Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

(P)alba Thomase Landerse

(P)alba Thomase Landerse

Hodně tvrdý rock, metal, občas i o krapet měkčí rock... Příběhy, koncerty, desky

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Nemanželská dcera, vražda, intriky… Co všechno skrýval před očima fanoušků zbožňovaný policejní rada Vacátko. Tajnosti slavných

16.05.2015
Nemanželská dcera, vražda, intriky… Co všechno skrýval před očima fanoušků zbožňovaný policejní rada Vacátko. Tajnosti slavných

Autor: ČT

Popisek: Jaroslav Marvan v roce 1968 v jedné ze svých nejslavnějších rolí – jako policejní rada Vacátko z legendárního televizního seriálu Hříšní lidé města pražského

Jeho herecká kariéra přežila tři režimy, aniž utrpěla, v každém si dokázal uchovat lidskou tvář a pověst. Přesto i v soukromí prožíval velká dramata, která vycházejí najevo až po dlouhých desetiletích.

Tajemstvím úspěchu představitele téměř dvou stovek filmových postav byla střídmá gesta, zasmušilý výraz a velmi civilní projev. Byl velmi pečlivý, přesný, zodpovědný, připravený, na divadle vždy uměl perfektně text. Lpěl na minutové přesnosti, nerad měnil své návyky a byl velmi konzervativní. Věci v jeho bytě měly své pevné místo, i v oblékání si vždy potrpěl na nenápadnou decentnost.

Jaroslav Marvan v divadelní šatně

Jaroslav Marvan v divadelní šatně

Nic vlastně neuměl, ale mistrně předstírat dokázal cokoli

O Jaroslavu Marvanovi se tradovalo, že ničemu nerozuměl tak dobře jako herectví a že byl manuálně velmi nešikovný. Přesto mistrně ztvárnil desítky povolání a profesí. Před kamerou se stal továrníkem, středoškolským profesorem, starožitníkem, revizorem, vojákem, vorařem, policejním radou, zlodějem i milionářem. Ale také řídil lokomotivu, svářel a pracoval jako cihlář. Obzvlášť u dělnických profesí je s podivem, že si nikdo nevšiml jeho pověstné nešikovnosti – doma prý nedokázal zatlouct ani obyčejný hřebík.

S Vlastou Burianem v roce 1933 v komedii Pobočník Jeho Výsosti

S Vlastou Burianem v roce 1933 v komedii Pobočník Jeho Výsosti

Narodil se 11. prosince 1901 na pražském Žižkově, v osmnácti letech odmaturoval na reálce a vstoupil do služeb pražského Zeměpisného ústavu a poté Ředitelství pošt. V letech 1920 až 1923 byl pracovně vyslán až na Podkarpatskou Rus do Užhorodu, kde se začal věnovat ochotnickému divadlu. V úřadu pracoval až do roku 1926, kdy poprvé stanul před kamerou. Bylo to ještě v éře němého filmu, v té době ovšem dostával jen epizodní role.

Ze svých postav vytvářel legendy

Po nástupu zvuku se velmi rychle prosadil a od 30. let patřil k našim nejobsazovanějším hercům. Jeho prvním zvukovým filmem se stala v roce 1930 veselohra C .a k. polní maršálek, ve které byl partnerem a protihráčem Vlasty Buriana. Spolu se před kamerou vytrvale potkávali následujících dvanáct let. Do povědomí televizních diváků se zapsal postavou svérázného revizora v oblíbených, ale poněkud tendenčních komediích Dovolená s Andělem a Anděl na horách. Právě revizor pražských dopravních podniků Gustav Anděl v jeho podání zvítězil v roce 2000 v divácké anketě Hrdina filmového úsměvu tisíciletí.

Se Stellou Zázvorkovou v komedii Anděl na horách

Se Stellou Zázvorkovou v komedii Anděl na horách

Obrovskou popularitu mu získala koncem 60. let role šéfa pražské „mordparty“ v meziválečném období policejního rady Vacátka v televizním seriálu Hříšní lidé města pražského. Na sérii navázaly v letech 1970 až 1971 další čtyři celovečerní filmy, v nichž opět vystupoval jako rada Vacátko. Byl ale také velmi žádaným divadelním hercem. Za svůj umělecký život vytvořil 149 divadelních rolí. Svou profesionální dráhu začal v roce 1926 na divadelních prknech po boku Vlasty Buriana. Za protektorátu přestoupil v roce 1943 do Vinohradského divadla. V roce 1954 přešel do činohry Národního divadla, odkud odešel až v roce 1972 do penze.

Kvůli dceři mu nedali titul

Již ve 20. letech se oženil s herečkou Národního divadla Marií, velkou lásku ale potkal až v roce 1955, opět na prknech Národního divadla. Zamiloval se prý tenkrát jako studentík a o šestadvacet let mladší Alena Jančaříková se nejspíš právě kvůli němu rozvedla, přestože měla s manželem dva syny. Když s Marvanem otěhotněla, kdekdo ji prý přesvědčoval, aby šla raději na potrat, protože by vyšla najevo její známost se slavným hercem, což by poškodilo jeho pověst.

