Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

(P)alba Thomase Landerse

(P)alba Thomase Landerse

Hodně tvrdý rock, metal, občas i o krapet měkčí rock... Příběhy, koncerty, desky

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Muž na odstřel Stropnický: Úkol Prahy je hájit zájmy normálních lidí, developeři zase chtějí, aby se stavělo. A to vysoko, hodně, rychle, bez komplikací. A betonáři z ČSSD…

03.09.2015
Muž na odstřel Stropnický: Úkol Prahy je hájit zájmy normálních lidí, developeři zase chtějí, aby se stavělo. A to vysoko, hodně, rychle, bez komplikací. A betonáři z ČSSD…

Autor: Facebook

Popisek: Matěj Stropnický

ROZHOVOR Primátorka Krnáčová kritizovala Stropnického, že ohrožuje územní rozvoj Prahy. Poté, po zásahu Babiše, který odvrátil pro změnu pád Krnáčové, označil za největšího nepřítele Matěje Stropnického klub ANO, promptně následovaný ČSSD. Trojkoalice ale zatím svého člověka drží… O co vlastně v případě mediálně provařených, pro občany ale tajemných Pražských stavebních předpisů běží? Takto se zeptal už v srpnu web A2larm.cz a jeho redaktoři Jan Bělíček a Apolena Rychlíková pak důkladně vyzpovídali současného „muže na odstřel“ na pražské radnici, Matěje Stropnického. Ten ostatně toto interview doporučuje k přečtení na svých facebookových stránkách. S laskavým souhlasem redakce jsme vybrali nejzajímavější pasáže.

„Současná krize kolem pražských stavebních předpisů je nezávažnější rozepří uvnitř koalice ANO, ČSSD a Trojkoalice od jejího vzniku po minulých krajských volbách. Primátorka „se svým sekretariátem“ bez vědomí Trojkoalice vytvářela vlastní návrh stavebních předpisů, tedy materiálu, který byl v gesci náměstka primátorky pro územní rozvoj Matěje Stropnického (SZ). Jak vysvětlit běžnému čtenáři, o co v kauze pražských stavebních předpisů jde a co spor znamená pro existenci současné koalice na pražském magistrátu, jsme se ptali právě Matěje Stropnického,“ píší autoři na úvod. A ještě než jsme rozhovor připravili, na Lidovkách.cz vyšel text tohoto znění: Pražská rada ve středu na návrh ČSSD odebrala náměstkovi primátorky Matěji Stropnickému (Trojkoalice/SZ) další kompetence. Tentokrát jde o Institut plánování a rozvoje, který zodpovídá za plánování výstavby ve městě, mimo jiné připravuje metropolitní plán. O to je tedy text ze srpna aktuálnější - o dalším osudu magistrátní koalice ANO, ČSSD a Trojkoalice (SZ, STAN a KDU-ČSL) budou špičky koalice jednat ve čtvrtek.

Co přesně děláte v pražské koalici?

Já mám kromě agendy veřejných prostranství, která je fakultativní, na starosti také agendu povinnou, bezprostředně se vážící k mé funkci. Ta se dělí do několika oblastí – příprava strategického plánu, příprava územního plánu, v Praze zvaného Metropolitní, pořizování změn plánu stávajícího a přípravu stavebních předpisů. Když pominu strategický plán, který je spíše referenčním dokumentem než něčím, co by se dalo vymáhat, tak všechny zbylé oblasti jsou závazné. V každé se objevují jisté tlaky.

S jakými tlaky se setkáváte při přípravě územního plánu?

Územní plán platí od roku 1999 a je to mapa, která stanovuje obytné zóny, kde se budou stavět obchodní centra, parky, kde jsou ulice a tak dále. Změna tohoto plánu je možná, ale její zaznačení trvá nějakou dobu – může to trvat dva roky, ale u nás na magistrátu jsou i změny, které se pořizují patnáct let. Taková změna musí být třikrát schválena zastupitelstvem, aby se flíček označující třeba pole proměnil ve stavební parcelu. Takže nejprve se odsouhlasí, jestli se ta změna vůbec bude prověřovat, pak se schválí návrh toho, jakou bude mít tato změna podobu, a nakonec se schválí vydání této změny. Takových změn je nepřeberné množství a často se týkají velmi malých parcel. Do tohoto procesu tak vniká nekontrolovatelné množství vlivů, a je velmi obtížné dohlížet na to, jestli je skutečně rozhodováno ve veřejném zájmu. Neustále totiž jde o rozšiřování území pro výstavbu. Rozhodování o těchto změnách měli a do jisté míry stále mají sociální demokraté, kteří vedou Výbor pro územní rozvoj. Rada se už většinou řídí rozhodnutím Výboru.

Jak taková jednání na Výboru probíhala? Podařilo se vám něco změnit?

Probíhala tak, že předseda Výboru, známý to Jan Slezák, předložil parcely, jejichž změnu schvaluje či neschvaluje, a všichni mohli, aniž by uváděli jakékoliv zdůvodnění, navrhovat, jestli se změna bude realizovat. Většinou se k tomu nemohli vyjádřit ani starostové městských částí, kterých se to týkalo. Já jsem částečně navázal na práci exprimátora Hudečka a založil jsem komisi Rady, která má vyvažovat názor Výboru. Komise je složena z odborníků a o každé změně jedná zvlášť a musí své rozhodnutí odůvodnit. Proces pořizování takové změny přijde magistrát na půl milionu korun, proto jsme se rozhodli, že změny v rozporu s veřejným zájmem a rozvojem města do dalších instancí nevpustíme. Komise se kloní k tomu, aby byl tento princip zachován.

Jak to fungovalo v praxi?

Jako první balík jsme někdy v květnu projednali sedmdesát úprav územního plánu, což znamená menší úpravu, v níž se mění koeficient parcel nějakého typu – jde o zátěž parcely, třeba kolik může mít pater budova na ní postavená. My jsme v odborné komisi doporučovali vesměs zamítnutí těchto úprav, projednávali je každou zvlášť a návrh odůvodnili, výbor pod vedením ČSSD změny projednával asi pět minut a všechny doporučil naopak realizovat s tím, že jejich pořizování prokáže, jestli jsou změny žádoucí. To je jejich oblíbená mantra.

Proč podle vás Výbor doporučil tyto změny realizovat?

O tyto změny usilují velké developmenty, které chtějí být ještě větší, čemuž jsme se snažili zabránit. Já podezírám sociální demokraty, že je to pro ně zdroj příjmů. Jinak si totiž nedokážu vysvětlit, proč by chtěli zatěžovat odbor územního rozvoje, proč bychom se tím měli donekonečna zabývat, když o tyto změny vůbec nestojíme. Takže tyto návrhy stále leží na Radě, protože je sociální demokraté odmítají schválit.

Co spory ohledně Metropolitního plánu?

Metropolitní plán stanovuje, kde chce město mít stavební, nestavební, zastavitelné parcely a tak dále. V textu, který jsem v červnu publikoval v Právu, jsem shrnul, proč mám z Metropolitního plánu velké obavy. Odstraňuje totiž účinnou regulaci a zavádí do územního plánování spíše zbožná přání. Zpracovatelem tohoto plánu je architekt Koucký, velký ideolog, s nímž jsem často ve sporu. Domnívá se, že hlavním účelem územního plánu je iniciace, nikoli regulace. Tedy podněcování k soukromým investicím. Nemyslím si, že by deregulace podněcovala tvořivost. Tvořivost podněcuje spíše obtížná situace s celou řadou omezení. Teprve pak mohou vznikat skutečně tvůrčí řešení. S tím bezprostředně souvisí i jmenování ředitele odboru územního rozvoje, kterého mi před třemi týdny bez výběrového řízení vnutily ANO a ČSSD.

Mluvíte o Janu Kábrtovi, jehož možná všichni čtenáři neznají.

Jan Kábrt je jednou z ústředních záporných postav filmu Plán. Já ten film považuju za hodně nekritický vůči přípravě územního plánu, ale hodnocení pana Kábrta v něm sedí dokonale. Na Praze 11 byl na stejné pozici, kterou mu nyní přisoudil magistrát. Na Praze 11 ale vznikají jenom podklady pro rozhodnutí magistrátu, stanoviska. On připravoval podklady pro četné stavby, které vedly k rozprodání majetku městské části, jejíž zastupitelé dnes úřadují v bývalé školce, protože nemají sídlo. Na základě trestních oznámení občanských iniciativ bylo zahájeno stíhání desítek zastupitelů, včetně bývalého starosty Dalibora Mlejnského (ODS). Pan Kábrt je šel na ruku developerům proti veřejnému zájmu, a ještě to dělal tak nešikovně, že přivedl volenou reprezentaci před soud. Tento člověk teď bude dohlížet na přípravu Metropolitního plánu.

Co znamená, že na něj bude „dohlížet“?

Zastupitelstvo schválí zadání Metropolitního plánu – my jsme zadavatel. Zpracovatelem je Institut plánování a rozvoje, tedy architekti. A mezi nimi je článek, odbor územního rozvoje reprezentovaný Kábrtem, který dohlíží na zpracovatele, jestli plní zadání. Zpracovatel ho musí poslechnout a musí jeho požadavkům vyhovět. Kombinace Kouckého a Kábrta mě připravuje o vliv na přípravu něčeho, co budu muset v určitou chvíli předložit. Pokud to tedy za mě nepředloží primátorka Krnáčová. Možná už to někdo od ní kreslí. Koucký připravuje město o nástroje regulace a Kábrt, s pověstí člověka, který jde na ruku developerům, může mít vliv na zakreslení jejich přání do územního plánu. K tomu připočtěte neuvěřitelný průběh výběrového řízení, střety zájmů paní ředitelky, protože pan Kábrt je de facto jejím zetěm a jeho bratr pracoval dvacet let v architektonické kanceláři architekta, který zpracovává územní plán, tedy Romana Kouckého. Tyhle vazby ve mně nevzbuzují důvěru.

Jak byste svůj přístup k územnímu plánování odlišil od změn, které inicioval Tomáš Hudeček?

Hudečkovi šlo o estetickou rovinu, kdežto mně jde o rovinu existenciální. Na volebních billboardech jsem měl heslo „Být znamená bydlet“, to je pro mě důležité téma. Ochraňovat lidi před existenciálními hrozbami, které svět přináší a které současný systém vytváří. Úkolem města je hájit zájmy lidí, kteří nejsou organizovaní. Ekonomická síla je organizovaná a developeři mají zájem na tom, aby se stavělo, a to vysoko, hodně, rychle a bez komplikací. Kdežto lidi jsou roztříštění a propojují se maximálně v občanských sdruženích. V tom je rozdíl mezi mnou a Hudečkem. Ekonomickou sílu považoval za přínos. „Všichni developeři, pojďte sem, ale stavět musíte krásně,“ to bylo jeho krédo. Nechtěl stavět méně a přiměřeně, ale klidně hodně, ale hlavně aby šlo o kvalitní architekturu.

Komu by tedy město mělo vytvářet prostor k žití?

Byl jsem teď nedávno na architektonickém festivalu reSITE, kde jsem potkal zajímavou architektku – Gabu Heindl z Vídně. Vyhrála veřejnou soutěž na rozvoj tamější náplavky. Jako ve městě se prý nejvíc cítí tam, kde se pohybují bezdomovci, protože se jedná o nejnízkoprahovější místa ve městě. Úkolem urbanisty je tak podle ní vytváření co nejvíce takových nízkoprahových prostorů – tedy eliminovat sociální bariéry, které může výstavba vytvářet. Onu soutěž mimochodem vyhrála s návrhem, aby se náplavky už nesměly dále rozvíjet. Žádné nové kavárny a nová kotviště pro lodě, ale odkryjme staré schody, lidé na nich budou sedět a popíjet to, co si sami přinesou. Do toho máme v Praze ještě hodně daleko.

