Chtěla se stát právničkou, pak jí ale Jiří Lábus obrátil život naruby. Čím si populární komička zničila život a proč se na ni parťák Kaiser vykašlal? Tajnosti slavných
27.02.2016
Foto: TV Nova
Popisek: Nezapomenutelná komička Jaroslava Hanušová
Díky kamarádovi z dětství si deset let užívala obrovskou popularitu, pak si ale kariéru zničila úplně sama. Režiséři jí totiž přestali věřit. Populární Jaruš odešla navždy po dlouhodobém trápení pouhé tři dny před svými sedmašedesátými narozeninami.
„Jen tak jsem si odskočila od plotny!“ Tahle legendární hláška spolehlivě dostávala do kolen všechny diváky, když parodovala děkovné řeči hvězd při přebírání cen. S kamarádem Jiřím Lábusem, s nímž se kdysi seznámila v Lidové škole umění, Oldřichem Kaiserem a Jiřím Kornem bavila národ deset let v zábavném pořadu Možná přijde i kouzelník a ‘spáchali‘ společně nekonečnou řadu úspěšných scének. Pak ale najednou zmizela. Skvěle rozjetou kariéru svérázné komičky a koneckonců i celý další život si Jaroslava Hanušová bohužel zničila úplně sama.
S věrným kamarádem Jiřím Lábusem v pořadu Možná přijde i kouzelník
Kamarád jí hodil lano
Datum jejího narození bylo symbolické – pražská rodačka spatřila poprvé světlo světa 25. února 1949, v den prvního výročí komunistického převratu. Divadlo ji lákalo odmalička a věnovala se mu v rámci literárně dramatického kroužku již od základní školy, takže není divu, že po maturitě uvažovala i o studiu herectví. Nakonec se ale raději přihlásila na právnickou fakultu, protože jí kariéra právníka připadala stabilnější. Ve třetím ročníku ale studium vzdala. „Při představě, že bych se dostala do užšího styku s režimem, mi běhal mráz po zádech,“ prohlásila kdysi v jednom rozhovoru. A tak raději začala učit v mateřské škole. Pak ale potkala po letech Jiřího Lábuse, s nímž se prý začala kamarádit už v roce 1966, a osudové setkání obrátilo rázem její život vzhůru nohama.
S Lábusem byli odjakživa naladěni na stejnou vlnu, skvěle si přihrávali a srandičky z nich padaly téměř samy. A tak proč takové výhody nevyužít. Lábus jí nabídl roli své fiktivní manželky v televizní populární show a bylo to. Nezapomenutelná televizní Jaruš ji přímo vystřelila na výsluní a slávu si naplno užívala deset let. Pak se ale její život sesypal téměř ze dne na den jako domeček z karet. Začalo to tím, že trojnásobnou matku opustil manžel, režisér Jaroslav Hanuš. Rozvod ji zlomil a začala hledat útěchu v alkoholu. „Myslím si, že na alkoholu není koneckonců nic špatného. Špatné je, když se potom někde válíte v příkopu nebo na chodníku,“ prohlásila herečka, která postupně alkoholu zcela propadla. Není ani divu, že jí režiséři přestali věřit. Obávali se komplikací během natáčení, takže nabídek dostávala čím dál míň, až na ni zapomněli úplně. „S Jaruš jsme se znaly minimálně pětadvacet let. Předtím, než víc popila, to bylo chytré děvče, vtipné, fajn ženská. Ale sklenička a rozvod, to ji zničilo. Je mi líto, že takhle dopadla,“ řekla o ní Blesku kolegyně Jaroslava Obermaierová.
V Troškově komedii Slunce, seno, erotika
Vykašlala se sama na sebe
Počátkem 90. let začínala dostávat i filmové nabídky, jedním z jejích nejlepších výkonů byla postava sadistické vychovatelky v dramatu Requiem pro panenku. „Splnila přesně moji představu, byla to senzační neherečka,“ zavzpomínal režisér slavného filmu Filip Renč. Její komediální talent naplno využil Zdeněk Troška v třetím dílu své úspěšné trilogie Slunce, seno, erotika… „Já jsem už byl tak šťastný, že ty hrozné operace překonala. Můžu k Jaruš říct jediné – neodmlouvala, skvěle hrála a byla příjemná na všechny. Takovou ženskou by snad chtěl každý. Byla soběstačná, statečná a holka do nepohody. A s velkým talentem obrovské sarkastičky,“ povzdychl si Troška. Ve filmech ztvárnila desítku vedlejších postav, víc příležitostí jí nabídla televize, mimo jiné v seriálech jejího manžela Jaroslava Hanuše Život na zámku a Náměstíčko. Hostovala i na několika divadelních scénách, objevila se na prknech Činoherního klubu či v představeních agentury Harlekýn. Pak ale všechno téměř naráz skončilo.
V zajetí soukromých trápení a psychických problémů paní Hanušová bohužel zapomněla na pravidlo, které je základem pohody – že totiž člověk musí mít alespoň trochu rád i sám sebe. Přestala o sebe dbát a bohužel zanedbala i své zdraví. Neléčená těžká cukrovka si následně vybrala svoji daň. V říjnu 2013 jí lékaři museli amputovat levou nohu a ze zákroku se úspěšně vzpamatovávala. A věrní kamarádi Jiří Lábus a Petr Čtvrtníček nezklamali. Uspořádali v pražské Malostranské besedě dvě představení ‘Ivánku, kamaráde, pomoz Jaruš‘ a po jejich skončení se konala dražba hereččiny levé lodičky. Získali za ni 10 500 korun a navíc ještě dalších 120 000. Tou dobou byla Hanušová v péči lékařů v léčebně dlouhodobě nemocných, o akci věděla a po dlouhé době se prý upřímně zasmála. Největší radost ale měla její dcera Klára. „Snad to bude stačit na invalidní vozík pro maminku...“ dodala dojatě. Hereččina tragédie tím ale neskončila, předchozí léta, plná alkoholu a cigaret, se na ní tak podepsala, že o dva měsíce později přišla i o druhou nohu. „Nikoho nenapadlo ani ve snu, že by se tragédie mohla opakovat,“ smutnil tehdy Lábus.
V nemocnici s dcerami Bárou a Klárou
Místo slávy živoření
Do té doby paní Hanušová bydlela v žižkovském činžáku, ve třetím patře bez výtahu, takže již po první operaci bylo jasné, že to takhle nepůjde dál. Děti ji přestěhovaly, od té doby bydlela se synem, hercem Jaroslavem, a obě dcery, herečka Klára a zdravotní sestra Barbora, ji chodily navštěvovat. Od státu dostala jen minimální penzi, takže na tom nebyla právě nejlépe, nikdy si ale nepostěžovala. „Je to sice fuška, vyběhat si těch pár stovek důchodu, ale snažím se být spokojená,“ tvrdila ještě nedávno. Denně za ní chodila rehabilitační sestra, přátel ale postupně ubývalo. Věrný zůstal jenom Jiří Lábus. „Toho vždycky moc ráda vidím,“ dodala v jednom z rozhovorů. Zato další kolega Jiří Kaiser byl za ní v nemocnici, od té doby se pak ale po něm slehla zem. Zřejmě měl dost starostí sám se sebou.
Se ztrátou nohou se paní Jaroslava dokázala podle jejích nejbližších vyrovnat a poslední půlrok prý měla opravdu velmi krásný. Pak ji ale náhle zradil organismus, ve chvíli, kdy to nikdo nečekal. V sobotu 20. února zkolabovala, musela být převezena do Vinohradské nemocnice a o dva dny později odešla navždy, pouhé tři dny před svými narozeninami. „Maminka zemřela na akutní selhání ledvin a následně také srdce. Hladinu cukru měla v poslední době velmi stabilní, i tak ale selhání ledvin s cukrovkou mohlo souviset. Hlavně to byl ale následek toho všeho, co měla za sebou,“ prozradila její dcera serveru super.cz. „Datum pohřbu už jsme vybrali, bude prvního března ve čtrnáct hodin v kostele svatého Antonína Paduánského v Praze na Strossmayerově náměstí,“ dodala s tím, že římskokatolická církev bude za její maminku sloužit zádušní mši. Byla totiž věřící. „To zabolí. Tak jsem se těšil, že Jaruš donesu dort! Byla bezchybná, skvělá, prvotřídní. Mám hodně špatný den,“ posteskl si Blesku její věrný přítel Jiří Lábus.
Čtěte také:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská