Vypadá jako sňatkový podvodník, doma nemá ani sporák a přiznává, že volil Zemana. Jak vidí budoucnost české politiky syn mocného ministra?

Foto: Facebook

Popisek: Čerstvý náměstek pražské primátorky Matěj Stropnický má své cíle a názory v hlavě srovnané. Čtěte, co si myslí o prezidentu Zemanovi a politických protivnících

V Praze 3 sice ve volbách zvítězil, přesto starostou není. Pro řadu politiků je příliš levicový. Doma nemá počítač ani sporák, zato neustále rozšiřuje velkou knihovnu. Jsou snahy Matěje Stropnického o prozření současné konzumní společnosti jen tažením novodobého Dona Quijota?

Na své radnici v Praze 3 neuspěl, stal se však náměstkem pražské primátorky. „Zelený“ Matěj Stropnický se snaží v politice uplatňovat s ideály, které mu lze jenom závidět. Vydrží, nebo ho politická mašinerie, pevně ukotvená ve svých pozicích, dříve či později převálcuje?

Levičáka na radnici nechtěli

Dvaatřicetiletý syn herce a ministra obrany Martina Stropnického vypadá na první pohled jako klučina, v hlavě to ale má zatraceně srovnané. Zřejmě právě proto se nestal starostou Prahy 3. Když byl na tento post nominován Stranou zelených, ozvala se Jana Plamínková ze STAN, že s tím nesouhlasí, protože je příliš levicový. Ke smetení jeho kandidatury to stačilo. „Paní Plamínková to popsala trochu metaforicky tím, že jsem se zúčastnil znovuodhalení sochy Julia Fučíka na Olšanských hřbitovech. Žádný jiný příklad mé levicovosti nezmínila,“ objasnil situaci Matěj Stropnický v rozhovoru pro Deník.

Novopečený náměstek pražské primátorky se opravdu za levicového považuje, ovšem v rámci toho, čemu se na Západě říká nová levice a co vzniklo z protestů v roce 1968. „O pražském jaru jsem psal svoji diplomovou práci, která vyšla i knižně pod názvem Myslet socialismus bez tanků. V těchto letech na Západě vznikalo zelené hnutí jako výraz odporu proti hrozbě jaderného konfliktu a také jaderné energetice. A konzumní společnosti,“ připomněl Stropnický.

Bitvu o křeslo starosty Prahy 3 nakonec nevyhrál, prý je na to moc levicový

Kritiku za každou cenu neuznává

Nehlásí se ani k pražské kavárně, tedy skupině sdružující se pod tímto názvem na sociálních sítích, která však podle Stropnického dostala v poslední době jiný rozměr. „Necítím se být součástí nátlakové skupiny, která je poněkud tekutá, jak by asi řekl Bauman nebo Bělohradský. Ona se přelévá, vždycky se na někoho rozhněvá, vybere si terč, kdysi to byl Paroubek, momentálně je to Zeman, Putin je to standardně,“ konstatuje ‚zelený‘ politik. „Snažím se kritizovat spíš systémy než jednotlivce a hledat kořeny problémů v nich. V zelené politice je nejdůležitější ochrana života na Zemi, symbióza fauny, flóry a člověka. Proto si kladu hlavně otázku, jestli systém založený na spotřební společnosti je tím správným uspořádáním,“ říká.

Zelená politika je podle něj v zásadním rozporu se systémem, v němž žijeme. „Snažím se na ty výzvy odpovídat i osobně, to je takový kierkegaardovský přístup, on je mým oblíbeným filozofem. Musí se začínat u sebe,“ zdůrazňuje Stropnický. Jednotlivci ho prý zajímají málo, podstatnou kritiku je třeba adresovat systému jako celku. Při své kritice nešetří ani českou zahraniční politiku, která podle něj vždy byla selectivní. „Zaměřovala se na ochranu lidských práv v zemích, kde to bylo v souladu se západními zájmy. Před listopadem 1989 zase jen tam, kde to ladilo se sovětskými zájmy. To je přece očividné. Kdo tu selectivitu vyčítal minulému režimu, měl by dnes křičet znovu,“ upozorňuje a dodává: „V tom je mi blízká formulace postojů Charty 77, která na základě helsinských ustanovení vždycky říkala, že hledá agresora, a není podstatné, jestli se porušování lidských práv odehrává pod křídly východního nebo západního bloku. Cílem bylo odhalení příčiny konkrétního konfliktu.“

Zeman levici diskredituje

V rozhovoru pro Deník Matěj Stropnický otevřeně přiznává, že v druhém kole prezidentských voleb dal svůj hlas současnému prezidentovi. „Volil jsem Miloše Zemana, i když to rozhodování bylo hrozně těžké. V žádném případě jsem nechtěl volit šlechtice. V žádném. Adorace někoho s rodokmenem, kterou předváděli moji vrstevníci, mi připadala neskutečně odpudivá,“ konstatoval. „Hloupá, nevědomá.“ Nakonec se prý rozhodoval podle toho, kdo bude schopen Nečasovu vládu položit jako první, zda Zeman nebo Schwarzenberg. „Na Zemanovi mi vadí, že svým chováním často diskredituje levicovou politiku, za jejíhož představitele se považuje. Interpretuje se to tak, že lidé, kteří ho volí, jsou hloupí, vulgární, nevzdělaní a primitivní, tudíž přesně taková je celá levice. To ale přece není žádná pravda,“ dodal emotivně.

Handrkování Babišova ANO a TOP 09 mu připadá spíš úsměvné a oběma protihráčům předpovídá velmi krátkou životnost. „Když zelení neuspějí ve volbách s Bursíkem nebo s Liškou, vymění je, ale je tu nějaký světonázor, k němuž se můžeme vždy vrátit a na němž se vyprofilují další lidé. To v ANO a TOP 09 není možné, pročež Kalousek a Schwarzenberg nemůžou odstoupit, jsou neodvolatelní, budou tam jako Andropov a Černěnko až do konce. Bez nich by ta strana skončila okamžitě,“ říká Stropnický. „Tyto volební projekty jsou dočasné. Byli jsme svědky přicházení TOP 09, teď sledujeme její odcházení. Momentálně přichází ANO, které po čase zase odejde. To, jak tyto dvě strany na sebe nevraží, je pro mě zdrojem velké komiky, protože jednu řídí kapitalista a druhou feudál. Přijde mi, že je to úplně jedno, neboť obě jsou si podobné jako vejce vejci.“

Matěj Stropnický rozhodně není protekčním synkem ministra obrany.
V hlavě to má srovnané a kope sám za sebe a své ideály

S odvahou a ideály táhne do boje

Matěj Stropnický nemá auto, bydlí v podnájmu, nevlastní žádné cenné papíry... Tvrdí, že majetek nehromadí, protože ho obtěžuje. „V dubnu se mi rozbil domácí počítač, uběhl květen, červen, trochu mi chyběl, ale pomalu přestal, a tak jsem si nový nekoupil. Nemám spotřebiče ani sporák,“ prozradil v rozhovoru a dodal: „Jediné, co mám doma, je velká knihovna. Nevím, proč bych měl chtít zbohatnout. Peníze a majetek mě nelákají, protože mi nic nového neumožňují, naopak berou čas.“

Je stejně plný elánu, nadšení a smyslu pro pravdu a spravedlnost, jako bývali někteří současní politikové v jeho věku. Při pohledu na něj si nelze nevybavit například Martina Komárka. Syn známého prognostika Valtra Komárka vystudoval filozofii a již krátce po své třicítce byl považován za novináře par excellence. Odvážně tepal do všech zlořádů stylem padni komu padni a jeho komentáře v denním tisku čtenáři doslova hltali. Uběhla však dvě desetiletí a nastal radikální obrat. Po velkohubé babišovské volební kampani najednou Komárek téměř zmizel svým fanouškům ze zorného úhlu a vyměnil své někdejší ideály a popularitu za značkový oblek a teplou lavici v Poslanecké sněmovně. Říkává se, že nováček, přicházející do vysoké politiky s hlavou plnou plánů, přesvědčení a cílů, si může o své další politické budoucnosti rozhodnout sám. Buď se rychle přizpůsobí, nebo ho „stará garda“ semele. Zbývá jenom doufat, že takový osud nečeká i bývalého redaktora a editora Literárních novin Matěje Stropnického.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská