Jedinečná zpěvačka nejdřív ztratila domov, pak kvůli domovu syna… Těžká životní rozhodnutí hvězdy 60. let. Tajnosti slavných

Foto: ČT

Popisek: Kdysi velkolepě odstartovanou kariéru se Yvonne Přenosilové už nikdy nepodařilo obnovit. Za politické změny, které ovlivnily její život, musela velmi tvrdě zaplatit.

Snad nejznámější česká emigrantka opustila domov na vrcholu kariéry, nikdy se jí ale nepřestalo stýskat. V cizině ji neudržel ani šlechtický titul, návratem do Čech však zase ztratila svého syna. Jak osud zamával soukromím jedinečné zpěvačky a moderátorky Yvonne Přenosilové?

Průkopnice českého rhythm and blues a rock’n‘rollu stanula poprvé u mikrofonu v šestnácti letech a závratnou rychlostí vylétla na vrchol popularity. Její osud však tvrdě poznamenaly politické změny v Československu a návrat k demokracii o pětadvacet let později jí přinesl další obrovské životní dilema. Musela se rozhodnout mezi návratem do vlasti a vlastním dítětem.

Úspěšnou kariéru odstartovala v pouhých šestnácti letech

Konkurz rovnou před kamerou

Narodila se 2. července 1947 v pražské Libni, v rodině generála, po němž také zdědila mimořádné hlasové dispozice. Její otec miloval především černošské spirituály. Odmaturovala na libeňské dvanáctiletce, která v té době nahradila klasické gymnázium. V roce 1963 se zúčastnila konkurzu do divadla Semafor, scéna byla zachycena ve filmu Miloše Formana Konkurs. S písničkou Malageňa ji sice tenkrát do divadla nepřijali, ale všiml si jí tehdejší tamní korepetitor, skladatel a režisér Karel Mareš, a nabídl jí spolupráci.

Se skupinou Olympic

Mladinká zpěvačka začala spolupracovat se skupinou Olympic a vydala první desku. Své publikum si získávala jednak účinkováním v Divadle Semafor, jednak sólovými nahrávkami (Roň slzy, Boty proti lásce, Javory, Mně se líbí Bob, Pomalu a líně…). V roce 1965 stála u zrodu legendárního divadla Apollo (dnešní Studio Ypsilon), kde vystupovala s Karlem Gottem, Karlem Hálou či Pavlínou Filipovskou.

Tvrdý chlebíček emigrantky

V roce 1965 zaujala hosty z anglických klubů, kteří si ji poslechli při návštěvě školy a pozvali ji na třítýdenní pobyt do Londýna. Manažera jí dělal pan Alcock. Yvonne zpívala v londýnském rozhlase a nazpívala gramodesku When My Baby Cries/Come On Home pro anglickou společnost PYE, kterou aranžoval nejslavnější anglický odborník T. Hatch. Rovněž uspořádala dva úspěšné koncerty v klubech, vystupovala v televizi, psali o ní v tisku… Nejcennější bylo společné vystoupení se skupinou Rolling Stones v nejpopulárnějším pořadu britské televize Ready, Steady, Go!.

Po odchodu do Německa se neúspěšně pokusila znovu nastartovat kariéru

Jejím dalším osudem zahýbaly politické změny, které se valily na tehdejší Československo. V roce 1968 podepsala manifest Dva tisíce slov a po srpnu 1968 emigrovala přes Rakousko a Velkou Británii do SRN za svými rodiči. V Německu se zpočátku pokoušela pokračovat v kariéře, po londýnské zkušenosti očekávala, že to bude snadné. Jenže realita byla jiná, a tak začala pracovat na mnichovském letišti pro společnost British Airways. Začala spolupracovat s Rádiem Svobodná Evropa a od roku 1987 byla redaktorkou českého vysílání.

Doba velkých ztrát

U British Airways se Yvonne seznámila se svým manželem, advokátem von Schuckmannem, s nímž vyvdala titul baronky a porodila mu v roce 1979 jediného syna Maxmiliána Philipa. Manželství však nevyšlo, a tak zůstala se synem sama. Pár let po revoluci ji ale čekalo další velmi těžké rozhodnutí. Svobodná Evropa se tehdy stěhovala do Prahy, stejnou nabídku dostala i Yvonne Přenosilová, a tak synovi zařídila studium na rakouském gymnáziu v Praze, vyřídila potřebné dokumenty…

Se synem Maxem v době, kdy se musela rozhodnout mezi ním a návratem do vlasti

Jenže několik dní před naplánovaným odjezdem se tehdy čtrnáctiletý Max sešel se svým otcem. Co si tehdy řekli, Yvonne dodnes neví. Vzápětí jí ale oznámil, že s ní do Československa nejede a že se stěhuje k otci. Na rozhodnutí mezi synem a návratem do vlasti měla Yvonne jen pár dní. Nakonec odjela do Prahy sama.

Odchod nejlepšího přítele

S odchodem zpěváka Pavla Bobka, který zemřel v listopadu 2013, ztratila Yvonne jednoho z nejdražších lidí v životě. Seznámili se v Semaforu a zůstali přáteli navzdory všem životním peripetiím půl století. Pavel byl o deset let starší, a tak pro ni byl jako starší bratr, na kterého se může kdykoli spolehnout. Nikdy prý spolu nic neměli, i když o tom byla zpěvaččina maminka skálopevně přesvědčena a nikdy si to nenechala vymluvit.

Půl století byl jejím nejlepším přítelem zpěvák Pavel Bobek, který za ní v době emigrace
dokonce tajně jezdil do Mnichova

Bobek za ní jezdil i poté, co emigrovala do Německa. Měl totiž bratra v Mnichově, což se mu úspěšně podařilo před úřady utajit, takže ho občas na západ pustili. „Já ho znala jako šarmantního úžasného chlapa. Byl veselý a pro každou legraci. Já si ho chci zachovat, tak jak si ho pamatuju,“ prohlásila v rozhovoru pro Blesk krátce po jeho smrti a dodala: „Každé setkání s ním bylo krásné a mělo svůj význam, za těch padesát let se toho nashromáždilo velmi mnoho.“

Zbyla jí jenom práce

Od roku 1993 žije Yvonne Přenosilová trvale v Praze, sama ve svém žižkovském bytě. Až do jejího zrušení v roce 2002 působila v české redakci Svobodné Evropy, později pracovala pro rozhlasové stanice Regina a Praha. Občas vystupuje jako zpěvačka nebo moderátorka či na vzpomínkových besedách. Dokud ještě její syn Max studoval, měnila většinu vydělaných peněz na eura a posílala mu je do Mnichova. V současné době je moderátorkou rozhlasové stanice Country Radio, kde má pravidelný autorský pořad Sklípek.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská