý uprostřed vyučování postavit mezi lavice a začít tančit tehdy populární shimmy. A tatínkovi pak nezbylo než žehlit průšvihy pomocí tlačenky a jitrnic z domácích zabijaček. Především prý díky tomu Jiřina přece jen postupovala do vyšších ročníků, i když ‘s odřenýma ušima‘. Rodinné prostředí ji tak ovlivnilo, že se velmi záhy rozhodla stát herečkou. Brzy začala vystupovat s ním. Učila se role, které v Národním divadle hrály Andula Sedláčková a Olga Scheinpflugová, a jezdila s ním po štacích. „Když mi táta na jevišti říkal ´Miluji vás‘, byl to zvláštní pocit. Lidi přitom kolikrát ani nevěděli, že jsem jeho dcera,“ prozradila.

V letech 1931 až 1932 studovala na dramatickém oddělení Státní pražské konzervatoře a v roce 1932 dostala první angažmá v pražském divadle Rokoko. Již po několika měsících ale přešla do Národního divadla, zprvu jako elévka a sustentantka, od roku 1941 pak jako řádná členka činohry. Skvělá charakterní herečka působila temperamentním, oslňujícím, svěžím i přirozeným zjevem a projevem, čehož si brzy všimli i filmaři a první ‘štěky‘ dostala ihned po absolvování konzervatoře. Vzápětí následovaly i role hlavní, skvěle například zahrála již v roce 1933 Jiřinu v komedii Karla Lamače Dobrý tramp Bernášek, a pak již šel jeden film za druhým. V roce 1944 zazářila s Oldřichem Novým v komedii režiséra Miroslava Cikána Paklíč, po osvobození už ale na ni najednou začaly zbývat pouze epizodní a vedlejší, často jenom němé roličky. Výjimečně spolupracovala i s rozhlasem a televizí a od roku 1965 vyučovala herectví na Lidové škole umění v pražské Biskupské ulici.

S Jaroslavem Marvanem ve svém osudovém filmu Paklíč

S Jaroslavem Marvanem ve svém osudovém filmu Paklíč

Osudoví muži

O Jiřině Steimarové se říkalo, že jí žádný muž neodolal, osudové partnery však měla pouze dva. Tím prvním se stal v roce 1936 známý sochař Jan Kodet, kterému rok po seznámení porodila syna Jiřího, později známého herce. „S Kodetem se mi otevřel úplně nový svět, citový a umělecký. Zamilovala jsem se do něj i do jeho práce,“ prozradila ve své biografii, nazvané Ničeho nelituju. Její soužití s bohémským Kodetem prý bylo velmi bouřlivé. Krásná Jiřina nikdy nebyla jeho jedinou ženou, a tak se po osmi letech manželství, plného mužových nevěr, rozhodla pro konec.

Kvůli druhému životnímu partnerovi dokonce ztratila z politických důvodů v roce 1952 po devatenácti letech angažmá v Národním divadle. O téměř šest let mladšího Jaroslava Juhana poznala při natáčení filmu Paklíč, na němž se podíleli i zástupci firmy Alfa Romeo, bratři Jaroslav a František Juhanové. Úspěšný obchodník s auty ji okouzlil a stal se jejím druhým manželem. Bydleli v pražském Podolí v krásném domě s bazénem, hodně cestovali, užívali si společenského života a vypadalo to na velkou pohádku. Měli spolu dvě dcery, mladší Julii a starší Evelynu, která je také známou herečkou.

Hereččin osudový muž Jaroslav Juhan v roce 2003

Hereččin osudový muž Jaroslav Juhan v roce 2003

Trest za manželovu emigraci

Rodinná idylka skončila ze dne na den, když 9. listopadu 1951 Juhan znenadání zmizel a totalitní systém za to potrestal jeho ženu. Přišla o angažmá i o veškeré prostředky a zůstala sama se třemi dětmi. Napřed nesměla hrát vůbec, pak aby uživila děti, musela brát i role, které se jí nelíbily. Nakonec dostala ‘milost‘ v podobě umístění do Hudebního divadla Karlín. „Vilu si ode mě naštěstí koupil Jiří Trnka a já šla s dětmi do jeho bytu v Jinonicích. Mezitím jsem stále věřila, že se Jarka jednoho dne objeví ve dveřích,“ vzpomínala. Až po třech letech se jedna její kolegyně z divadla dozvěděla, že Juhan žije v Guatemale. „Požádala jsem ministerstvo kultury o povolení napsat mu dopis. Neodpověděli, ale časem začaly chodit balíky s čokoládami a různými drobnostmi,“ dodala.

Po Juhanově emigraci sice krásná Jiřina prožila několik dalších vztahů, svého druhého manžela ale nikdy nepřestala milovat. Kvůli němu dokonce odmítla nabídku k sňatku od kolegy a blízkého přítele, nezapomenutelného herce Martina Růžka. Přestože obě její dcery otce v cizině v dospělosti navštívily a Julie nakonec také emigrovala, Jiřina svého muže neviděla až do roku 1991. „Táta dlouho neměl odvahu přijet, a pak se zjevil naprosto nečekaně. Přijel v cadillacu, vůbec se dopředu neohlásil. Když zazvonil u dveří, nikoho jsem nečekala, a nechtěla proto nejdřív vůbec otevřít. Ale pak jsem začala křičet na celou ulici: Tatíííí!,“ vzpomínala její dcera Evelyna. Její matka manželovi hned odpustila a zašli spolu symbolicky na oběd do restaurace Národního divadla.

Jiřinin syn, charismatický herec Jiří Kodet, zemřel o dva roky dříve než jeho slavná matka. Staršího syna, známého malíře Kristiana, měl její Manžel Jan Kodet z prvního manželství.

Jiřinin syn, charismatický herec Jiří Kodet, zemřel o dva roky dříve než jeho slavná matka. Staršího syna,
známého malíře Kristiana, měl Jan Kodet z prvního manželství.

Rodinná tradice žije dál

Herecké umění Jiřiny Steimarové ocenil komunistický režim v roce 1976 titulem Zasloužilé umělkyně. Svůj poslední film, Čas sluhů režisérky Ireny Pavláskové, natočila v roce 1989, před kamerou stanula naposledy v roce 1999 v televizním seriálu Policajti z předměstí. Jako cenná pamětnice sepsala v roce 1995 své memoáry Život plný kotrmelců, které vyšly krátce po její smrti pod názvem Ničeho nelituju. Zemřela 7. října 2007 v úctyhodném věku jednadevadesáti let. „Maminka zemřela v nemocnici ve spánku. Měla nádherný konec, nic ji nebolelo,“ oznámila médiím její dcera Evelyna. V rodinné tradici nyní pokračují mimo jiné i její vnučky Barbora Kodetová a Anna Polívková.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace