Příběh Neptuna připomíná vinohradskou detektivku se šťastným koncem
10.07.2022
Foto: MČ Praha 2 (stejně jako ostatní snímky v článku)
Popisek: Socha Neptuna stojí opět na svém místě.
„Stanuli jme před viváriem, tedy před jeho zbytky. Z ruin zděných částí stavby se kouřilo, uvnitř se ježily rozčísnuté zbytky klecí. Jako odpověď na všechny mé otázky se mezi keři mihl klokan, pádící plnou rychlostí. Na stromě visel makak, zjevně ochromený hrůzou, a apaticky svíral větev. Vila Grébovka jako by šokem strnula a propadla se do ticha.“ Bylo to tak, jak píše Marek Toman ve své knize Neptunova jeskyně, příběhu z Královských Vinohrad.
Vivárium s živými zvířaty v Havlíčkových sadech (Grébovce) zničila v únoru 1945 puma omylem shozená ze spojeneckých letadel. Sochu Neptuna, stojící jen o pár desítek metrů dál a hlídající kašnu s vodou před umělou jeskyní, naštěstí nezasáhla. Pískovcový vládce moří, kterého vytvořil sochař Bohuslav Schnirch v letech 1875–1877 na návrh Jana Vorlíčka, zůstal ušetřen. Přesto to místo bylo desítky let prázdné. Socha se ztratila a pak se nečekaně objevila – městská část Praha 2 za její záchranu získala v roce 2015 cenu Národního památkového ústavu Patrimonium Futuro v kategorii „obnova památky, restaurování.“
Snímek před rekonstrukcí: ruiny umělé jeskyně sice měly své kouzlo, ale Praha 2 naštěstí zasáhla a celý prostor nechala opravit.
Příběh Grébovky
Ale popořadě: Dnešní Havlíčkovy sady byly původně soukromou zahradou. Vytvořil ji v letech 1870-1888 na pozemcích několika usedlostí podnikatel Moritz Gröbe. Právě on, milovník italské renesance, postavil neorenesanční vilu nesoucí jeho jméno i umělou jeskyni, před niž umístil Neptuna. Ve 20. století nebyl park dlouhou dobu udržovaný, a tak se městská část Praha 2 rozhodla ho zachránit a vrátit mu bývalý lesk. I s historickou vinicí a grottou s vyhlídkou, jezírkem, umělými skálami a úzkými cestičkami, která však byla v havarijním stavu. Vyžadovalo to úsilí, čas a peníze, aby se Grébovka stala perlou Prahy 2, jak ji známe dnes.
Instalace původně ztraceného Neptuna
Ztracený Neptun
Neobarokní socha klečícího Neptuna v té době v parku už dávno nebyla. Odjakživa lákala vandaly. Proto ji v 70. letech 20. století přestěhovali do skladu pražského podniku Sady, lesy, zahradnictví na Kavčích horách. Postupem času se na nešťastného Neptuna zcela zapomnělo. Naposledy byl viděn a vyfotografován v roce 1997. Když se v roce 2007 začalo uvažovat o jeho návratu na původní místo, zjistilo se, že ve skladu není. Městská část od chvíle, kdy park převzala do své správy, po něm pátrala, marně. Nakonec vypsala odměnu za jeho nalezení, a socha se skutečně našla. Stála v zahradě tvrze Třebotov u Prahy. Od majitele, který ji získal v dobré víře, ji městská část Praha 2 získala zpět. U sochaře Vojtěcha Adamce Praha 2 zajistila restaurování originálu a vytvoření dvou kopií. Od srpna 2014 jednu z těchto kopií mohou opět spatřit návštěvníci Grébovky před grottou (druhou kopii převzal majitel tvrze).
A originál? Od začátku ledna 2015 zdobí socha prostor vstupní svatební haly v přízemí Novoměstské radnice. Od května 2015 (každé úterý v době od 14 do 16 hodin) si může sochu zdarma prohlédnout veřejnost. Vstup je přes foyer u vrátnice.
Takhle grotta vypadá dnes, jako ze škatulky.
Spory nekončí
Jenže ta socha jako by přitahovala potíže. V posledních letech vyvolává nové spory, tentokrát ryze akademické o tom, koho vlastně představuje.
Poseidón, latinsky Neptun, syn Titána a Rheie, byl řeckým bohem moře. Poseidónovou manželkou byla Amfitríta, dcera mořského boha Nérea. Jeho nejmilejším synem byl Tritón. A právě toho podle některých odborníků socha v Grébovce představuje, má totiž Tritónův speciální atribut, zkroucenou mušli. Tritón je posel moře a přebývá se svými rodiči ve zlatém paláci na dně moře. Když mocně foukne do lastury, moře se rozbouří, když jen zlehka, bouře se utiší. Oba, Tritón i Neptun, nesou trojzubec. Možná tedy skutečně došlo k historickému omylu. Nicméně v odborné literatuře je tato figurální plastika uváděna jako Neptun. A tak se také zapsala do povědomí milovníků krás opravené Grébovky.
Vložil: Markéta Vančová