Smetanu dostáváme všichni do kolébky a provází nás až do hrobu, říká sochař Císařovský

Foto: archiv Petra Císařovského

Popisek: hrob Bedřicha Smetany

ROZHOVOR Bedřich Smetana se ještě za svého života se stal předním reprezentantem české hudby a národa a kultury vůbec. A tak bychom se k němu coby národ měli stavět. S patřičnou pietou a úctou.

Hrob Bedřicha Smetany na Vyšehradě, vytvořený slavným architektem Josefem Fantou, byl natolik nenápadný, že jej lidé často hledali, přestože stáli před ním. Svým pojetím a jednoduchou náhrobní deskou s nápisem B. Smetana s datem narození a úmrtí, neodpovídal významu tohoto národního skladatele. Lidé hledali monumentální hrobku ve stylu Antonína Dvořáka a tak se často stávalo, že se ptali, kde je hrob na Vyšehradě umístěn a stáli u něj. A to se představitelé Sdružení Veřejnost vlasti rozhodli změnit.

Sochař Petr Císařovský přišel s velmi citlivým návrhem na zvelebení hrobu, který po jistých menších korekcích na základě jednání s památkáři byl během půl roku realizován. Dnes se tedy již nebude stávat, aby hrob Bedřicha Smetany návštěvníci Vyšehradu hledali. Je nepřehlédnutelný i proti monumentálnímu Slavínu.

Jak jste reagoval na nabídku „zvelebení“ hrobu Bedřicha Smetany?
Měl jsem velkou radost. Bedřicha Smetanu dostáváme všichni do kolébky a provází nás až do hrobu. Poklonit se tomuto vpravdě národnímu skladateli zvelebením jeho hrobu byla pro mne velká čest.

Dostal jste nějaké zadání nebo jste při tvorbě měl absolutně volnou ruku?
Zadání bylo verbálně jednoznačné – zvelebit hrob. „Volná ruka“ v úpravě stávající formy neexistuje, musel jsem brát ohledy na mnoho okolností a v rámci návrhu konzultovat záměr se zadavatelem (o.s. Veřejnost vlasti) na straně jedné a s památkáři na straně druhé.

Jak na vás působil starý hrob Bedřicha Smetany?
Dvoupólově. Jakoby vytvořený pro někoho jiného a zároveň jako nedokončený. Forma obelisku s černou mramorovou deskou opatřenou striktním nápisem B. Smetana (+ data) vyvedeném tvrdou Statickou antikvou odkazovala spíš k osobnosti vojácké. Celek by se více hodil jako pieta někam na bojiště, třeba u Hradce Králové a nikoli jako místo posledního odpočinku našeho největšího hudebního lyrika. Architekt Josef Fanta (tvůrce krásné budovy Hlavního – Wilsonova nádraží nebo také neméně honosné budovy Ministerstva obchodu v Praze), který byl na konci čtyřicátých let minulého století pověřen rekonstrukcí hrobu, evidentně práci nedokončil, nezjistil jsem nic konkrétního, jen to, že vlevo na uvolněném místě si přál spočinout velký mistrův apologet, kontroverzní prof. Zdeněk Nejedlý. Což se díkybohu nestalo, takže se mohl hrob Bedřicha Smetany rozšířit a mohla mu být dána důstojnější forma.

Jak u vás probíhal tvůrčí proces? Měl jste od začátku jasnou vizi nebo jste se k ní dostal postupně?
Od začátku jsem měl ve dvou věcech naprosto jasno – hrob musí nést Mistrův portrét (což jsem realizoval formou oválného, nízkého reliéfu umístěného na obelisk) a nahrazení „tvrdého“ nápisu Bedřich Smetana zvětšeninou jeho podpisu. Tímto zásahem se podařilo zjemnit (alespoň doufám), nebo, chcete-li zlyričtět celkový dojem. Po obou stranách jsoucího obelisku jsem nechal umístit menší, analogické formy a ty opatřit z přední, pohledové strany deskami s notovou osnovou začátku Vltavy. Po stranách jsem opatřil obelisky deskami ze stejného černého mramoru, jako ty přední. Pravá strana nese názvy oper Bedřicha Smetany, levá názvy jednotlivých vět symfonické básně Má vlast. Do popředí, po obou stranách hrobu jsem nechal vyrobit mísy na květiny tak, aby celek tvořil jednotnou, uzavřenou formu. Nakonec jsem se podivil, neboť mi v půdorysu vyšel chrám, anebo to bylo podvědomé? Nevím.

Poslouchal jste při tvorbě hudbu Bedřicha Smetany?
Nejen poslouchal, žil jsem jí.

Kolik času jste stávil na hřbitově?
To opravdu nevím. Tak zhruba nejdříve v tričku, potom v zimním kabátě.

Jste spokojený s výsledkem nebo třeba teď ex post byste to udělal jinak?
Výsledek prověří čas. Spokojený budu snad až zjara, až na hrobu dokončíme se spolupracovníky drobné resty.

Měl jste nějaké zkušenosti s prací na tak pietním místě a pro tak významnou osobnost?
Ano, konkrétně na Vyšehradském hřbitově jsem v devadesátých letech minulého století navrhl desku na hrob Eduarda Hakena.

Na čem pracujete v současné době?
Několik let mám rozpracovanou Bránu sv. Anežky České pro Františkánskou zahradu v Praze, přímo naproti Bráně sv. Františka (tu jsem realizoval v letech 1991 – 1993). Na dokončení chybí žel potřebné finanční prostředky, tak se věc vleče. Také jsem byl pověřen realizací sochy Přemysla Otakara II., na to prý peníze budou. Ženy to holt u nás nikdy neměly lehké…

Jana Vlková