Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Vinohradský pavilón, Mekka moderního designu. Jako Chelsea Market v New Yorku. PRAHA 2 NOVÝMA OČIMA

30.07.2022
Vinohradský pavilón, Mekka moderního designu. Jako Chelsea Market v New Yorku. PRAHA 2 NOVÝMA OČIMA

Foto: MČ Praha 2 (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Vinohradský Pavilon

Je to nepřehlédnutelná historická stavba a současně Mekka moderního designu. Řeč je o Vinohradském pavilonu, který stojí na území Prahy 2, téměř na samé hranici s Prahou 3. Z původních opuštěných butiků na ploše 2500 metrů čtverečních se stala prodejní galerie nábytku a designu od renomovaných tuzemských i světových značek. Díky pronájmu prostor od městské části Praha 2 soukromému investorovi se tak podařilo oživit místo, kterému hrozil zánik. Otevření v roce 2013 předcházela osmiměsíční rekonstrukce.

Historie pavilonu na Vinohradské třídě je stejně zajímavá jako samotný industriální objekt. Byla postavena v roce 1903 podle návrhu arch. Antonína Turka, který je podepsán pod řadou zajímavých staveb v Praze 2. Původně to byla tržnice, která konkurovala tržišti na Tylově náměstí, prvnímu na Královských Vinohradech. V roce 1986 objekt vyhořel a hrozilo zbourání. Zapsání na seznam nemovitých kulturních památek tomu zabránilo, v 90. letech minulého století byl zrekonstruován jako nové obchodní centrum. Bylo to jedno z prvních nákupních center v metropoli, mělo v té době dokonce technickou novinku – klimatizaci, ale postupně upadalo a nedokázalo čelit silnému konkurenčnímu prostředí. Nedaleké obchodní centrum Flora bylo mnohem větší, vinohradský Pavilon měl navíc problémy s vysokou energetickou náročností budovy a malou parkovací kapacitou.

 

Budova tržnice stojí ve svahu mezi Slezskou a Vinohradskou ulicí, z níž je její přízemí přístupné po dvouramenném schodišti. Vlastní prostor tržnice představuje velkorysé bazilikální trojlodí o sedmi polích, tvořené ocelovými nýtovanými příhradovými sloupy a vazníky, a toto dispoziční uspořádání zevně zdůrazňují i velká půlkruhová okna. Portál s předstupujícím portikem je ve 2. patře osazen kamennými plastikami rybáře a selky. Vrcholový akrotérion štítu tvoří v kameni zdobený vinohradský znak.

První modernizace sklepů a chladícího zařízení proběhla roku 1927 a nové vybavení dostala tržnice znovu roku 1960. Projekt rekonstrukce vytvořili již roku 1988 architekti Vladimír Štulc a Jan Vrana. Do bočních lodí tržnice vložili patro s ochozy, nesené odlišitelnou, trubkovou konstrukcí. V listopadu 1994 byla budova tržnice znovu otevřena jako nákupní centrum Vinohradský pavilón. Pozdější úpravy změnily barevnost budovy, dříve byly fasády zelené a v různých odstínech této barvy byly natřeny také původní i přidané vnitřní konstrukce.

 

Renesance a nový koncept

Po 110 letech přišla renesance. Do společnosti, která si prostory pronajala od městské části, vstoupil nový investor. A s ním i nový koncept využití, orientovaný na oblast bydlení a bytových doplňků.

 

 

Historie Vinohradského Pavilonu ilustruje změny, jaké doznala Praha za posledních 100 let. V jednu dobu byly velmi oblíbené tržnice uvnitř historických domů, jako byla např. i Staroměstská tržnice. Umožňovaly lepší dohled nad hygienickými podmínkami a kvalitou a cenou prodávaného zboží. To byl i případ Vinohradského Pavilonu, který byl pojat jako bazilikální trojlodí, kdy střední část budovy s okny měla převýšení, což sloužilo k osvětlení a větrání. Bylo to na svou dobu výsostně moderní, také se sem hned stěhovali obchodníci z tržiště na Tylově náměstí. Kryté tržnice byly tehdy in. Jenže vývoj šel dál, a nakonec i je nahradily obchodní domy, supermarkety a hypermarkety – novodobé chrámy konzumu.

A dnes? Začíná se projevovat obrácený trend a trhy se vracejí zpátky na ulice. Pro někoho návrat do středověku, pro jiného dotváření koloritu města.

 

Příběh Vinohradského Pavilonu připomíná osud newyorského Chelsea Marketu (na snímku)

Kryté tržnice si tak stále musí hledat nové využití. Když se alespoň vzdáleně podobá tomu původnímu a zachová obchodní využití, je to vlastně velký úspěch. Vinohradský Pavilon tak připomíná světově proslulý newyorský Chelsea Market. I ten se v čase přetvořil v živou galerii, kde mohou návštěvníci zakoupit výrobky místních designerů či módních návrhářů. Vinohradský Pavilon byl původně továrnou na mlýnské stroje. Po poslední revitalizaci nabízí zcela nový koncept prodeje. Patry se volně prochází z expozice jedné společnosti do druhé. Je to takový moderní palác v neorenesančním kabátě. A krása industriální architektury tento pocit ještě umocňuje.

Vložil: Markéta Vančová