Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Nejslavnější Chalupář byl morální autoritou, přesto zplodil nemanželského syna. Který film zachránil kariéru Josefa Kemra a komu nakonec odkázal svůj majetek? Tajnosti slavných

15.06.2015
Nejslavnější Chalupář byl morální autoritou, přesto zplodil nemanželského syna. Který film zachránil kariéru Josefa Kemra a komu nakonec odkázal svůj majetek? Tajnosti slavných

Foto: ČT

Popisek: Nezapomenutelný Josef Kemr v legendárním seriálu Chalupáři

Mistr herecké zkratky se zprotivil minulému režimu hned dvakrát, dokázal však mimořádně vyniknout i v menších rolích. Pro přátele i diváky byl vzorem zásadovosti a morálky, i on však měl svá tajemství.

Jsou herci, kteří dovedou lidi rozesmát, a jsou takoví, kteří dovedou něco vypovědět o jejich povaze, kteří takzvaně vyjádří národní povahu. Josef Kemr uměl obojí. Škála jeho rolí je široká, od městských přes venkovské lidi až po všelijaké podivíny. Všechny zahrál s velkou poctivostí. Skvěle vytvářel komediální postavy s nádechem tragiky, ale i dramatické role s ‚příchutí‘ tragikomedie. Své postavy ztvárňoval neuvěřitelně jednoduchou hereckou zkratkou, zajímavou fyziognomií, úspornými gesty, melancholickou mimikou a zastřeně kvílivým hlasem. Ve stáří nosil silné brýle, takže jeho oči vypadaly nezvykle velké a vědoucí. Určitě věděl, že v Česku chutná humor i život někdy po sladkých rozinkách a někdy hořce, po mandlích.

 Jako Bohouš Císař s Josefem Humlem (Jiří Sovák) v legendárních Chalupářích

Jako Bohouš Císař s Josefem Humlem (Jiří Sovák) v legendárních Chalupářích

Objevili ho v parku

Narodil se do skromných poměrů 20. června 1922 v Praze, jeho tatínek byl švec a maminka švadlena. K herectví ho přivedla neuvěřitelná náhoda. „Jednou hrál házenou v Riegrových sadech. U hřiště se postavili dva páni, kteří se na hráče podezřele dívali. Kemr byl z těch kluků, které nic nevyvede z míry. Utrousil nějakou poznámku a hrál klidně dál. Jeden z pánů se ho zeptal, chce-li se dostavit do filmových ateliérů. Postavili ho před kameru. Řekli, že před ním stojí učitelka, ke které má být drzý, nebo holka, ke které se má chovat uličnicky. Pán byl spokojen jeho uličnictvím a bohatstvím mimického výrazu,“ zaznamenal začátky nezapomenutelného herce novinář a scenárista Oldřich Kaucký. Díky tomu si Josef Kemr zahrál už jako chlapec ve veselohrách Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše.

Na jedné z mála fotografií z mládí

Na jedné z mála fotografií z mládí

Přátelé na celý život

V jedenácti letech hrál v komparsu na scéně Divadla na Vinohradech v představení Polská krev, před filmovou kamerou stál poprvé v patnácti v populárním filmovém románku Václava Binovce Lízin let do nebe. Jeho otec ho sice vedl k umění a právě po něm zdědil Josef nadání ke hře  na strunné nástroje, přesto ale tatínek trval na řádném povolání ‚pod penzí‘, a tak Kemr vystudoval obchodní školu na Žižkově, a pak snil svůj herecký sen jako pikolík mezi kavárenskými stolky, obchodní příručí a později jako zaměstnanec filmové společnosti.

S přítelem Rudolfem Hrušínským v roce 1968 v představení Národního divadla Jeppe z Vršku

S přítelem Rudolfem Hrušínským v roce 1968 v představení Národního divadla Jeppe z Vršku

První opravdovou roli dostal v patnácti letech ve filmu Lízin let do nebe. Po velkém úspěchu byl natočen další díl Lízino štěstí, v němž se setkal s Rudolfem Hrušínským, a zrodilo se celoživotní přátelství. Hrušínský mu zařídil angažmá u herecké společnosti své babičky Anny Budínské-Červíčkové. Když Hrušínský slavil dvaadvacáté narozeniny, Kemr mu mimo jiné napsal: „Jestliže později dojdu k uznání, že jsem aspoň dobrý herec, budu děkovat tobě jako svému prvnímu učiteli.“ O tři roky později si spolu zahráli v parodii Pancho se žení, kterou Hrušínský i režíroval.

Dokázal zaujmout i na malé ploše

Za okupace utekl k divadlu a do roku 1945 účinkoval v divadelní společnosti A. Budínské-Červíčkové. Po válce měl angažmá v několika dalších divadlech, až se v roce 1965 stal členem činohry Národního divadla v Praze, kde za své působení účinkoval ve více než sedmdesáti rolích. Ve znárodněné kinematografii na něj čekaly role utrápených úředníků a pronásledovaných ženichů, či naopak, a pozvolna se začal prosazovat i do větších rolí. Mnoho nezapomenutelných postav ztvárnil i ve filmu, v televizních seriálech či rozhlase. Nejprve především komických, později v osobitém tandemu s Jaroslavem Marvanem ve filmech Dovolená s Andělem a Anděl na horách.

S Jaroslavem Marvanem v komedii Anděl na horách

S Jaroslavem Marvanem v komedii Anděl na horách

V prvním českém muzikálu Starci na chmelu účinkuje málo dospělých, a tak je prý režisér Ladislav Rychman vybíral velmi pečlivě. „Do role předsedy družstva obsadil Josefa Kemra. Aby herec dokázal zaujmout diváky na malé plošce, třeba když se objeví ve filmu na minutu, musí roli vystřihnout. To Josef Kemr dovedl. Věděl, že záleží na každé maličkosti. Na kostýmování, na masce, na práci s rekvizitou…“ prohlásil o něm Zdeněk Svěrák v pořadu České televize Úsměvy Josefa Kemra. Jedněmi z jeho prvních dramatických rolí byly v roce 1967 postava Kozlíka ve Vláčilově filmu Marketa Lazarová či o dva roky později písař Ignác ve Vávrově filmu Kladivo na čarodějnice. Později vynikl v roli lichváře v televizní inscenaci Gobseck či ve své poslední filmové roli v dramatu Golet v údolí z roku 1995.

S Irenou Kačírkovou jako předseda JZD ve filmovém muzikálu Starci na chmelu

S Irenou Kačírkovou jako předseda JZD ve filmovém muzikálu Starci na chmelu

Děda Komárek ho zachránil

Pro osobitý projev si ho do svých filmů vybíralo i tvůrčí duo Smoljak-Svěrák. Repliky nezapomenutelných rolí dědy Komárka v komedii Na samotě u lesa či studenta večerní školy Plhy ve filmu Marečku, podejte mi pero! jsou často citovaným kulturním dědictvím. „Copak v komedii Marečku, podejte mi pero!, tam jsem jen seděl. Horší to bylo, když jsme ve filmu Na samotě u lesa spolu řezali dříví. Ten pekelný stroj jsme přivezli z naší chalupy a Josef Kemr se na něm brzy naučil pracovat. Vůbec, to byl herec…“ vzpomínal na něj Zdeněk Svěrák. „My jsme mu říkali: Pane Kemr, nechcete se podívat na toho pána, co máte hrát? To byl pan Lukšíček. A on říkal: Ne, já jsem si přečetl scénář. Já ho mám. To znamenalo, že už je v jeho kůži. A skutečně, když jsme pak točili, tak jsem s údivem viděl, že má zvyky člověka, kterého neznal. Stejně si po obědě lehl do sena, stejně jedl z kastrůlku, prostě byl to ten člověk, kterého jsme napsali.“ Tato role Kemra nejen proslavila, ale i zachránila. Režisér Jiří Menzel tehdy zariskoval a v roce 1976 Kemra obsadil, přestože mu komunisté zakázali hrát.

S Martinem Růžkem v seriálu Cirkus Humberto

S Martinem Růžkem v seriálu Cirkus Humberto

V seriálech dostával role většinou epizodní, tím výrazněji pak vynikl především jako všeuměl a starý mládenec Bohouš Císař v Chalupářích, kde ho v komické dvojici skvěle doplňoval Jiří Sovák v roli penzionovaného kontrolora Evžena Humla, či jako cirkusový veterán Vendelín Malina v seriálu Cirkus Humberto. Mnoho rolí ztvárnil také v pohádkách.

Utajovaný levoboček

Životní lásky měl pouze dvě, děti ale neměl. Jeho první ženou byla o jedenáct let starší herečka a divadelní režisérka Eva Foustková, která měla z prvního manželství s režisérem Jaroslavem Novotným syna Jiřího. A právě v této době se měl údajně narodit Kemrův jediný syn Vladimír. Okolí se zdráhalo uvěřit, že by měl hluboce věřící Kemr nemanželského potomka, a přátelé se rozdělili na dva tábory. Jedni tvrdí, že to není možné, druzí zase, že o existenci svého syna věděl. Pravdu se zřejmě nikdy nedozvíme, neboť si ji vzal herec s sebou do hrobu. Na veřejnosti se jeho údajný syn objevil teprve loni v lednu. Jeho maminka hrávala prý na Kladně ochotnické divadlo a Kemr tam jezdíval. Podrobnosti ale prý ani Vladimír nezná, tvrdí, že se s matkou o svém otci nikdy příliš nebavil. „Řekla mi, že můj otec je Josef Kemr. Chtěla ale, abych v tom nešťoural,“ svěřil se deníku Aha! muž, který žije v jižních Čechách a vypadá, jakoby slavnému herci z oka vypadl.

Student večerní školy Plha v komedii režiséra Oldřicha Lipského Marečku, podejte mi pero!

Student večerní školy Plha v komedii režiséra Oldřicha Lipského Marečku, podejte mi pero!

Po Evině smrti v roce 1977 zaplnila prázdné místo po Kemrově boku o dvacet let mladší herečka a asistentka Národního divadla Marika Skopalová, nevlastní sestra herce Svatopluka Skopala. „Josef ji měl velmi rád, ale po smrti své ženy Evy už se neoženil. Jen si s Marikou vyměnili takové prstýnky,“ prozradil deníku Aha! teprve nedávno jeho příbuzný Jan Kemr. Marice také odkázal svůj veškerý majetek a jeho pozdní láska se stala příčinou sporu i s přítelem Rudolfem Hrušínským, který ji jednou v žertu plácl po zadku, za což mu katolicky založený Kemr vrazil facku a už mu to nikdy neodpustil.

Pracoval do poslední chvíle

Josef Kemr byl silně nábožensky založený a zásadový, pro mnohé byl morální autoritou. „Když jsme točili film Na samotě u lesa, vozil jsem ho ze Sedlčan, kde byla maskérna, už nalíčeného na plac. Jak jsem řídil, všiml jsem si, že Josef Kemr si sundal čepici. Já myslel, že je mu horko, tak jsem otevřel okno, ale on si ji zase nasadil a zase sundal. Pak jsem zjistil, že ji snímal vždycky, když jsme jeli kolem kostela nebo božích muk,“ prozradil Svěrák a přidal ještě úsměvnější historku: „Jednou mi Josef Kemr radil, jak bezpečně pít. Říkal: Pane Svěrák, pamatujte si: Nemíchat firmy a stále projídat. Můžete celou noc pít a přijdete domů v plném lesku.“

Chata Josefa Kemra u rybníku Hejtman v Plané nad Lužnicí byla jeho druhým domovem

Chata Josefa Kemra u rybníku Hejtman v Plané nad Lužnicí byla jeho druhým domovem

Totalitnímu režimu se zprotivil hned dvakrát. Netajil se tím, že komunisty nenáviděl, a dokonce veřejně vystoupil proti okupaci v roce 1968. Navíc velmi miloval boha a svoji víru neskrýval. Díky tomu měl omezenou uměleckou činnost a jeho práce byla přehlížena. V roce 1989 podepsal petici Několik vět a 25. listopadu pak vystoupil na manifestaci Občanského fóra na Letenské pláni. Za celoživotní mistrovství v činohře byl v roce 1993 odměněn čestnou Cenou Thálie. Na sklonku života onemocněl rakovinou, přesto pracoval do poslední chvíle, a dokonce tři filmy měly premiéru až po jeho smrti. Na tu se prý připravoval až neuvěřitelným způsobem. „Pepíček míval zvláštní nápady. Jednou se třeba chystal na smrt tak důkladně, že nějakou dobu spal v rakvi,“ prozradila o něm kdysi Helena Růžičková. Zemřel po těžké nemoci 15. ledna 1995 v Praze a je pochován na šáreckém hřbitově u kostelíka sv. Matěje, v hrobě, který označil svým jménem už mnoho let před svou smrtí. „Jednoho dne budu ležet na nejvyšším místě hřbitova a budu se už navždy kochat tím nádherným výhledem do kraje,“ plánoval. Jeho busta zdobí foyer Národního divadla.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

QRcode

Vložil: Adina Janovská