Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

‘Drzej parchant‘ Jiří Sovák ‘vyráběl‘ problémy jako na běžicím pásu. Proč ho milovali všichni kromě vlastního syna? Tajnosti slavných

07.03.2015
‘Drzej parchant‘ Jiří Sovák ‘vyráběl‘ problémy jako na běžicím pásu. Proč ho milovali všichni kromě vlastního syna? Tajnosti slavných

Autor: ČT

Popisek: Neodolatelný cholerik Jiří Sovák si neustále pouštěl pusu na špacír, takže vršil jeden průšvih za druhým. Zázračně je ale nakonec vždycky ustál. Schůze v Národním divadle před ním ale raději kolegové tajili, a když náhodou dorazil, byl z toho skandál.

Patřil k nejlepším bavičům, mistrně uměl rozesmát k slzám i dojmout. Jeho suchý humor, ironickou bodrost a lidskost diváci i kolegové přímo zbožňovali. Jen se synem nenašel Jiří Sovák nikdy společnou řeč.

Nejvíc mu záleželo na poctivost a nejvíc všechny překvapil, když po šedesátce přestal ze dne na den pít. Byl pedant na dochvilnost a nikdy nikomu nedával klasické dárky. A často prohlašoval: „Když něco nevím, zalistuji ve své ženě.“ Herecký projev nezapomenutelného Jiřího Sováka spočíval v herecké zkratce, charakterizováním role drobnými detaily, které byly úsporným prostředkem k vyjádření vnitřního stavu postavy. Zvláštní význam pokládal na svůj hlas, který dokázal vyjádřit tónem mentorské podrážděnosti či s podtextem laskavého pochopení.

Idylka první republiky

Jako opožděný vánoční dárek se Jiří Schmitzer narodil 27. prosince 1920 do rodiny váženého pražského hostinského v ulici Na bojišti. S bratrem Láďou a mladší sestrou Zdenkou prožil kouzelné dětství a tatínek z něj chtěl mít hoteliéra. Syn však našel zalíbení v úplně jiné profesi, herectví. Poprvé k němu přičichl na Státní konzervatoři v Praze, kde úspěšně absolvoval studium dramatiky. Vzápětí došlo k okupaci Československa, a tak se nechal přejmenovat na Sováka.

S Františkem Filipovským v roce 1955 v komedii režiséra Miroslava Cikána Muž v povětří

S Františkem Filipovským v roce 1955 v komedii režiséra Miroslava Cikána Muž v povětří

Po studiích se krátce se živil jako úředník ve spořitelně a skladník, ve volných chvílích pravidelně hrál v ochotnickém spolku a nějakou dobu vystupoval v kabaretním sboru Živé jeviště (dnešní Činoherní klub). V roce 1943 konečně nastoupil do svého prvního velkého angažmá v třebíčském Horáckém divadle. Pravým hereckým křtem se ale pro něj stalo až působení v legendárním „Déčku“ E. F. Buriana. V roce 1952 přešel do Divadla na Vinohradech, kde hrál dvanáct sezón, a v roce 1966 zakotvil na scéně Národního divadla, v němž působil až do roku 1983. Koncem 80. let se stal obětí těžké autonehody, zaviněné nezodpovědným řidičem, a zdravotní následky jej provázely po zbytek života. Poslední filmovou roli ztvárnil v roce 1999 ve snímku Návrat ztraceného ráje.

Nejúrodnější léta

Nejvíc se Jiří Sovák uplatnil před filmovou a televizní kamerou, zejména 70. léta byla pro něj nejbohatší. Objevoval se v jedné komedii za druhou, mimo jiné si ‘střihnul‘ titulní role v kultovních seriálech Chalupáři a Byl jednou jeden dům. Nezapomenutelný je i jeho mistr Kroupa z komedie režiséra Oldřicha Lipského „Marečku, podejte mi pero!“, jehož mravokárného potomka ztvárnil Sovákův vlastní syn, herec Jiří Schmitzer.

S Josefem Kemrem ve slavném seriálu Chalupáři

S Josefem Kemrem ve slavném seriálu Chalupáři

Za svůj život si vybudoval mnoho pevných přátelských pout, mezi kolegy herci byl oblíbeným bavičem i člověkem, jehož historky spojené s takovými ikonami, jakými byli Jaroslav Marvan, František Filipovský, Jan Werich, Vlastimil Brodský a řada dalších, jsou nezapomenutelné. Obsáhle se jim věnoval ve své autobiografii Díky za váš smích aneb já a moje trosky. Opačným směrem, nastupující generaci mladých herců, naopak předával zkušenosti, moudra a historky.

V manželství uspěl až napotřetí

Opakem jeho idylického dětství byl Sovákův pozdější osobní život. Poprvé se oženil krátce po válce a v roce 1949 se mu narodil syn Jiří, manželství však dlouho nevydrželo stejně jako to druhé. Jeho osudovou ženou se nakonec stala až na třetí pokus o osmnáct let mladší učitelka, které celý život neřekl jinak než Andulka. S ní se také mimo jiné věnoval svému velkému koníčku – cestování. Vzali se v roce 1960 a prožili spolu záviděníhodných čtyřicet let, i když to s ním jeho žena neměla snadné. Častým důvodem jeho průšvihů byla nejen jeho 'prostořekost', ale také láska k alkoholu.

Na jevišti Národního divadla v roce 1970 s Rudolfem Hrušínským v představení Třetí zvonění

Na jevišti Národního divadla v roce 1970 s Rudolfem Hrušínským v představení Třetí zvonění

„Během našeho manželství jsem vystudovala vysokou školu tolerance. S červeným diplomem,“ prozradila po letech v rozhlasovém Toboganu moderátorovi Aleši Cibulkovi. „Studijními obory bylo bankovnictví, dopisování si (s fanoušky – pozn. red.) nebo diplomacie na velmi vysoké úrovni. Musel jste být trošku Rettigová, trošku Rockefeller. Trošku blázen, abyste to vydržel, někdy bylo potřeba si cvičně vzít do ruky sekyrku. Ale nepoužít ji.“ Děti však spolu neměli. „Být Sovákovou manželkou, to znamenalo mít deset dětí. Byla jsem si toho vědoma. Asi jsem neměla potřebu zažít roli matky i proto, že jsem učila a že jsme spolu s žáky měli krásný vztah. Život se Sovákem byl tak nabitý a naplněný, že by nás děti spíš rozdělovaly, než spojovaly. Naštěstí jsme si to včas uvědomili a takové chybě se vyhnuli,“ vysvětlila paní Andulka. A řada jeho kolegů by k tomu dodala, že vlastně děti neměl rád, nebo to spíš s nimi zkrátka neuměl.

Drzej parchant

Sovák přiznával, že byl ‘drzej parchant‘. Nikdy se nelísal, pro ostré slovo nešel nikdy daleko a měl kvůli tomu řádku malérů. „Nepřetvařoval se, a když mu někdo neseděl, použil svou smrtící ironii. Tak se choval ke každému, ať to byl ministr, nebo domovnice,“ vzpomínala jeho žena Andulka. Není tudíž divu, že měl neustále politické problémy. Všechno řešil přímo, nikdy by nehlásil, že na někoho něco ví. Jenže si neustále pouštěl pusu na špacír, a tak třeba schůze v divadle před ním kolegové raději tajili. Když se náhodou dostavil, byl z toho zpravidla průšvih.

S třetí manželkou Andulkou prožil čtyřicet let. Leckdy to s ním ale neměla lehké.

S třetí manželkou Andulkou prožil čtyřicet let. Leckdy to s ním ale neměla lehké.

Například v 70. letech se dostal do sporu s režisérem, který o něm řekl, že je kolaborant. Sovák mu dal facku, režisér spadl do věšáku a žaloval ho. Aby nedošlo k soudu, poradil mu jeden známý právník, aby napsal žádost o milost prezidentovi republiky. A tak ji Andulka Gustávu Husákovi napsala. „Tu milost dostal, přišel mu z prezidentské kanceláře dopis. Nevím, jestli je to legenda, ale doneslo se nám, že se tam nad tím tehdy hodně zasmáli,“ dodala.

Se synem se neshodl

Jediným, s kým nenašel až do smrti společnou řeč, byl jeho syn, herec Jiří Schmitzer. Ten mu totiž nikdy nedokázal odpustit, že odešel od jeho matky. „Sovča byl hodně vytížený, doma skoro nebyl a moc volného času neměl. To samozřejmě jeho vztahu se synem také nepřidalo,“ přiznala po letech Anna Sováková v rozhovoru pro Instinkt. „Jejich pozdější pohled na život, posuzování hodnot v jednání lidí se natolik vzdálily, že se už asi nedaly přemostit. Chyba byla asi na obou stranách,“ dodala diplomaticky.

Otec a syn v komedii "Marečku, podejte mi pero!". Sice se několikrát sešli i před kamerou, cestu si k sobě ale nikdy nenašli.

Otec a syn v komedii Marečku, podejte mi pero! Sice se několikrát sešli i před kamerou,
cestu si k sobě ale nikdy nenašli.

Vzájemné neporozumění se ještě vyhrotilo v roce 1976, kdy Schmitzer způsobil v opilosti dopravní nehodu, při níž přišel o život chodec. Byl odsouzen na tři roky odnětí svobody a jeho otec se ho kvůli tomu v podstatě zřekl. Jirka měl pocit, že se k němu táta otočil zády, když potřeboval podporu rodiny nejvíc. A ta hořkost v něm zůstala, takže když Jiří Sovák 6. září roku 2000 zemřel, syn svému otci ani nepřišel na pohřeb.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace