Nejen mráz může za mnohahodinová zpoždění vlaků ČD, nyní se vyrojili i „skokani“. Sebevrazi. Je za tím Bartošová? Čtěte detaily
05.12.2014
Foto: Ilustrační foto archiv
Popisek: Od dubnové sebevraždy zpěvačky Ivety Bartošové smrti na kolejích přibývá. Vzali si snad z ní příklad zoufalci, kteří chtějí dobrovolně skoncovat se životem? Na jejich sobeckost doplácejí cestující, bezmocně čekající, až se vlaky konečně znovu rozjedou.
Nejen mrazové kalamity mohou za častá a úmorná, až několik hodin trvající zpoždění vlaků Českých drah. V poslední době si stále častěji některé úseky kolejí – možná pod vlivem tragické smrti zpěvačky Ivety Bartošové – vybírají sebevrazi.
Jedním z takových míst je hlavní železniční tah mezi Německem (Berlínem) a Prahou, konkrétně na pomezí středočeského a ústeckého kraje. V poslední době si totiž místo mezi Roudnicí nad Labem a Kralupy nad Vltavou vybrali nejméně dva ‚skokani‘, jak se lidově říká těm, kteří ukončí svůj život pod koly vlaků. Naposledy tomu bylo minulý týden. A výsledek?
Sebevrazi pijí cestujícím krev
Dobrovolná smrt dalšího nešťastníka způsobila pokaždé tříhodinové zastavení provozu na celé dvojkolejné mezinárodní železniční tepně plus tisíce lidí, kteří se kvůli tomu nedostali tam, kam chtěli, a za co si zaplatili nemalé jízdné. „Vždycky to je ráno kolem osmé tady kolem Vraňan. Už podruhé kvůli tomu přijedu pozdě do práce,“ rozčilovala se minulý týden na zastávce Hněvice, kde kvůli sebevrahovi museli zastavovat všechny vlaky mířící od severu na Prahu, Milena Třebická z Ústí nad Labem.
Argument, že zabránit tomu, aby člověk, který si chce vzít život tímto způsobem, dost dobře nejde, ji nezajímá. „Zaplatila jsem velké peníze Českým drahám, aby mě přepravili z bodu A do bodu B v určený čas a za přesně stanovenou dobu. Je na nich, aby to zařídily, já si platím za jejich služby, jsem jejich zákazník,“ říká Třebická.
Měli by způsobené škody hradit pozůstalí?
Rozzlobená paní Třebická přitom na rozdíl od Českých drah řešení má. „Začnu jezdit autem, a dráha tak přijde v mé osobě o dalšího cestujícího. Dost možná ani nebudu sama. Nebo si budu muset přivstat a jezdit o vlak dřív, než se ti sobci, co se chtějí lidstvu mstít do posledních okamžiků svého života místo toho, aby šli bez efektů skočit z mostu do Labe, probudí a dojdou ke kolejím,“ říká obyvatelka Ústí nad Labem. Podle ní by také bylo dobré přijmout zákon, podle nějž by příbuzní sebevrahů, kteří svou smrtí způsobí značné škody, byli povinni mimořádné náklady uhradit.
Faktem je, že České dráhy se sice jak v případě současné ledové kalamity, tak nedávné sebevražedné série na Roudnicku snažily tratě rychle zprovoznit. Zároveň ale mnohdy rezignovaly na podávání relevantních informací cestujícím nebo jim je sdělovaly chaoticky a nepřesně.
Mezinárodní ostuda
V případě tratí, zablokovaných sebevrahy, České dráhy také zcela vzdaly snahu zajistit náhradní autobusovou dopravu pro uvězněné cestující. A to přes fakt, že na trati v polích zůstaly trčet mezinárodní vlaky nejvyšší kategorie Eurocity s lidmi, kteří mnohdy cestovali do Prahy na letiště a dál do cizích zemí. Přitom stačilo jen autobusy objet místo nehody, kde pracovala policie a hasiči.
Podle paní Třebické se snadné řešení vyloženě nabízí. Proč nenaložit cestující ze severu do vlaků, čekajících před místem nehody, a naopak. Tyto vlaky se pak mohly vrátit minimálně do nepříliš vzdálené Prahy, odkud pak by pak už měli zahraniční cestující větší možnosti, jak pokračovat dál.
Bez informací a o hladu
Namísto jednoduchého řešení, které jednu z cestujících napadlo téměř okamžitě, musely tisíce lidí čekat déle než 140 minut uprostřed polí nebo na zastávce, kde nebyla ani restaurace. To vše v rychle chladnoucích vagónech a bez možnosti se někde ohřát nebo si koupit něco k jídlu. Zaměstnanci dráhy navíc nebyli schopni podat cestujícím základní informace, kdy se pojede, či navrhnout náhradní řešení, například že lze pokračovat dál do Prahy vlaky ze stanice Štětí na druhém břehu Labe.
Navíc pokud už dráha některé informace sdělila, vzápětí se podle paní Třebické ukázalo, že byly zcela nesprávné. Nakonec to dopadlo tak, že kdo si v Ústí nad Labem koupil místenku do mezinárodního expresu, dojel do Prahy s téměř tříhodinovým zpožděním. Navíc namačkán na stojáka a v chodbičce osobního pantografu.
Bude následovat lavina žalob?
České dráhy také, na rozdíl od zahraničních železničních společností, nekompenzují cestujícím za způsobené potíže alespoň část ceny jízdného. Vzhledem k tomu, jak často a jak vysoká mají jejich spoje zpoždění, je to i pochopitelné – brzy by zkrachovaly.
Teprve až poté, co se zvedla obrovská vlny kritiky poskytly České dráhy cestujícím, kteří v současné ledové kalamitě museli strávit celou noc v promrzlých vlacích, někteří z nich dokonce až 17 hodin, poukázku na slevu jízdného ve výši 100 korun. Otázkou je, zda tato částka naštvané statisíce lidí uchlácholí. Lze tedy očekávat vlnu žalob na České dráhy pro ušlý zisk, poškozené zdraví, náhradu nemocenské a způsobenou psychickou újmu.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na ');.
Vložil: Petr Blahuš