Temná zákoutí, která ničí život charismatického herce. V čem se opozdil o deset let a které úspěšné baletce patří jeho srdce? Tajnosti slavných
15.07.2015
Foto: ČT
Popisek: Marek Vašut byl první ze známých herců, kdo se objevil v televizní reklamě, před pár lety dokonce lidé místo kávy požadovali „jednoho Vašuta“
Tvrdý chlap a současně charismatický gentleman, takovou image se v českém showbyznysu může pochlubit opravdu snad jen Marek Vašut. Přesto jeho srdci vládne po celý život jediná žena.
Díky médiím už toho má na svém kontě opravdu víc než dost. Deprese, pokus o sebevraždu, promiskuita, sklon k alkoholismu, incident s močením na veřejnosti… Člověk by si málem myslel, že je ‘exot‘, od nějž nelze čekat nic normálního. Ve skutečnosti je ale Marek Vašut velmi milý a distingovaný muž. Ví se o něm, že dává přednost filmu před divadlem a odmítá mluvit o svém soukromí. Ve volném čase maluje, fotografuje a dokonce píše básně. Po celý život ho ale trápí problémy, s nimiž si zpočátku sám nevěděl rady. Je to snad charakterová slabost? Či přepracování? Takové otázky si kladl herec, který s přehledem skvěle dokáže zahrát hulváta, padoucha i neodolatelného gentlemana, před nímž jdou ženy do kolen.
Ve sportovním dramatu Pěsti ve tmě
Soudní tahanice jako koníček
Patří k umělcům, kteří striktně oddělují profesionální život od soukromého. Do svého nitra jen tak někoho nepustí a málokdo tuší, jaký je doopravdy. Bulváru má plné zuby, a tak se soudní tahanice s těmi, kdo ho pomlouvají, staly v posledních letech téměř jeho koníčkem. „Můžu si vybírat, co pustím ven. Řekl bych, že se rozhoduji ad hoc, absolutním tabu je ale moje rodina a mé vztahy. Do toho opravdu nikomu nic není,“ vysvětlil svůj postoj v rozhovoru pro server iDnes.cz herec, kterému obzvlášť vadí nerespektování soukromí a neoddělování privátní a veřejné sféry. „Samozřejmě je hodně kolegů, kteří dávají ‘rovnítko‘ mezi svůj soukromý a veřejný život. Ti ať s bulvárem spolupracují. Ti si to přejí, vyžadují to, ale chápu, že je to činí svým způsobem nezajímavými. Když něco můžete dostat zadarmo, není to tak rajcovní jako zakázané ovoce,“ dodal Vašut.
Soudů už má za sebou víc a většinou sklízí úspěchy. „Kromě toho prvního, kdy jsem do toho vstupoval ještě nepoučený, jsem v tomto směru velmi úspěšný. Původně jsem si to představoval tak, že když má někdo pravdu, tak musí zvítězit, což je velký omyl. Soud hledá právo, nikoli spravedlnost. To je důležitý poznatek. Poučil jsem se a všechny další soudy jsem vyhrál,“ konstatoval spokojeně. Díky tomuto svéráznému hobby si přilepšil o hezkých pár milionů korun, takže si rozhodně nemá na co stěžovat.
V Národním divadle s Janou Hlaváčovou v roce 1988 v představení Chuť medu
Mívá nevypočitatelné reakce
Pokud však novináři hledají nějakou tu perličku, mají se zpravidla v jeho případě o co opřít. Kombinování antidepresiv s alkoholem totiž nezřídka způsobuje, že má ‘lepší‘ náladu, než bývá běžné, a svým chováním budí pozornost. Občas se stává, že usíná v baru, dožaduje se sexu od přítomných dam, rozverným potácením se ulicemi ruší noční klid a podobně. Hlavně něžné pohlaví mu ale dokáže bez mrknutí oka všechno odpustit, protože patří k tomu typu mužů, před nimiž se většině žen podlamují kolena. Kombinace charismatu a úspěchu v profesionální sféře je zkrátka přímo vražedná.
Naproti tomu řada kolegů ho údajně moc v lásce nemá, podle tvrzení Blesku není právě oblíbeným společníkem kvůli své introvertní a cholerické povaze. Je konfliktní a jeho reakce bývají občas naprosto nevypočitatelné. To potvrzuje i jeho bývalá partnerka a největší láska, herečka Jitka Asterová. Dodala však, že v poslední době u něj nastala výrazná změna, což má nejspíš na svědomí jeho koketování s buddhismem a jógou.
Reklamu bere jako práci a nevidí důvod, proč by se měl za ni stydět
Dnes by volil jinak
Ať už je to s jeho povahou jakékoli, rozhodně mu nelze upřít, že se mu v práci mimořádně daří. Tvrdí však, že by se podruhé stát hercem nechtěl. „Kdybych byl dnes mladý, tak si toto povolání nevyberu. Dnes je víc hereckých škol, přibyly také soukromé, takže nabídka herců, kteří přibývají do showbyznysu, je každým rokem větší a větší,“ konstatuje Vašut, který se ale přesto rozhodně konkurence bát nemusí. Spíš neví, kam dřív skočit. „Znám hodně dobrých herců, které nikdo nezná, a řekněme si na rovinu – sláva je měřítkem úspěchu. Netvrdím, že i měřítkem kvality… Jenže v této branži musí být člověk ve správný čas na správném místě, aby dostal šanci, která ho proslaví.“
Podle něj je v showbyznysu obzvlášť těžké cokoli odhadovat dopředu, výsledek není nikdy předem zaručen. „Člověk může přesně vědět, co diváci sledují, na co chodí do kina, ale nikdy se nedá předem říct, co se jim bude líbit a co ne. Často jsem se mýlil v tom, že něco, čemu jsem dával šance, mělo u diváků vlažnou odezvu, a naopak něco, čemu jsem moc nevěřil, si je získalo,“ konstatuje herec a dodává: „Na druhou stranu jsem měl štěstí, že většina projektů, do nichž jsem se pustil, měla úspěch. V tom se považuji za ‘klikaře‘.“ Talent tudíž rozhodně nestačí, nejdůležitější je podle něj notná dávka štěstí.
