Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Je to hrozný pocit. Nešla jsem skočit z Nuseláku, ale… Když herečku Vránovou vyhodil Stropnický po 40 letech z Vinohradského divadla, zkolabovala. Jaké to pro „Gábi“ bylo a je mezi dvěma řediteli?

20.07.2016
Je to hrozný pocit. Nešla jsem skočit z Nuseláku, ale… Když herečku Vránovou vyhodil Stropnický po 40 letech z Vinohradského divadla, zkolabovala. Jaké to pro „Gábi“ bylo a je mezi dvěma řediteli?

Autor: ČT

Popisek: Gabriela Vránová si vylila srdce ve 13. komnatě

Být novým divadelním ředitelem je těžké. Podědíte spoustu herců, které byste sami nikdy nenajali. A tak musíte činit nepopulární rozhodnutí a dát jim výpovědi, anebo se smířit s tím, že budete mít v domě někoho, pro koho nemáte práci. Ještě horší to je, když je tím ředitelem bývalý kolega. Jako v případě Martina Stropnického, který v roce 2004 nastoupil jako nový šéf Divadla na Vinohradech. A v souboru měl Gabrielu Vránovou. Odehrála tu nespočet rolí, v angažmá byla čtyřicet let - až právě do roku 2004, kdy jí nebyla prodloužena smlouva. Pro herečku to byl šok, o kterém mluví ve své 13. komnatě na ČT.

„Martin mě pozval na pohovor, dali jsme si cigárko, povídali jsme si,“ vzpomíná Gabriela Vránová. „A pak říkal, my budeme mít menší dotace a tak ti lidé, co jsou už v jistém věku… s těmi se rozloučíme. „Já na to, to se snad netýká mě. A Martin na to: Bohužel ano, Gábi.“

Nešla jsem se zabít, tak daleko to nezašlo

Jaké to bylo, po čtyřiceti letech? „Je to hrozný pocit. Nešla jsem skočit z Nuselského mostu, nešla jsem se zabít, tak daleko to nezašlo. Ale bylo to těžké. Jako když dítěti vezmou nejbližšího člověka, třeba,“ tvrdí Gabriela. Nikdy jí nenapadlo, že by z vinohradského divadla odešla. „Neuvědomovala jsem si, že čas běží, nedocházelo mi, že to jednou skončí. Já si myslela, že na tom jevišti umřu.“

Pět let bydlela v divadelních dílnách

Vinohradské scéně obětovala vše. Gabriela Vránová patří mezi herce, kteří „žijí, dokud hrají“. Je z generace, která divadlo uctívá, pro divadlo byla schopná udělat doslova cokoli. Když v roce 1962 přestoupila z angažmá ve Státním divadle v Ostravě, kde předtím bydlela, do pražského Vinohradského divadla, nemohla takovou dálku dojíždět, jenže byt byl v nedohlednu. Proto žila pět let v divadelních dílnách, jen aby na prestižní scéně mohla hrát.

Trpěla i rodina

I později šlo mnohdy stranou všechno včetně péče o rodinu, když zavolalo jeviště. „Rodina tím trpěla,“ vzpomíná syn, herec a režisér Ondřej Kepka. „Gábi hrála i o Vánocích, předčasně jsme několikrát odjížděli z dovolené…“ Matka podle něj divadlu obětovala vše. A v 65 letech ji jeho vedení řeklo, že už ji nepotřebuje.

Po vyhazovu se sesypala

V té chvíli selhalo zdraví. „Objevily se u mě srdeční arytmie, muž mi musel volat sanitku, tep jsem měla nezměřitelný,“ vzpomíná Vránová na nejhorší období svého života. Musela být hospitalizována, přičemž lékaři katetrem zajistili průchodnost cév vedoucích k srdci a poté jí voperovali kardiostimulátor. Přestože se v průběhu dalších let ozvali režiséři, aby hostovala na jiných scénách, přišla i nabídka k natáčení a působila jako pedagožka na konzervatoři, když se jí v roce 2012 ozval nový ředitel Vinohradského divadla Tomáš Töpfer a nabídl jí návrat do Vinohradského, prožívala šok podruhé. Už nečekala, že ještě někdy do tohoto divadla vstoupí.

Gábi je jako strom, co nejde přesadit

I Töpfer je bývalý vinohradský herec. Ovšem to, jak soubor vést, vnímá jinak, než jeho předchůdce. „Vinohrady, to je divadlo, kde lidé patří k sobě“, říká Töpfer. „Jsou spříznění volbou, respektují styl a poetiku divadla a podílejí se na něm.“ A jak vidí Töpfer Gabrielu Vránovou? „Víte, já něco pochopil. Jsou stromy, které nejde přesadit. Když kupujete strom už jako vzrostlý, je možné ho každý rok dva přesazovat, strom je na to zvyklý a vydrží to. Ale když už strom někde roste čtyřicet let, přesadit ho nejde. Zahynul by,“ přirovnává.

Typická afektovaná herečka?

Gabriela Vránová má k talentu navíc typickou hereckou povahu ovlivněnou navíc slovensko-maďarským původem – je nervní až afektovaná, emoce přehnaně prožívá a pro slzy nejde daleko. Ztráty a nejistota ji velmi silně zasahují. Těžce prožívala předčasnou smrt bratra, srovnat se musela i s emigrací nejmladší sestry. Proto ji to, že jí nebyla prodloužena smlouva v „jejím“ divadle, zasáhlo víc, než čekala a dostavila se psychosomatická reakce…

Töpfer sice Vránovou přijal zpátky, ale ten svůj nepřesaditelný strom moc nezalévá. Podíváte-li se na současný repertoár Divadla na Vinohradech, zjistíte, že Vránová v současné době nehraje v jediné inscenaci. Ta poslední, komedie To je moje písnička, byla stažena v prosinci 2015. Nabízí se tak poněkud kontroverzní otázkou je, zda divadlo, navíc financované městem či státem, má sloužit jako útočiště pro ne zcela platné starší členy souboru, kteří tu přitom mohou jen hostovat při důchodu a ředitel by mohl angažovat herce, kteří budou souboru platní…. 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.           

Vložil: Dáša Vrchotová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace