Pravda o Ivetě Bartošové: Střídala vznášení na růžovém obláčku lásky s tvrdými pády na dno. Novinářka vzpomíná

Autor: archiv

Popisek: Iveta Bartoová byla křehká, něžná a láskyplná duše. Jakoby to ale nikoho nezajímalo.

Bývala upřímná, přímočará a důvěřivá. Proto Ivetu Bartošovou začali její manažeři brzdit a snažili se komunikaci s médii řídit. Jakmile tuto činnost vzali do rukou její partneři, definitivně se proměnila v tučné sousto pro bulvár.

Vstřícná, upřímná holka, která v zájmu popularity ochotně odpovídala na otázky novinářů. Taková byla Iveta Bartošová v počátcích kariéry. Dokud šlo jen o hity a nová alba, všechno šlo jako po másle. Zlom ve vztahu bulváru ke zpěvačce odstartoval v roce 1994, kdy byla medializována její prapodivná aféra s údajným únoscem Romanem Třískou. První informace o ní mě zastihly v redakci deníku Expres, tehdy významně sílícího konkurenta Blesku, a vzbudily ve mně dojem, že se nejspíš někdo zbláznil.

Následující rozhovor s Ivetou však napovídal, že něco v nepořádku bude spíš s ní. Mluvila nesrozumitelně, svá tvrzení vzápětí vyvracela nebo pozměňovala, jakoby sama nevěděla, co se s ní děje. Pak ale zřejmě zasáhl významný muž jejího života, zpěvaččin tehdejší manažer a partner Ladislav Štaidl. Na další informace o Bartošové bylo vydáno v novinách embargo, o Třískovi se přestalo psát a kauza vyšuměla doztracena. Iveta se pod Štaidlovým vedením srovnala do latě, vrátila se k práci a navenek zase bylo vše zalité sluncem, zvlášť když o dva roky později porodila Štaidlovi syna Artura.

Na perutích lásky

Komunikace s Ivetou se vždy odvíjela od toho, v jakém byla právě rozpoložení. Pokud se zamilovala a plula na růžovém obláčku štěstí, byla ochotná zahrnout vlnou euforie i novináře. S pocitem, že má snad konečně nadosah svou vytouženou lásku, ochotně prozrazovala i intimní podrobnosti ze soukromí. Profesionální etika mi vždy velela rozhovory takzvaně autorizovat, tedy schválit, nejlépe prostřednictvím momentálního zpěvaččina manažera. Bulvární tisk však brzy přestal toto pravidlo dodržovat, nikoli a priori ze zlé vůle, ale z časových důvodů. Během čekání na autorizaci jim totiž mohla žhavé téma vyfouknout konkurence.

Ivetina náladovost se projevovala i ve spolupráci s manažery, kteří se zpravidla rok co rok měnili. Zastupovali ji totiž většinou pouze na základě plné moci, takže když jí něco přelétlo přes nos, prostě smlouvu roztrhala. Po rozchodu se Štaidlem takhle vystřídala během deseti let deset manažerů, takže prvotním úkolem novináře, který s ní chtěl připravit rozhovor, bylo zjistit, kdože ji právě teď zastupuje. Kontaktovat ji přímo mohlo jen pár „vyvolených“, ostatním prostě nezvedla telefon.

Gentleman a ochránce

O takovém muži Iveta snila celý život. Vytáhnout ji po citovém propadu zase nahoru bylo ale stále náročnější, a tak se tohoto úkolu časem ujímali i její partneři. Stejně se zhoršovala i spolupráce s ní. Již před deseti lety se zpracování rozhovoru proměnilo v anabázi, na niž musel mít novinář velkou trpělivost. Své původní výroky Iveta neustále měnila, autorizovala na etapy, čímž samozřejmě solidní novináře odrazovala. Když jsem například chtěla před osmi lety připravit rozhovor o jejím novém vztahu s veterinářem Romanem Hankem, byla s ní domluva prakticky nemožná. Nakonec se ale povedlo – namísto Ivety mi vyšel vstříc právě Hanke, velmi slušně, solidně, a hlavně rychle.

Až dodatečně jsem pochopila, že se zpěvaččin stav začíná opět zhoršovat, že přechází z fáze romantické zamilovanosti do každodenní partnerské reality. Běžné každodenní starosti a drobné neshody, které život v páru zákonitě doprovázejí, se s představou její pohádkové „lásky až za hrob“ neslučovaly. Znamenaly pro ni zklamání, zradu jejích citů. Všemožně se snažila přimět partnera k návratu do stavu vášnivé euforie, do etapy milostného vztahu, který již zákonitě pominul. Od smutnění a výčitek přecházela ke scénám, které vrcholily citovým vydíráním, často eskalujícím až demonstračním pokusem o sebevraždu.

Od práce k soukromí

Začal u ní sílit nový postoj – zatímco jeden den zavolala „spřátelenému“ novináři a prozradila mu, co je nového, druhý den mu vzápětí měla publikované informace za zlé. Aktivnímu informování médií se jako první ujal velmi intenzivně její první manžel a manažer Jiří Pomeje, stále ale ještě v Ivetině zájmu. Nejednou mi volal, aby mě včas informoval o novém koncertu, projektu či vystoupení. Bohužel ale odstartoval i extrémní otvírání jejího soukromí očím veřejnosti, především v souvislosti s velkolepou svatbou na zámku Hluboká nad Vltavou. Činil tak ale v dobré víře, opravdu chtěl Ivetu dostat zpátky na výsluní. A dočasně se mu to i povedlo.

Honba za senzací

Tento zvyk po něm přejali i další zpěvaččini partneři, stále častěji ale vedeni příslovím, že účel světí prostředky. Ivetina kariéra skomírala, co tedy nabídnout? Zbývaly už jen její průšvihy, a těmi se zabývá jedině bulvár. Jakmile Iveta spojila svůj život s Josefem Rychtářem, překročila tato aktivita veškeré hranice. Zřejmě se snažil medializovat nejen Ivetu, ale rovněž sám sebe. Bohužel tím poznamenal i její tragickou smrt a rozloučení. Zatímco o smrti jejích kolegů informují kulturní rubriky a fanoušci se s nimi pietně loučí, zpravidla v důstojných prostorách divadel či koncertních síní, v nichž nejčastěji vystupovali, kolem smrti Ivety Bartošové se strhla bulvární hysterie, které do určité míry podlehla i tzv. seriózní média.

Iveta byla hodná, slušná a pracovitá profesionálka. Pracovně jsme si vždy nakonec vyšly vstříc. Měla jsem ji ráda a moc ráda bych o ní napsala na rozloučenou hlavně o tom, že byla vzácná, křehká a neskonale romantická duše. Obávám se však, že by si v nastalé situaci takový článek ani nikdo nepřečetl.

Eva Božoňová

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská