Erotický symbol 60. let slaví osmdesátku. Co dostala populární herečka k narozeninám a proč musí makat až do smrti? Tajnosti slavných
16.03.2015
Foto: FTV Prima
Popisek: K osmdesátinám dostala Miriam Kantorková krásný dárek - roli v seriálu Svatby v Benátkách. Navzdory přibývajícím letům pracovat musí, protože by prý jinak neměla ani na činži.
FOTOGALERIE Ve ‘zlatých šedesátých‘ se stala erotickým symbolem a její filmografie obsahuje více než sto filmových a televizních projektů. Přesto musí úspěšná herečka pracovat, dokud to jenom půjde. Penze by jí totiž nestačila ani na nájem.
V 60. letech 20. století se stala erotickým symbolem tehdejšího Československa díky slavnému filmu režiséra Otakara Vávry Romance pro křídlovku. Krátce nato v jeho historickém dramatu Kladivo na čarodějnice zase svým výkonem dohnala diváky téměř k slzám. Její herecké umění však je rozhodně nezanedbatelné dodnes. V roce 2010 dostala Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. Zasloužila by si však ještě další – za celoživotní optimismus a nezdolnou vitalitu, s níž Miriam Kantorková ve svých osmdesáti letech září i před kamerou.

V roce 2001 v pohádce Zdeňka Trošky Z pekla štěstí
Dárek k osmdesátinám
Neuvěřitelně energická dáma dostala právě nyní další krásnou roli – v seriálu televize Prima Svatby v Benátkách hraje Jarmilu Dubovou, maminku krejčové Heleny v podání Dany Batulkové. V několika obrazech si už zahrála i s Alicí Bendovou, která s ní kdysi točila svůj úplně první film Báječná léta pod psa. „Tenkrát mě zaučovala a moc mi při natáčení pomáhala. Když jsem se dozvěděla, že tu bude hrát, měla jsem z toho radost, protože od té doby jsme spolu myslím nepracovaly,“ prozradila Bendová.

Se svou seriálovou dcerou Danou Batulkovou
„Jarmila Dubová je pěkná role, dostala jsem ji jako dárek k osmdesátinám. Mám z ní radost. Říkám, že dokud to člověku myslí, mluví a chodí, má něco dělat. A herec má hrát do poslední chvíle,“ tvrdí Miriam Kantorková. „Jsem ráda, když mi lidé přejí zdraví, protože prachů mám dost, mohla bych si jimi vytapetovat obývák,“ prohlásila se smíchem pro server Super.cz herečka, kterou si nedávno diváci oblíbili v Ordinaci v růžové zahradě jako dobrosrdečnou sestru Bobinu. Vzápětí však dodala, že je vše samozřejmě trochu jinak. „Pracovat musím. Herci v divadlech měli vždy nízké platy, penze by mi nestačila ani na činži.“
Maminka z ní chtěla mít klavíristku
Miriam Kantorková, která se narodila 13. března 1935 v Praze jako nejmladší ze tří dětí, se původně chtěla stát dětskou lékařkou stejně jako její bratr Pavel, slavný maratonský reprezentant. Druhý bratr Milan byl zase violoncellistou České filharmonie. A všichni tři se narodili ve stejný den. „Vůbec nechápu, jak se to těm rodičům tak podařilo,“ prozradila v rozhovoru pro Nadaci život umělce. Tatínek byl železniční úředník, maminka se vyučila dámskou krejčovou v největší a nejluxusnější módní společnosti Rosenbaum a šest let byla dokonce osobní švadlenou manželky Karla Čapka, spisovatelky Olgy Scheinpflugové.

V mládí byla Miriam velmi krásná. Není divu, že se stala erotickým symbolem 60. let.
Miriam dodnes bydlí v pražských Vršovicích, v domě, v němž se narodila. Maminka z ní chtěla mít klavíristku, jenže tatínek byl mimo jiné jednatelem Národně socialistické strany za Prahu Vršovice, a když přišla 50. léta, najednou bylo všechno jinak. „Já měla jít najednou, se samými jedničkami, pracovat do fabriky. A tehdy mě to piano zachránilo, protože mě pan profesor Černoch připravil ke zkoušce na Vyšší hudebně pedagogickou školu a vzal si mě pak k sobě do třídy,“ vzpomíná herečka. Tím se rozplynul její sen o studiu medicíny.
Jak se zrodil erotický symbol
Hodně recitovala a přes básničky se dostala k ochotnickému divadlu. Ve třetím ročníku hudební školy chtěla přejít na DAMU, ale maminka jí to nedovolila, takže si ke klavíru přidala ještě zpěv a nejdřív odmaturovala. Zkoušky na DAMU tudíž dělala až ve dvaceti letech, ale nepřijali ji. Nakonec DAMU vystudovala externě. Dva roky už učila na hudební škole, když Armádní umělecký soubor vypsal konkurz na herečku a konferenciérku. Uspěla a působila v něm čtyři sezóny. „Byla to pro mě obrovská škola. Hlavně mě odnaučili mít trému,“ přiznává herečka. V roce 1963 stála i u zrodu známé poetické kavárny Viola a o rok později přešla k Zuzaně Kočové, manželce E. F. Buriana, která pět let po manželově smrti založila experimentální divadelní studio Maringotka. Následovalo angažmá v Divadle Na zábradlí, poté Divadlo E. F. Buriana.

Scéna s Jaromírem Hanzlíkem v Romanci pro křídlovku vyvolala pořádný poprask
V očích filmového publika ji proslavila role Tonky ve Vávrově Romanci pro křídlovku, která získala hned několik ocenění. Při natáčení na tehdejší dobu odvážné erotické scény s Jaromírem Hanzlíkem se prý ale nestyděla, přestože předtím podobnou roli už dvakrát odmítla. „U toho Hrubína mi to nevadilo, protože tam ta nahota byla vyjádřena jako něco jemného, noblesního. I samotný štáb byl takový jiný, vstřícný..., žádní čumilové, jestli mi rozumíte, a hlavně ta scéna tam byla funkční, ne samoúčelná, ale opravdu funkční,“ říká paní Kantorková.

V roce 1972 s Radovanem Lukavským v komedii Zlatá svatba
Pracovat bude, dokud to půjde
Z přibývajících let není paní Kantorková nadšená. „V žádném případě nejsem Květa Fialová, která říká, že stáří je to nejkrásnější, co ji v životě potkalo. Tak to opravdu ne,“ říká. „Stáří může být krásné pouze tehdy, když jste zdraví, ale to je pochopitelně málokdy… Mám hlavně radost, že mi všechno slouží, že mám ještě dobrou paměť, že se dokážu naučit text, že můžu chodit, a také jsem ráda hodně mezi lidmi. Musím pořád pracovat." To podle ní herec prostě musí, zajedno protože by se neuživil a zadruhé by brzy sešel. Paní Kantorková pracuje hodně, což se odráží i v její veselé povaze a optimismu, v energii, která z ní vyzařuje. Díky dokonalému dabingu se její hlas ‘vetřel' do našich domácností, je snadno rozpoznatelný a zapamatovatelný. „Práci v dabingu dělám strašně ráda a doufám, že ještě dlouho budu,“ dodává herečka.

Jako sestřička Bobina v seriálu Ordinace v růžové zahradě
Miriam Kantorková byla dvakrát vdaná. Z druhého manželství má dceru Janu, která koncem března oslaví čtyřicetiny, a je šťastnou babičkou již téměř pětileté vnučky Terezky. Řeklo by se, že tak veselá a optimistická dáma má určitě hodně přátel a dokáže vyjít s každým. „To si jen myslíte,“ prohlásila. „Manžel mé sestřenice, profesor Fischer z Palackého univerzity v Olomouci, mi vždycky říkával: Holka zlatá, ty to budeš mít tak. Buď tě budou mít lidi strašně rádi, nebo tě nebudou mít rádi vůbec. Ty tu zlatou střední cestu mít nebudeš…- Ale aspoň o těch nepřátelích víte, nebo se naopak o nich nikdy nedozvíte.“
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na ');.
Vložil: Adina Janovská