K divadlu ho dostal Hrušínský, pak se ale tak vážně pohněvali, že spolu do smrti nepromluvili. Proč rozdával jindy plachý a nenápadný Josef Kemr v zákulisí Národního duivadla dokonce facky? Tajnosti slavných
20.06.2016
Foto: ČT
Popisek: Nezapomenutelný Josef Kemr v legendárním seriálu Chalupáři
Od útlého mládí se musel o sebe postarat sám, a když ho kamarád Rudolf Hrušínský přišel lákat k divadlu, našel ho prý při vykládání vagónu s bramborami. Nakonec ale spolu až do smrti nepromluvili jediné slovo. A stačilo k tomu jediné plácnutí přes zadek.
Nezapomenutelný herec a komik byl uznávanou morální autoritou a kolegové na něj vzpomínají s úctou. Po celý život totiž striktně dodržoval své zásady, a tou nejdůležitější v životě pro něj byla víra v Boha. „Pro Josefa byl na prvním místě Bůh a na druhém herectví,“ prozradila o něm později jeho druhá životní partnerka Marika Skopalová.
Kamarádi Josef Kemr a Rudolf Hrušínský v roce 1939 v komedii režiséra Miroslava Cikána Studujeme za školou
K divadlu ho dostal Hrušínský
Na jevišti sice stanul poprvé již v jedenácti letech, nejprve ale vystudoval obchodní školu, protože jeho otec švec trval na tom, aby měl syn jisté povolání, takzvaně pod penzí. Po maturitě vystřídal řadu profesí, pracoval jako prodavač, montér, promítač, elektromontér… a navíc ji ještě přivydělával různými brigádami. Traduje se, že ho přítel Rudolf Hrušínský, s nímž následně odešel k divadlu, jednou našel na nádraží při skládání pytlů s bramborami. Hrušínského babička Anna Budínská-Červíčková vlastnila kočovnou divadelní společnost, a tak ji vnuk přesvědčil, aby ho i s Josefem vzala. Tím se jejich přátelství ještě víc utužilo a Hrušínský rád vzpomínal, jak si dlouhá léta vzájemně pomáhali. „Když otec dostal infarkt, Pepa byl ten, co ho na jevišti zastoupil. Pouto mezi nimi bylo velmi silné, nikdy jsem nevěřil, že by jejich přátelství mohl být konec,“ nechal se mnohokrát slyšet Jan Hrušínský.
V trezorovém filmu Hynka Bočana z roku 1968 Čest a sláva
Věrné kamarády rozdělila láska
Letité dobré vztahy nakonec narušila jediná, v podstatě úplně malicherná událost, kterou nikdo ze zúčastněných nechtěl dlouhá léta komentovat. Rudolf Hrušínský totiž jednou plácl přes zadek kolegyni Mariku Skopalovou, do níž byl Josef Kemr zamilovaný. Nevinný žertík, jemuž nikdo nepřipisoval žádný význam. Ale Kemra tak rozhněval, že se s Hrušínským dokonce popral a prakticky do smrti už spolu nemluvili. „Vím, že se to otec snažil po letech urovnat, prosil Josefa, aby mu odpustil, že to byl jenom žert. Bohužel, odpuštění mu nikdy nedal. Myslím si ale, že ve svém nitru ho vzal na milost. Když jsem ho občas potkával na společenských akcích, velmi opatrně a nenápadně se mě ptával, zda je doma všechno v pořádku,“ vysvětlil Jan Hrušínský.
S Josefem Beyvlem v představení pražského Komorního divadla Švédská zápalka
V lásce měl pech
Blízcí kolegové říkávají, že na rozdíl od svého nejlepšího přítele Josef Kemr štěstí na ženy neměl. „Velmi toužil po lásce, ale nedostávalo se mu jí. Vyzařoval cosi, kvůli čemu se ho nejen ženy spíš stranily. Nepamatuji si, že ho někdo jenom tak objal nebo mu dal pusu,“ vzpomínala v dokumentu České televize Květa Fialová. I sám Josef Kemr v jednom rozhovoru prozradil, že jeho největší životní zklamání souviselo s láskou. „Miloval jsem jednu ženu, jenže byla vdaná. Velmi jsem toužil, aby se rozvedla, ale nestalo se to,“ přiznal, nikdy ale neprozradil jméno své osudové lásky. Mezi ženami si tedy vybírat nemohl, a tak první, která opětovala jeho city, s ním skončila před oltářem. Herečka a divadelní režisérka Eva Fousková byla jeho přesným opakem. Komunistka, která upřímně věřila, že je stát v nejlepších rukou, proti muži, jenž byl celým svým bytím pravověrným křesťanem.
V představení Národního divadla Naši furianti
Útěchu hledal ve spiritualismu
Navzdory zdánlivým neshodám si dokázali vytvořit pěkný vztah, který ukončila až Evina smrt. Osudnou se jí stala náhlá cévní příhoda. Pro Josefa znamenal její náhlý odchod obrovský šok, nedokázal pochopit, co se vlastně stalo. Podle kolegů právě v té době propadl spiritualismu, protože i když jeho víra v Boha byla velmi silná, nenacházel v ní uspokojivou odpověď. „Účastnil se setkání s médiem, jehož prostřednictvím měl komunikovat s Evou. Zřejmě mu to přineslo uspokojení a dozvěděl se, co potřeboval, protože se najednou zklidnil,“ prozradila v jednom rozhovoru paní Fialová. „Miloval tajemno a záhady, magii, ale jako křesťan nechtěl o takových věcech mluvit veřejně,“ dodala. Podruhé se již Josef Kemr neoženil, s Marikou si pouze vyměnili prstýnky a sdíleli společnou domácnost. „Neuvěřitelně mě rozmazloval. Nedovolil ani, abych mu prala ponožky,“ vzpomínala Marika Skopalová.
Čtěte také:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská