Populární hlasatelka se stala jednou z osobností, jimž srpnová okupace zničila kariéru. Její otec přišel také o práci a zastřelil se

Foto: ČT

Popisek: Krásná Heda Čechová byla ikonou 60. let, pak ale naráz zmizela z obrazovky, protože se vzepřela nastupující normalizaci

Díky vrozenému talentu a mimořádnému hlasovému projevu se velmi záhy dostala k práci rozhlasové hlasatelky, již pár dnů po maturitě. Později působila jako nepřehlédnutelná tvář televizních obrazovek, dokud z nich nebyla v éře normalizace odstraněna. Kromě slávy a uznání ale také celý život čelila nepřízni osudu, smrti svých blízkých i těžkému onemocnění.

V Českém rozhlase se potkala s Janem Masarykem, který tam chodil číst projevy. Vzpomíná na něj velmi ráda: „Byl to veselý člověk, nikdy jsem nevěřila tomu, že spáchal sebevraždu,“ svěřila se tento týden v rozhovoru pro Radiožurnál. Masaryk ji prý nabádal, ať se učí jazyky, že má hlas i talent na to, aby se stala světovou hlasatelkou, a plánoval, že spolu vyjedou do slavné londýnské rozhlasové stanice BBC. Ale její kariéru fatálně ovlivnila politická situace v únoru 1948 a srpnu 1968. Tragický dopad měla na život jejího otce Jaromíra Šimandla. Když ho po únoru 1948 vyhodili z rozhlasu pro ztrátu důvěry, neunesl, že nemohl najít důstojnou práci, a zastřelil se. Heda sama musela identifikovat jeho tělo, naposledy spatřila svého otce, jak ležel na posteli v tratolišti krve. „To jsou okamžiky, které jsou pořád s vámi, ono to vlastně nikdy nepřebolelo, to je pořád živé,“ přiznala s chvějícím se hlasem v pořadu ČT Třináctá komnata.

Chlapi po ní šíleli a ženy si ji braly za vzor

Pár let slávy a štěstí

V roce 1956 se na ni však usmálo štěstí, když uspěla v konkurzu na hlasatelku do Československé televize. A už ten den ji nechali číst zprávy v Televizních novinách. Samozřejmě se v té době vysílalo naživo a čtecí zařízení neexistovalo. Přesto neměla trému. U čtení zpráv dlouho nezůstala a zakrátko se stala jednou z prvních tří televizních hlasatelek u nás, společně s Jarmilou Šusterovou a Milenou Vostřákovou. Uváděla nejen programy, ale také velké kulturní akce. V té době získala obrovskou popularitu, stala se skutečnou celebritou, ženy ji napodobovaly, chtěly vypadat jako ona (krásné šaty jí mimochodem šila maminka) a měla také spoustu ctitelů. Éra slávy a úspěchů skončila, podobně jako pro řadu jejích kolegů, v lednu 1969. Přesto odchod z výsluní prý nenesla tak těžce jako ostatní. Na problémy už byla zvyklá. Naštěstí mohla zůstat alespoň částečně u své profese, četla komentáře dokumentárním k filmům nebo namlouvala knihy pro slepce, načetla jich více než dvě stě šedesát.

Znechucená z politiky

Jako některé další politicky nepohodlné osobnosti zažila v listopadu 1989 comeback. Nejdřív se na čas vrátila do televize a dva roky dokonce působila v politice, byla zvolena poslankyní České národní rady za Občanské fórum. Tehdy podle ní politikům ještě nešlo o vlastní prospěch, nyní je ale z politické situace u nás velmi zklamaná.

Syn, populární hereč a moderátor Vladimír Čech, jí dělal velkou radost. Dnes už jí ale zbyly jenom vzpomínky.

Další tragédie

Zklamání se dočkala i v partnerských vztazích. Manžel, herec a hlasatel Vladimír Čech, s nímž byla zpočátku velmi šťastná, neustál její popularitu. A tak zůstala po sedmi letech sama s malým synem Vladimírem, který byl už jako dítě často nemocný. A nemoc o něco později potkala i ji, když těsně před padesátkou onemocněla rakovinou a lékaři jí prorokovali jen pár měsíců života. Zatímco ale ona nad svojí vážnou nemocí zvítězila, syn Vladimír, populární moderátor a herec, jí podlehl v jednašedesáti letech. Málo se ví, že také přišla o svoji mladší sestru Blanku, která v šedesátých letech s manželem  emigrovala a od té doby o ní nikdo neslyšel.

Musím to vydržet

O těžkých chvílích, které ji v životě potkaly, říká: „Co můžete dělat?  Musíte to zvládnout pevnou vůlí. Kolikrát jsem už nemohla dál, ale říkala jsem si, já musím,.já to musím vydržet. Není jiné východisko, nemůžete proti smrti nic dělat. Bud si hodíte mašli, nebo se s tím vyrovnáte a jedete dál. Přes to vše, co jsem zažila, jsem se nikdy nezapomněla smát.“

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adéla Hofmanová