V roce 2009 ve válečném filmu Stevena Edella Synova válka
Angličtina je výhodou
Kromě domácí tvorby ho proslavily i zahraniční snímky. Měl možnost mihnout se ve vedlejších rolích v mimořádně úspěšných hollywoodských projektech Mission Impossible, Blade, Van Helsing, Tristan a Isolda či Liga výjimečných. „U takových nabídek štěstí nestačilo. Rozhodující bylo, že ovládám angličtinu. Nedělám si iluze, že mě vybrali kvůli hereckým schopnostem, na takovou malou roli nepotřebovali kdovíjak dobrého herce. Potřebovali prostě člověka, s nímž budou moci bez problémů komunikovat, protože na place není místo ani čas na překladatele. Tam to musí šlapat…“ připomíná.
Za příležitosti, které dostal od zahraničních produkcí, je ale velmi vděčný. Mimo jiné se díky nim mohl setkat například s Anthony Hopkinsem při natáčení filmu Česká spojka. „Když jsme natáčeli a stáli v Praze na Střeleckém ostrově, řekl jsem mu – podívejte, támhle je Národní divadlo – také jsem z něj odešel stejně jako vy. Řekl mi, že filmy jsou zábavnější než Shakespeare, a zasmál se. Sedm sezón jsem hrál v Národním divadle a bylo to hezké období, ale raději jsem zvolil svobodu, kterou přináší film,“ přiznal.
S Václavem Postráneckým v seriálu Doktoři z Počátků
Kdo dřív přijde…
…ten dřív mele. To platí ve Vašutově životě, pokud jde o pracovní nabídky. Přestože je již hezkých pár let takzvaně na volné noze, režiséři o něj doslova bojují. Poprvé mimořádně zaujal diváky v roce 1986 jako boxer ve snímku Pěsti ve tmě a od té doby má na kontě dlouhou řadu úspěšných titulů. Kromě filmů a účinkování v muzikálech se objevil i v mnoha televizních projektech i seriálech a občas i moderuje. „Vždy se musí sejít tři faktory – jestli má člověk vůbec čas, jaká role je a v neposlední řadě je to i záležitost ekonomická. Nemohu říct, že je pro mě seriál přitažlivější než film, ale v pomyslném boji divadlo-film-televize je někde uprostřed. Nejraději mám film, potom televizi a divadlo je až na třetím místě,“ přiznává otevřeně.
Na otázku, zda hraje raději doma nebo v zahraničí, odpovídá velmi rozumně: „Pro mě to vůbec není důležité, protože jsem herec na volné noze. Kdo zavolá první, ten má přednost. A když mi zavolá produkce z Mongolska, abych hrál buddhistického mnicha z Evropy v Ulánbátaru, tak půjdu.“ Život zkrátka bere tak, jak přichází, a zbytečnými hereckými sny se už nezabývá. „Splnilo se mi víc, než jsem si kdy mohl jako student vysnít,“ dodává.
S Kateřinou Brožovou tvoří hvězdný pár na obrazovce televize Barrandov
Jediná žena jeho života
I když je jeho soukromý život pro veřejnost tabu, o jediné ženě jeho života se přece jen ví. Je jí krásná baletka Národního divadla, která ho 5. května 1960 přivedla na svět, a občas se s ní dokonce ukáže i na veřejnosti. Je zaručeně jediná, která ho nikdy neopustí a jíž zůstane bezpodmínečně věrný až do konce života.
Jediné, o čem je ochoten mluvit kdykoli a hodně nahlas, jsou jeho deprese, které ho přivedly až na hranici života a smrti. Až neúspěšný pokus o sebevraždu ho donutil k léčení duševní choroby, která si stále víc vybírá krutou daň, protože je společnost ještě málo informovaná o její podstatě a často ji pokládá jen za ‘charakterovou slabost‘. Proto se herec snaží podpořit lidi, kteří trpí stejnými problémy, a povzbudit je. „Říkám to vždy a co nejvýrazněji. Nebojte se jít za svými lékaři. Nebojte se léčit,“ vyzývá a dodává: „Dnešní léky pro většinu pacientů znamenají velkou úlevu a pomoc. Po svých zkušenostech vím, že jsem měl zcela jednoznačně lékaře navštívit nejméně o deset let dřív. Ale povědomost o depresích byla dříve daleko menší, ani účinné léky neexistovaly. Člověk si mohl myslet, že je to charakterová slabost nebo přepracování. Teprve v poslední době bylo jednoznačně vědecky dokázáno, že se jedná o nemoc, která je na CT mozku dobře rozpoznatelná. Není třeba se za ni stydět, je třeba se léčit.“
Čtěte také:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na ');.
Vložil: Adina Janovská