Vraťme se ale ještě k Hudečkovi. Jak na jeho práci navazujete?

Podařilo se mu vyvolat zájem o veřejný prostor a jeho občanskou úlohu. Na tu on ale nekladl příliš důraz. Zdědil jsem po něm ale i problematické věci. Většinu projektů vůbec nedotahoval a ke mně dorazily v nehotovém stavu.

Což ale souvisí také s tím, jak dlouho byl Hudeček na magistrátu, ne?

Kdybych ty věci dostal rozdělané a bylo by evidentní, že se na nich stále pracuje, tak bych souhlasil. Strategický plán byl ale de facto opuštěn na jaře 2014. V době, kdy jsem přebíral Metropolitní plán, byl už v ročním skluzu. Podstatné ovšem je, že pracoval ve prospěch tržních sil, což se snažím otočit. Hudeček měl poměrně velký prostor pro jmenování lidí do Institutu plánování, což je poměrně kvalitní a silná organizace. Vnímají se ale jako nějaká bašta pokroku, ale zároveň je to také zájmová skupina architektů, a ti chtějí stavět.

S čím vlastně Trojkoalice vstupovala do koalice s ANO a ČSSD? Nebylo trochu naivní očekávat, že právě tyto dvě strany vám budou pomáhat bořit zaběhlé pořádky v Praze?

Rozumím. Ideově jsme tuto koalici volili proto, že ANO bylo v té době bez programu, a tudíž jsme mohli ovlivnit, co bude v programovém prohlášení a koaliční smlouvě. A s ČSSD, vyjma oblasti dopravních staveb, v níž se sociální demokraté chovají jako ryzí betonáři, je ten průnik docela značný. V realizaci ovšem nastávají problémy. Odhadnout ANO nebylo úplně jednoduché a my jsme si řekli, že to zvládneme, protože máme hodně zkušeností z komunální politiky.

Není ale postup primátorky Krnáčové ve věci stavebních předpisů důkazem toho, že programová prázdnota ANO byla částečně záměrná a na magistrátu pouze vykonávají příkazy shora?

Já jsem na to upozorňoval už na jaře, ale ne jen ve vztahu k ANO. Paní Kleslová má silnou vazbu na ČSSD a ještě před dvěma lety byla jejich zastupitelkou na Praze 10. Zatímco v jiných městech i ve vládě jsou si tyto dvě strany do určité míry konkurenty, tak tady kandidátku ANO sestavovala Kleslová v podstatě sama. Všichni členové jsou navíc velmi disciplinovaní a loajální, protože vědí, že kdo ve straně neposlouchá, ten bude ze dne na den odvolán, což si žádná jiná strana nemůže dovolit. O tomto riziku jsme dopředu věděli, ale přesto nebylo moc jiných variant. Jakmile se totiž Piráti rozhodli, že nevstoupí do koalice s ČSSD a ODS, padla možná koalice s TOP 09, kterou tehdy ještě vedl Hudeček. Za určitých okolností by spojení Trojkoalice, Pirátů, ČSSD a TOP 09 mohlo být zajímavější než současná konstelace.

S jakými představami jste vstupoval na pozici náměstka primátora a jak se tyto představy proměnily?

Věděl jsem, že musím současně vyjít s občanskými iniciativami, za něž se cítím být zvolen. Ty jsou velmi ostražité vůči nové výstavbě a velmi přísné co do požadavků na regulaci. Dál jsem věděl, že budu muset vyjít dobře s odborným prostředím, s architekty a urbanisty z éry TOP 09. Přinášeli nějakou inovaci a já jsem ji chtěl v nějaké transformované podobě zachovat. U stavebních předpisů převažovaly klady a já jsem se rozhodl je zachraňovat. Chtěli jsme je opravit, protože byly často vágní a nevymahatelné, ale jako celek měly smysl. Metropolitní plán jsem ale považoval za rizikový a věděl jsem, že budu muset s architekty do konfliktu. To se také stalo, když jsem napsal článek do Práva.

Jak se vypořádáváte s tím, že jste náměstek primátorky, zároveň součástí Trojkoalice a také člen Strany zelených? Pro všechny tři uskupení asi platí trochu jiná pravidla…

Když mě zelení navrhli a Trojkoalice schválila, všichni věděli, do čeho jdou. Moje názory v zásadě znali, moje předchozí působení taky, věděli, že se nejspíš vyskytnou problémy. Postupuju sice přiměřeně své funkci, ale v podstatě tak, jak jsem byl zvyklý, což nikoho nemohlo překvapit.

Adriana Krnáčová Vás obviňovala z toho, že svým jednáním ohrožujete privilegované postavení města Prahy, které má jako jediné v ČR vlastní stavební předpisy. Jak čtete tuto situaci?

Buď je potřeba ukázat, že Stropnický to dělá špatně, ale my z ANO, primátorka a ministryně pro místní rozvoj, se umíme dohodnout a prostě to zařídíme. Potom výjimka bude. S tím, že z předpisů vypadnou důležité regulativy developerů jako výsadba stromů, budování kanalizací a uzavírání plánovacích smluv. Do předpisů třeba výměnou jednoho slova proniklo, že mnohostěnné billboardy budou mít mírnější regulaci než v mém návrhu. Nebo to paní primátorka na ministerstvu dohodnuté nemá. Cílem pak může být, aby Praha skutečně výjimku neměla a před krajskými volbami se řekne: „Všechny kraje jsou si rovny!“ Zvláště pak, když se nebude volit v Praze.

Co by nastalo, kdyby Praha o předpisy přišla?

Obecné předpisy jsou prostě příliš obecné a spoléhají na to, že v menších městech se lidi navzájem znají a jsou schopní se nějak domluvit, ale také kontrolovat. V Praze všechny tyto procesy probíhají anonymně, a je proto potřeba být konkrétnější. Nikdo si nevšimne, že se vedle jejich domu připravuje výstavba, a lidé se začnou ozývat až v momentě, kdy přijede první bagr, což je samozřejmě pozdě. Všechna statutární města, města nad sto tisíc obyvatel, by měla mít vlastní předpisy.

Takže by to znamenalo ještě větší deregulaci výstavby v Praze…

Ministryně navrhuje ze stavebního zákona vypustit i plánovací smlouvy. Ty zavazují soukromého investora, aby se finančně podílel na výstavbě veřejného příslušenství a infrastruktury. Město totiž tyto věci staví na vlastní náklady a ještě financuje jejich údržbu, čímž vznikají díry v rozpočtu a soukromý investor bere veškerý zisk. Městu tak utíkají velké finanční prostředky, a ty končí v soukromém sektoru – nemůžeme se pak divit, že je v něm tolik peněz a vytváří tlak na další a další výstavbu. Ty prostředky je potřeba odčerpat.

Jak si takovou změnu v přístupu města představujete?

Dnešní rozpočet Prahy je padesát miliard, z toho ale čtyřicet miliard tvoří mandatorní výdaje. Na investice zbývá 10 miliard. Polovinu z nich každý rok spolkne doprava – za posledních osm let vesměs Blanka. Město se kvůli povodním a výstavbě městského okruhu zadlužilo ve výši třiceti miliard a okruh stále není hotový. Podobný postup je neudržitelný. Investice by totiž městu měla přinášet zisk. Město by tedy mělo místo nikdy nekončící výstavby silnic raději vykupovat pozemky a chovat se jako developer. Mělo by například koupit areály v Bubnech a na Nákladovém nádraží. Na takové investice město má. V těchto místech vzniknou stavební pozemky, které může město zregulovat a následně polovinu třeba prodat a zaplatit tak svoji investici. Druhá polovina pak může jít na sociální bydlení, výstavbu obecních bytů nebo veřejné budovy. Takhle já si představuju rozvoj města. Dá se to dělat postupně a přínos by z toho mohli mít i stavebníci.

 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.          

Vložil: Anička Vančová

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace