Daisy Mrázková
Malířka, ilustrátorka, spisovatelka, autorka více než desítky knih pro děti. Narodila se 5.5.1923 v Praze v česko-anglické rodině. Studovala na Uměleckoprůmyslové škole u profesora Antonína Strnadela. Jako výtvarnice se účastnila řady výstav samostatně i společně se svým manželem Jiřím Mrázkem.
Do obecného povědomí vstoupila Daisy Mrázková ve druhé polovině padesátých let portrétní tvorbou (J. Hauková, Adriena, Matka, Veronika ad.) Její portrét obsahoval vždy smysl pro lehkou nadsázku a senzitivnost v pojetí barevné hmoty. Akcentovala individuální odlišnost v době, která preferovala typizaci skutečnosti. Její malba se postupně abstrahovala, figury se však autorka ještě dlouho nevzdává. Pro 60. léta je typická přechodná fáze mezi figurou a krajinou (Zelená louka 1966, Růžová země 1969 ad.). Těmto kompozicím autorka říká: „Lidi nacpaný do země a možná i do oblohy“. Postupně dochází k symbióze člověka a přírody. Souvislým tématem je připomínka a oživování mýtu krajiny (střepy na keltském území, odkrývání starého hrobu, archeologické nálezy na slovanských sídlištích). K osobnímu horizontu autorky patří krajina s historickým pozadím (Šárka, Vysočina, Švýcarské Alpy, Kunratický les, Prokopské údolí, pobřeží Cornwallu). Velmi důležitá je pro ni barevnost. Objevuje tajemství sousedství barev „vzájemně se násobící, vzájemně rozsvěcující nové činitele“. Zhusta používá odstíny zelené, okry, růžovou, kobalt a ultramarin. V letech 1961 – 82 psala a ilustrovala knížky pro děti, v nichž došlo k mimořádnému propojení literární a výtvarné složky. (Neplač muchomůrko, Haló Jácíčku, Můj medvěd Flóra, Nádherné úterý, Co by se stalo, kdyby…, Slon a mravenec ad.) V druhé polovině 70. let přistupuje k malbě rovnocenný partner: černobílá kresba. (Bezprostředním důvodem byla alergie na terpentýn.) V obou disciplínách nacházíme kompozice podmíněné reálnou situací: pole, kopec, skála, jezero, hora, průsmyk. Krajinu autorka pojímá v celku i detailu zároveň. Tvar často oprošťuje od všech konkrétních detailů. Kresby mají často cyklický charakter a jsou označovány globálně: Hory, Meditace, Spravovaná čára, Zkamenělé vteřiny), nebo jen datem vzniku. Mrázková se vyjadřuje buď kresbami, v nichž je zdůrazněna kompaktnost hmoty hustým a pravidelným rastrem, nebo variabilitou šrafování, přičemž se čáry kříží, pronikají a násobí a střídají s bílými poli. Často tvoří variace na stejné téma: Události, Okraj slunce, Příběh čáry, Poldi, Papyry, Signály, Žďárský cyklus. Pro bližší zařazení tvorby Daisy Mrázkové do kontextu českého umění druhé poloviny 20. století je možno zmínit umělce, s nimiž autorka cítí úzkou vazbu. K nim patří Václav Stratil, Jiří Lindovský, Jiří Kornatovský, Jitka Svobodová, Pavel Mühlbauer, Dalibor Chatrný, Václav Fiala, Marie Blabolilová, Inge Kosková. V roce 1994 se autorka vrací k obrazům, a sice k technice tempery. Nelehká umělecká cesta Daisy Mrázkové měla velice osobní parametry. Byla určována vnitřní kázní, nenápadnou, ale vytrvalou vůlí k práci deklarující živelnou invenci a přirozené nadání. Rezervovanost spojená s distancí od společenského šumu a osobní odhodlanost vymezují její tvůrčí práci.
|