Alena Jančaříková

Alena Jančaříková

Alena si však nedala říct, a tak přišla v roce 1960 na svět Marvanova jediná dcera Alena. A vzápětí se ukázalo, že přátelé měli pravdu. Když vyšlo najevo, že má herec nemanželskou dceru, označili to straničtí funkcionáři za ‘nemravný život‘ a na deset let mu pozastavili udělení titulu národní umělec. Dočkal se ho až u příležitosti svých sedmdesátin v roce 1971.

Život mezi dvěma ženami ukončila záhadná smrt

Ani poté co se konečně stal otcem, se herec nedokázal přimět k radikálnímu rozhodnutí. Byl totiž tak trochu sobec. Alena byla sice mimořádně krásná a elegantní, doma mu ale nic nechybělo. Manželka Marie byla již osvědčenou oporou, láskyplně se o něj starala, báječně vařila a oddaně mu zajišťovala ‘full servis‘. A tak herec tak dlouho pomyslně seděl na dvou židlích zároveň, až za něj rozhodl osud.

Dcera Alena se svými bratry Petrem a Tomášem

Dcera Alena se svými bratry Petrem a Tomášem

Bylo sychrané úterý 3. prosince 1961, pro Alenu ale tento den znamenal velmi mnoho. Měla totiž oficiálně přivítat ve Zlaté kapličce hosty z polského Národního divadla. Moc se těšila, chystala si šaty a také jí byla za tuto akci přislíbena velká role. Ráno pro ni přijel do pražského Braníku divadelní vůz, řidič se ale nedozvonil, a tak za ní ředitel poslal několik kolegů. Ti nakonec vyrazili dveře a našli ji mrtvou. V bytě byl prý cítit plyn a policie případ uzavřela jako sebevraždu. Hereččini příbuzní jsou však přesvědčeni, že šlo o vraždu a že neměla sebemenší důvod se zabít. Osiřelé děti poté vychovaly Alenina maminka a sestra.

Smutný konec ráje na samotě u lesa

Trpký osud potkal i Marvanův nejoblíbenější koutek, do nějž se uchyloval a kterému vlastníma rukama vrátil zašlou krásu. Stejně jako legendární česká komedie by se dalo nazvat jeho království, které si pořídil v roce 1960. Když chalupu v jihočeské obci Výšice kupoval, byla v zoufalém stavu, protože v ní družstevníci chovali slepice, a měla dokonce ještě doškovou střechu. Herec podlehl chalupářské vášni a z ruiny vybudoval romantické království uprostřed přírody, jako stvořené pro každého, kdo touží po odpočinku daleko od lidí.

Marvanova chalupa v roce 1960...

Marvanova chalupa v roce 1960...

Po jeho smrti měla údajně nemovitost zdědit hercova nemanželská dcera Alena, jenže Marvanova závěť se nikdy nenašla – šuškalo se, že se o její zmizení postarala vdova Marie, čímž se prý konečně pomstila za manželovu nevěru. Notář tudíž postupoval při dědickém vypořádání v duchu zákona a objekt i veškerý další majetek připadl Marvanově manželce. Poté co zemřela, zdědil chalupu její synovec Jiří, jehož dcera Jarmila upadla do vážných finančních problémů. Nejprve chalupu se všemi památkami, které v ní po slavném herci zbyly, pronajímala přes internet, později dokonce objekt skončil v rukou exekutorů, kteří ji prodali se vším všudy novému majiteli.

Se ctí přežil tři režimy

Jaroslav Marvan nikdy nebyl členem žádné politické strany a k režimům, ve kterých žil, byl většinou loajální. Politice nerozuměl a představení pro Baťu, roli Stalina na prknech Městských divadel pražských stejně jako recitační oslavné zájezdy do hornické Ostravy bral jako nezbytnou daň. Odváděl ji tomu, co ho v životě bavilo nejvíc – herectví. Jeho herecká dráha přežila tři režimy, aniž by utrpěla, v každém si dokázal uchovat lidskou tvář a svoji pověst. Vytknout by se mu dalo snad jedině to, že když byl Vlasta Burian po válce nařčen z kolaborantství, vůbec se ho nezastal, spíš naopak. Ještě víc ho obviňoval, i když mu dřív Burian hodně pomohl, a říkalo se, že proti Burianovi intrikoval dokonce už za války.

Ve své poslední roli s Jaromírem Hanzlíkem v hudební komedii Noc na Karlštejně

Ve své poslední roli s Jaromírem Hanzlíkem v hudební komedii Noc na Karlštejně

Marvanovou poslední filmovou rolí se stal karlštejnský purkrabí Ješek z Vartenberka v muzikálu Noc na Karlštejně, natočeném v roce 1973. Zemřel 21. května 1974 a na jeho pohřbu nechyběli vysocí funkcionáři KSČ ani tehdejší ministr kultury. Zároveň po něm ale smutnilo i obrovské množství filmových a televizních diváků, kteří jeho umění obdivovali desítky let.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace