Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Spratek, co se narodil do prominentní rodiny, zní v kuloárech: Pod Matějem Stropnickým se houpe na magistrátu židle. On sám se trefuje do „svých“ zelených…

25.01.2015
Spratek, co se narodil do prominentní rodiny, zní v kuloárech: Pod Matějem Stropnickým se houpe na magistrátu židle. On sám se trefuje do „svých“ zelených…

Autor: Facebook

Popisek: Matěj Stropnický

Podle informací ParlamentníchListů.cz se po čtvrtečním jednání pražského zastupitelstva po chodbách magistrátu začala šířit zpráva o odvolání Matěje Stropnického z funkce náměstka primátorky. Hlavním důvodem ale nemá být pouze to, že na jednání zastupitelstva nepodpořil návrh desetiletého tendru na svoz odpadu ve výši 12,8 miliardy korun... A co nyní řeší sám Matěj Stropnický?

Z řad úředníků i členů koalice prosakují informace o tom, že hlavním důvodem má být to, že se mladý Stropnický nechová jako týmový hráč. Údajně také nechápe, že politika je o kompromisech. Navíc na veřejnosti vystupuje s opoziční rétorikou vůči vládní koalici.

Stropnický, spratkovsky vychovaný kluk?

Zdroj, který si nepřál být jmenován, uvedl, že Stropnický je ukázkový případ „spratkovsky vychovaného kluka, který se narodil do prominentní rodiny.“

Dvě koaliční strany, ANO a ČSSD, požadují Stropnického potrestání. V kuloárech pražského magistrátu se proslýchá, že by Stropnický měl na svůj náměstkovský post sám rezignovat.

Jenže i kdyby byl Stropnický odvolán, stávající pražská koalice se může spolehnout na hlas zastupitelky Moniky Krobové Hášové, která nedávno vystoupila z klubu TOP 09. Pravděpodobně by současné vedení Prahy podpořili i další volní zastupitelé tohoto klubu, neboť ten se prakticky rozpadl po bojích mezi Tomášem Hudečkem a Jiřím Vávrou.

Zelení: Prý strana bez voličů, budoucnosti a sebevědomí

Byli jsme zvědaví, zda Matěj Stropnický nějak okomentuje jednání o svozu odpadu, tak jsme se mrkli na jeho Facebook. Odpad se nekonal, zato střelba do vlastních řad ano…  Na stránkách webu a2larm.cz se v úterý objevil velmi kritický text Tomáše Schejbala, studenta historie na FF UK. A právě tento analytický článek sdílí Matěj Stropnický, prominentní člen Strany zelených, na svém Facebooku. Připsal k tomu: „Tento text je bohužel to nejzajímavější, co přinesl nadcházející víkendový sjezd zelených. Že ještě neproběhl? To na věci mnoho nemění.“

V perexu se píše: „Členové Strany zelených musí zabít své otce – Václava Havla a Václava Klause – a přijmout za svou demokracii, jež přesahuje kapitalistický řád.“ A Tomáš Schejbal si na adresu zelených skutečně nebere servítky: „Čeští Zelení se podobají opilému korábu, jejž nechá posádka bezcílně bloumat mořem a unášet větry, zatímco se válí omámená alkoholem nebo hašišem v podpalubí a čeká na srážku s útesem. Žádný směr nemá, mapu číst neumí, používat kompas a řídit kormidlo také ne.

Čím hůře, tím lépe

O vizi Zelených nejlépe vypovídá hollywoodský snímek režiséra katastrofických filmů Rolanda Emmericha Den poté (2004), kde globální superbouře způsobená změnami klimatu promění celou planetu v ledovou kouli. Zatímco ve Dnu nezávislosti (1997), natočeném v clintonovské optimistické éře, jde o střet civilizací, v bushovské pesimistické době se jedná o zásah deus ex machina. Zvrácené tužby vyjádřené ve Dnu nezávislosti se naplnily při útoku na sídlo Světové obchodní organizace a v případě Emmerichova snímku příchodem tsunami a hurikánu Katrina.

Zelení se stále snaží tlumočit svůj program městským liberálům neoliberálním jazykem, městští liberálové ani nikdo jiný mu však nerozumí a volí jiné strany. Zelení se tak stávají stranou bez voličů, bez budoucnosti a sebevědomí.

Revoluce přijde – věřili kdysi ortodoxní marxisté – a naším úkolem je budovat stranu a čekat, až pro ni dozrají objektivní podmínky. Těmi podmínkami měli na mysli krizi nebo válku. Čím hůře, tím lépe. Ekologická katastrofa přijde – věří dnes čeští Zelení – a naším úkolem je budovat stranu a čekat, až pro ni dozrají klimatické podmínky. Čím hůře, tím lépe. Doufají, že teprve katastrofa přiměje je samé k aktivitě a hledání řešení a přeživší budou probuzeni k zelenému cítění a životnímu stylu. Jak jinak si vysvětlit neschopnost strany sestavit politický program, který by hájil zájmy když už ne většiny společnosti, tak aspoň někoho?

Víra ortodoxních marxistů i českých Zelených ve scénář katastrofy podmíněné ekonomicky nebo ekologicky není nic jiného než světskou verzí židokřesťanské víry v příchod konce a vykoupení, způsobeného božským zásahem. Víra v to, že se vše zase vrátí na svůj počátek, zlo bude poraženo a pravda a láska zvítězí. Jenomže Ježíš, Lenin i Havel zemřeli a nikdy se nevrátí…

Neoliberální zombie

Na jedné prosincové party v žižkovské Klinice jsem potkal známého z hospody, pravicového člena Strany zelených z Prahy 8, který se živí jako živnostník a vysokoškolský učitel grafiky. Samozřejmě, že je paušalizující soudit podle jedno jednoho člena celou stranu. Navíc jsme byli opilí a zkouření, takže nemyslel logicky a klidně mohl souhlasit jak s volným trhem, tak s regulací. Pozoruhodné však bylo, že právě tento drobný živnostník byl v diskusi nejmilitantnějším zastáncem neoliberalismu, aniž znal význam toho slova. Podobně, jako byla ve dvacátých a třicátých letech německá nižší střední třída nejaktivnějším nositelem nacismu, který sloužil zájmům velkého kapitálu, dnes tato sociální skupina věří ideologii sloužící korporacím.

Jaká je ideologie Strany zelených? A čí zájmy tato strana hájí? V roce 2006 přijali Zelení ekonomický program, vypracovaný generálním stratégem ČSOB a předním českým apoštolem protestantské etiky dluhu Tomášem Sedláčkem. Program pochválil také analytik finanční skupiny PPF Pavel Kohout: „Vypadá to, že se Zelení alespoň zčásti inspirovali tradičním programem ‚aristokratické‘ části britské Konzervativní strany, která též velmi dbá o přírodu a krajinu.“ Cílem nemá být růst, ale „trvale udržitelný rozvoj“. Ten dokape k ostatním skrze drobné a střední podnikatele, budou-li motivováni k environmentální šetrnosti ekologickou daní a k vytváření pracovních míst snížením sociálního a zdravotního pojištění. Argumentace i nástroje čerpají z neoliberální doktríny, do jejíhož jazyka jsou překládána zelená témata.

Program zelených se v podstatě neliší od programu komunistů z roku 1946, kteří tehdy hájili především zájmy živnostníků, rolníků a inteligence, nebo od programu ODS devadesátých let, apelující na tytéž skupiny. Ovšem s tím podstatným rozdílem, že jak komunistům, tak ODS se v historicky převratných dobách podařilo skrze podporu středních vrstev stát se vůdčí politickou silou a svou ideologii prosadit jako dominantní. Na něco takového Zelení nemají, a tak se aspoň snaží přizpůsobit svou ideologii té vládnoucí. Ještě v roce 2006 se Zeleným v čele s Martinem Bursíkem podařilo vkročit do parlamentu a vytvořit koalici s ODS a KDU-ČSL. O dva roky později vypukla světová ekonomická krize a za další dva roky po Zelených neštěkl ani pes. Díky absenci přesvědčivého levicového programu byla sice v roce 2010 opět vytvořena pravicová „vláda rozpočtové zodpovědnosti“, i ta se však rozpadla jako domeček z karet. Neoliberalismus, který nikde na světě nefunguje a nefungoval, prožívá krizi legitimity a všichni, vlevo i vpravo, hledají nové alternativy. Kromě českých stran Zelených a Svobodných. Zelení se stále snaží tlumočit svůj program městským liberálům neoliberálním jazykem, městští liberálové ani nikdo jiný mu však nerozumí a volí jiné strany. Zelení se tak stávají stranou bez voličů, bez budoucnosti a sebevědomí. Jediné, co jim v této situaci zbývá, je katastrofa.

Vedoucí úloha strany

Zatímco pardubičtí Zelení v čele s Jiřím Čáslavkou se v komunálních volbách s výsledkem 2,77 procenta do zastupitelstva nedostali, na Praze 3 Zelení vytvořili koalici, v níž se stali hlavním tahounem, a s 27,29 procenta se stali vítězi voleb. Stačilo málo a mohli ovládnout radnici. Příklad Prahy 3 ukazuje, že Zelení nemusí být jen podržtaškou někoho silnějšího, ale sami se mohou ujmout vedoucí politické úlohy. Toto srovnání ukazuje také na poměr sil jak uvnitř strany, tak ve společnosti. Čáslavka, vedoucí ekonomické sekce Zelených, je militantním představitelem dosud dominantního neoliberálního mainstreamu. Matěj Stropnický, lídr žižkovské koalice, je naopak představitelem radikálně demokratického, socialistického směru. Rozpor ideologie této strany spočívá v tom, že nejneúspěšnější politik je představitel většiny, zatímco ten nejúspěšnější tvoří stále marginální proud. To může vyústit buďto ve vnitrostranický střet, při němž dojde k reflexi silových poměrů, nebo ve zhroucení, kdy bude strana pomalu umírat v bolestech. Bolet však budou všechna řešení.

Prvním nezbytným krokem bude sundat si klapky z očí. Uvědomit si, že Václav Havel zemřel, a nechat ho zemřít podruhé – ve svých srdcích. Teprve vraždou otce, vzpourou proti svým rodičům, mohou z dětí vyrůst dospělí. Teprve vraždou Havla, vzpourou proti svým modlám, mohou Zelení dospět v demokratickou stranu. Další autoritou, která je však z rodičovské dvojice vytěsněna, je Václav Klaus. Zelení chápou Klause jako odpůrce Havla. Musí si však uvědomit, že je jejich nepřítelem především jakožto ideolog volného trhu a kapitalismu. Spolu s Havlem musí nechat zemřít Klause a všechny nositele jeho odkazu – a především šéfa ekonomické sekce Jiřího Čáslavku.

Až zabijí dva symboly devadesátých let, až se zbaví fetiše liberální demokracie a kapitalismu, budou moci konečně komunikovat svobodně a srozumitelně. Zkrátka, až přestanou Zelení mluvit jazykem neoliberalismu, možná dostanou šanci, jakou získali komunisté po roce 1945 nebo ODS po roce 1989 – formulovat společenský program a přesvědčit většinu, že je v jejím zájmu. Ekologii není nadále možné vysvětlovat jako ekologickou daň pro podnikatele, ale například jako přírodní zdroje, které jsou obecně sdíleným statkem. O lidských právech není nadále možné mluvit selectivně jako o právech politických a občanských, ale také sociálních a hospodářských, bez kterých jsou ta první k ničemu. Demokracii není nadále možné definovat pouze jako zastupitelskou, ale je třeba rozšířit ji a prohloubit, včetně demokracie na pracovišti, kde se šéfové zodpovídají svým zaměstnancům. Taková ekologie, taková práva a taková demokracie však nutně překračují rámec kapitalismu, v kterém jsou dlouhodobě neuskutečnitelné. Zelení se mohou stát vedoucí silou ve společnosti a ve státě, hájící zájmy většiny, pouze jako socialistická strana."

Předsedkyní Strany zelených se stala Jana Drápalová, poprvé stanula v čele strany žena

Strana zelených si na víkendovém sjezdu 24. a 25. ledna v Brně zvolila nové vedení. Předsedkyní se stala starostka Brna-Nového Lískovce a dosavadní první místopředsedkyně Jana Drápalová. Podpořilo ji 115 ze 198 delegátů. Drápalová je první ženou v čele zelených a v současnosti jedinou ženskou předsedkyní mezi parlamentními stranami. Prvním místopředsedou se stal starosta Prahy 4 a šéf pražské organizace Petr Štěpánek, který byl dosud řadovým členem sedmičlenného předsednictva.

Ostatní členové předsednictva, kteří byli zvoleni na sjezdu před rokem, zůstávají na svých postech. Strana zelených byla bez předsedy od loňského května, kdy rezignoval Ondřej Liška. Vedením strany byla od té doby pověřena Drápalová. Zelení se v neděli také shodli na zavedení spolupředsednictví, kdy by po vzoru jiných evropských zelených v čele strany stanula dvojice, kterou by tvořila vždy žena a muž. Konkrétní návrh úpravy stanov připraví ke schválení do půl roku tak, aby se na sjezdu v roce 2016 volili dva spolupředsedové.

Hned po sjezdu zahájíme jednání s našimi potenciálními partnery

„Lidé vidí, že zelená řešení mají smysl. Proto nás volí. Obecně přitom lidé začínají vnímat naše řešení negativně a mají pocit, že jdou proti jejich zájmům a proti kvalitě života. Musíme je přesvědčit o opaku. Hned po sjezdu zahájíme jednání s našimi potenciálními partnery, s kterými bychom mohli v krajských volbách tvořit předvolební koalice. Jde o KDU-ČSL, Starosty a nezávislé a Českou pirátskou stranu. Také chceme oslovit osobnosti z neziskového sektoru a osobnosti, které jsou ve svých regionech a ve svých obcích respektované, a požádat je o možnost spolupráce,“ uvedla Jana Drápalová.

„Chceme být moderní stranou a ukázat, že rovné příležitosti mužů a žen nejsou v našem programu jen prázdné gesto. Tento princip uplatňujeme i v orgánech strany a na kandidátkách. Ženy do politiky patří a ukazuje se, že naše starostky jsou úspěšné. Spolupředsednictví funguje u zelených nejen v Německu, ale i ve Švýcarsku či ve Švédsku,“ uvedla Drápalová ke spolupředsednictví.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.          

Vložil: Anička Vančová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace