Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Zemřeli mu oba synové a ještě přišel o hrobku. Ukradli mu ji - legálně

30.03.2013
Zemřeli mu oba synové a ještě přišel o hrobku. Ukradli mu ji - legálně

Foto: Profimedia.cz

Popisek: Vyšehradský hřbitov, ilustrační foto

PŘÍBĚH Muž, který si nepřeje být jmenován, a tak mu budeme říkat třeba pan Šídlo, narazil v životě na obrovskou nepřízeň osudu. Přihodilo se mu to nejhorší, co se otci může stát. Zemřel mu syn. Navíc ne jeden. Během několika let totiž přišel o oba dva své potomky. Těžko si lze představit horší situaci, přesto to není všechno. Ne vlastní vinou totiž svého zemřelého syna neměl kam pochovat.

Když pan Šídlo ztratil své druhé dítě, chtěl ho nechat pochovat do hrobky na Vyšehradě, která rodině patřila už více než sto let. Ke své hrůze ale zjistil, že hrobové místo mezitím bez jeho vědomí přepsali na partnerku jednoho z jeho příbuzných a ta se ji chystá prodat. Svého syna tak rázem neměl kam uložit a to i přesto, že vždy řádně platil nájem a měl v pořádku i další náležitosti. 

Správa pražských hřbitovů bez problémů a dokonce legálně přepsala smlouvu na rodinné hrobové místo na téměř cizího člověka a ten ho měl v úmyslu prodat. Proč? Protože je to dobrý obchod a takové hřbitovní místo může mít cenu v řádu desetitisíců korun. Ne snad protizákonný, určitě ale nemorální postup je navíc zcela běžný a v obchodu s pražskými hroby se točí miliony. 

Cizí v hrobovém místě vidí balík peněz 

Hroby tímto způsobem většinou s velkým ziskem prodají mladší nebo přiženění příbuzní, kteří k nim nemají žádný vztah. Jako by se jednalo třeba o kus nábytku. Tradiční rodinná hrobová místa přitom především pro starší lidi mají obrovskou citovou hodnotu. Leží v nich ostatky několika předchozích generací, které se převodem hrobového místa a následným prodejem mohou dostat třeba i na skládku. 

Něco podobného se stalo i jednomu z pražských zastupitelů Michalu Štěpánovi (TOP 09), který se nyní zasazuje za to, aby se Praha vrátila ke dříve platnému právu, podle kterého jsou hrobová místa trvale propůjčena určité rodině a nelze je prodat cizímu člověku. 

„Je to systémová chyba, která vznikla v 50. letech minulého století, kdy tehdejší komunistická moc popřela občanské právo, zvyklosti a dobré mravy a vytvořila tak prostor pro kšeftování s hroby. Je potřeba si uvědomit, že historicky byl vždy hrob pouze propůjčen určité rodině a farností bylo vyloženě zakázáno, aby se s hrobem obchodovalo. Já si mohu za padesát tisíc postavit na hrobě pomník a bude to můj majetek, který mohu někomu prodat. A ten, komu ho prodám, ho vezme a odveze si ho pryč. Ovšem to hrobové místo stále náleží rodině, protože jí je propůjčeno,“ vysvětluje Štěpán svůj postoj. V ruce přitom drží sto let starý dokument církevního práva, kterým by se podle něj Praha měla inspirovat. 

Zcela volných hrobů je přitom dost 

„Na druhou stranu je tady několik tisíc volných míst, která nikdo neplatí a městu utíká 14 milionů korun ročně,“ pokračuje Štěpán a vysvětluje, že pražská hřbitovní správa podle něj záměrně vytváří překážky v jejich pronajímání, aby tak udržela cenu hrobových míst neúměrně vysoko. Až 90 procent takovýchto obchodů s hroby se podle něj děje v Praze a to právě kvůli jejich vysoké ceně. 

Cestou, jak se takovým případům vyhnout, by tedy mohl být zákaz prodeje nájemní smlouvy na hrobové místo třetí osobě. Je otázkou, zda by takové opatření v dnešní ryze tržní společnosti našlo dostatečně velkou podporu. Pan Šídlo a stovky dalších, kteří touto cestou bez svého vědomí přišli o rodinné hroby, by to ale jistě ocenili. 

Martin Tyburec

Vložil: redaktor KL1