Každý den odvahu v kině MAT. PRAHA 2 NOVÝMA OČIMA

Každý den odvahu

Celovečerní debut Evalda Schorma z roku 1964 jednak patří k těm snímkům československé nové vlny, které otevírají novým způsobem „budovatelské“ téma, jednak odhalují lidskou zkušenost tehdy třiatřicetiletého debutanta. Podle scénáře Antonína Máši realizoval Schorm film Každý den odvahu jako existenciální drama zrcadlící morální krizi, kterou procházela politicky angažovaná generace padesátých let po revizi kultu osobnosti. Protagonistou vyprávění je mladý strojírenský dělník Jarda Lukáš, jenž musí bolestně vystřízlivět ze svých ideálů, které nebyly založeny na realitě, ale na klamu. Svět kolem ovšem zklamanému muži nijak nevychází vstříc: Jardovo okolí je nakaženo lží a morálním úpadkem. Hrdina, který místo na hlas svého svědomí spoléhal na plakátová hesla, prochází těžkou deziluzí. Politická práce, za kterou se mu po roce 1948 dostávalo pochvaly, nyní působí trapně a vzbuzuje spíš pobavení. Jarda přichází dokonce i o svou lásku, aranžérku Věru... Evald Schorm svého hrdinu (procházejícího těžkým „Kristovým“ věkem třiatřiceti let) neodsuzuje, ale nalézá pro jeho těžkou situaci pochopení. Vývoj Jardovy postavy tak ještě zvyšuje míru divákova znepokojení. Drama Každý den odvahu působilo ve své době tak provokativně, že se setkalo s nevolí i u prezidenta Novotného. Film se proto dostal k divákům s ročním zpožděním. Dnes ovšem patří mezi nejrespektovanější díla československé nové vlny, a to jak díky Schormově citlivé režii, tak díky kameře Jana Čuříka a hereckým výkonům Jana Kačera a Jany Brejchové v hlavních rolích. V partu bytné zaujme Olga Scheinpflugová, která se i v šedesátých letech dostala k filmovým rolím jen zřídka.

Jan Klusák (původním jménem Jan Filip Porges) se narodil 18. dubna 1934 v Praze do rodiny strojního inženýra. Tatínek byl židovského původu, kvůli čemuž žila rodina odděleně. Jan Klusák vyrůstal s matkou a během války také s babičkou v Polabci u Pardubic. Otec pravděpodobně zahynul na počátku roku 1945 v koncentračním táboře Osvětim. Po válce si matka vzala zpět své rodné jméno a dala přejmenovat i syna.

Jan Klusák v dokumentu Jan, foto FAMU

Jan Klusák studoval na Benešově státním gymnáziu a později na AMU v oboru skladba. Po studiích spolupracoval nejdříve se souborem Komorní harmonie v čele s Liborem Peškem, později psal hudbu scénickou i filmovou. Spolupracoval s autory tzv. České nové vlny. Sám byl také jako herec obsazován. V 60. letech postupně spolupracoval s Evaldem Schormem, Věrou Chytilovou, Janem Němcem, Jaromilem Jirešem a mnoha dalšími. Scénickou hudbu psal především pro režiséra Otomara Krejču (Zahradní slavnost, Majitelé klíčů, Konec masopustu atd.). Po okupaci Československa 21. srpna 1968 byla jeho hudba považována za nežádoucí. Od roku 1969 do roku 1976 spolupracoval také s Divadlem Járy Cimrmana jako herec i hudebník. Koncertně jeho hudba téměř nebyla provozována, spolupráci udržel pouze s animovaným filmem, a to díky režisérům Jiřímu Brdečkovi a Jaroslavu Bočkovi. V roce 1977 však nastal zlom, když byl Jaroslavem Dietlem vyzván ke spolupráci na seriálu Nemocnice na kraji města. Od 80. let také spolupracoval s výraznou osobností animovaného filmu Janem Švankmajerem. Po sametové revoluci získal řadu čestných funkcí, byl zvolen předsedou hudebního odboru obnoveného spolku Umělecká beseda, místopředsedou České hudební rady i do umělecké komise mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Ačkoli mnozí znají spíše jeho filmovou, televizní nebo scénickou hudbu, psal také řadu komorních a orchestrálních skladeb. Jeho hudební styl vychází z dodekafonie a serialismu. Je jedním z nejzajímavějších českých hudebních skladatelů současnosti. V roce 2006 převzal ocenění Medaile Za zásluhy III. stupně z rukou prezidenta České republiky Václava Klause.