Princezna vypadala jak balkánská teroristka. Zdeněk Troška o nových pohádkách ČT. A o Vánocích
19.12.2017
Foto: Facebook
Popisek: Zdeněk Troška nyní objíždí republiku s předpremiérami svých Čertovin
Režisér Zdeněk Troška není specialista jen na lidové komedie, miluje také natáčení pohádek. Jednu, Čertoviny, právě nyní dokončil. O pohádkách a o tom, jak je stále těžší je točit dobře, se rozpovídal v magazínu MF Dnes.
Blíží se Vánoce, což prý nejsou svátky, které by Zdeněk Troška nějak miloval: „Udělám si hrnec čaje a zalezu s knížkou. Na dveře dávám ceduli Ježíškovi vstup zakázán. Jak říkám, od nikoho nic nechci, nikomu nic dávat nebudu. A trpím, když mi chodí takové ty rádoby vtipné či cituplné vánoční veršované esemesky. Ty přímo nesnáším a všechny bez čtení mažu,“ přiznal v rozhovoru pro MF Dnes. Na vině je prý jeho věk: „Jako dítě jsem se pochopitelně na dárečky těšil, ale tedy mém předkrematorním věku Vánoce rád nemám. Celkově zimu rád nemám. Nesnáším šero, tmu, proto doma rozsvěcuju všechny žárovky. Potřebuju k životu světlo, teplo, slunce. A tak jsem se usnesl, že v příštím životě budu vlaštovkou. Ta to tady začátkem září zabalí, odletí do teplých krajin a vrací se na Velikonoce. To by mi vyhovovalo,“ zasnil se.
První Vánoce bez maminky
Přesto prý Vánoce ze svého života nevypustil. Zdeněk Troška vlastní děti nemá, potěší prý děti příbuzných: „Máme doma malé dětičky, takže samozřejmě nějaké hračky kupuju. Jsem prastrýc, jsou to děti mé neteře. Pro děti mají Vánoce smysl, ale nakupovat pro dospělé věci, které pak leží ve skříni, protože je buď nepotřebují, nebo se jim nelíbí, to mě nebaví. Pochopitelně když jsem byl mladý, měli jsme u nás v Hošticích nacvičená různá pásma k Vánocům, chodili jsme na půlnoční mši, zpívali jsme a hráli v kostele na varhany. Teď jsem už v klidu a mimo veškeré běsnění,“ konstatoval v magazínu MF Dnes. Zdeňkovi Troškovi letos zemřela jeho milovaná maminka, o to to budou zřejmě smutnější svátky: „Už loni jsme ji o Vánocích neměli doma. Nedali nám ji z nemocnice. Byli jsme tam s ní celé dny. Naštěstí je nemocnice od nás jen tři a půl kilometru. Dokonce ze svého nemocničního pokoje viděla na Hoštice, přímo na náš barák,“ říká v magazínu MF Dnes.
Princezna jako balkánská teroristka
Režisér se o Vánocích na pohádky nedívá: „Protože se pořád opakují. V poslední době ty, které jsme už viděli stokrát, televize sjíždějí i během roku. Takže se dívám jen na nové pohádky, které Česká televize vyrábí k Vánocům,“ uvedl v magazínu. Loni se mu však jedna z pohádek České televize výrazně nelíbila a se svým názorem se nijak netajil: „Beru, když má pohádka nadhled, humor. Ale ta, kterou pustila Česká televize loni na Boží hod, Slíbená princezna, ta mě zvedla ze židle,“ prohlásil. Výrazně kritický je k osobě princezny: „Vypadala jako balkánská teroristka. Její sestry, to byly děvenky z E55. A ještě k tomu zfetované s ožralými námořníky. No tak takhle ne. To neberu. Mně to připadalo jako provokace, jako by si tvůrci dělali blázny z diváků. Anebo ji udělali jen tak bokem, jako melouch, ke kterému si odskočili od jiné práce."
Češi mají pohádky rádi
Vánoce a pohádky v televizi u nás patří neoddělitelně k sobě, jde však o českou specialitu: „To je snad jenom u nás. Typicky česká záležitost. Podívejte se, co dávají o Vánocích německé nebo polské televize. Běží tam normální filmy, ne pohádky.“ Zdeněk Troška se domnívá, že se pohádkami Češi vracejí do dětství: „Češi mají pohádky rádi, zvykli si na ně. Je to jakýsi přesah, dotyk dětství. Představují si, že Princezny už nejsou puťky čekající na vysvobození, ale rázné holky, které samy bojují s draky. Pohádka má daný půdorys. Má být vyprávěna stále stejným způsobem. Jakékoli filozofování a psychologické vložky jsou špatně. Tady je dobro, tady zlo. Bojují proti sobě. Zlo musí být poraženo, dobro musí zvítězit. Princezny musí být krásné, princové nebo Honzové neohrožení, šikovní, důvtipní. A všechno kolem musí být hezké, kostýmy, hudba, celková výprava filmu, všechno musí být krásné, od toho je to pohádka,“ představuje Zdeněk Troška správnou pohádku.
Zdeněk Troška při natáčení Čertovin
Natáčet pohádky je čím dál těžší
Je fakt, že právě takové jeho pohádky jsou. Tradiční a s bohatou výpravou a kostýmy. Taková je i jeho poslední pohádka Čertoviny, která jde na začátku roku do kin. Točit pohádky je ale prý stále těžší. „Všechno už bylo natočeno mnohokrát, navíc těch vzorů je jen několik. To máte pořád dokola: král či chalupník, tři synové, jdou do světa, tři úkoly, tři hádanky, tři princezny, drak má tři hlavy... Díky novým technologiím můžete pohádku ozvláštnit, ale nikdy by technika neměla přebít příběh,“ vysvětluje v rozhovoru Zdeněk Troška. A natáčení pohádek komplikuje prý také výdobytky techniky: „Krajina se mění. Když jsem teď točil Čertoviny, dalo nám obrovskou práci gumovat všechny sloupy elektrického vedení, antény, satelity, nebe počmárané letadly. Jak tyto doplňky moderní doby zaplavily českou krajinu, je naprosto šílené. V běžném životě si to neuvědomujeme, ale najít prostředí, kde nic takového není, je už téměř nemožné.“
Zdeněk Troška získal letos státní vyznamenání, což mu ne každý přál. Troškovy filmy jsou totiž přesně těmi, na které chodí davy diváků, ale kritici je zcela odmítají. Natočil několik velmi úspěšných sérií, první z nich byla Slunce, seno. Ta má tři pokračování, Troška se chystal natočit ještě čtvrté, ale vzhledem k tomu, že šest hlavních postav zemřelo, od natáčení upustil. Dále to byl Kameňák a Babovřesky. Vytvořil hned několik vesměs úspěšných pohádek. Jeho nejnovější pohádka, Čertoviny, jde do kin na počátku ledna… Zdeněk Troška se otevřeně hlásí k homosexualitě, stálého přítele ale už nyní odmítá.
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste, nebo jste viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .
Vložil: Michaela Špačková