Odborníci to prokázali: Rychtář trpí poruchou osobnosti. Psycholožka vysvětluje, o co jde a jak se bránit

Autor: archiv

Popisek: U Josefa Rychtáře odborníci diagnostikovali hysteriónskou poruchu osobnosti již dříve, poté co byl obviněn z vyhrožování exmanželce Darině

Jsem velkolepý, ostatní jsou tu proto, aby mě obdivovali a sloužili mi. Když se vzpouzejí, musím je k tomu donutit. Tak se projevuje porucha osobnosti, kterou trpí vdovec Josef Rychtář. Dřív se takovým lidem říkávalo hysterky. Existuje proti nim jediná účinná obrana – rychle pryč! Psycholožka Martina Kovářová popsala osobnost čerstvého vdovce exkluzivně pro KrajskéListy.cz.

Nad bezprostředními reakcemi Josefa Rychtáře po sebevraždě Ivety Bartošové se kdekdo pozastavoval a mnozí si říkali „Ten chlap je hysterka“, aniž tušili, jak blízko jsou pravdě. Již před časem se totiž musel druhý manžel zpěvačky Ivety Bartošové nedobrovolně podrobit v rámci vyšetřování údajného vyhrožování exmanželce Darině psychiatrickému vyšetření. Verdikt odborníků zněl – hystriónská porucha osobnosti.

Takhle dopadla Darina Rychtářová předloni v létě po domácí „výměně názorů".
Skončila v bezvědomí, následně pak v nemocnici.

Zrádná přitažlivost

Dokáže být mimořádně zajímavý, okouzlující, když mu o někoho či něco jde, je přímo neodolatelný. Právě těmto Rychtářovým projevům zřejmě Iveta podlehla. Je v něm kus herce, lidé jako on se často pohybují velmi často ve světě showbyznysu. Ne nadarmo je název jeho psychické poruchy odvozen od slova hystrion, což bylo středověké označení pro herce, kejklíře či komedianta. Chce být neustále středem pozornosti, ostatní lidé a jejich osudy ho příliš nezajímají, pokud je nemůže využít jako nástroj k dosažení svých vlastních cílů. V tom případě dokáže rozehrát neuvěřitelné divadlo, je totiž bezkonkurenční manipulátor.

„Tato porucha zahrnuje egocentričnost, trvalou touhu po ocenění, snadno zranitelné city, přetrvávající manipulativní jednání k dosažení vlastních potřeb,“ uvádí se ve znaleckém posudku. Dokladem jeho pravdivosti je i Rychtářovo chování bezprostředně po zpěvaččině smrti. Poté, co se teatrálně psychicky zhroutil a vzápětí zázračně uzdravil, byl okamžitě k dispozici informací chtivým novinářům. Stal se hvězdou dne, naslouchali jenom jemu, spouště cvakaly ze všech stran… takové příležitosti nebyl schopen odolat.

Utajovaný handicap

Druzí si mě nebudou vážit pro mě samotného. Když nebudu zábavný, nebudu pro druhé přitažlivý. Když se budu chovat dramaticky, získám jejich pozornost a přijetí. Jsem velkolepý. Lidé jsou tady proto, aby mi sloužili nebo aby mě obdivovali. Tak lze shrnout duševní stav, klasifikovaný klinickým psychologem v případě Josefa Rychtáře. Zpravidla se projevuje již od dětství a stupňuje se vlivem hromadění dílčích neúspěchů. Média již přinesla svědectví o tom, že už ve škole Rychtář právě nevynikal, snažil se tudíž prosadit jiným způsobem. Většinou to bývá takzvaně cestou nejmenšího odporu, tedy útoky na fyzicky slabší, zato chytřejší spolužáky. Závratné kariéry nedosáhl ani v dospělosti, ač právě po ní nepřestává jeho ego prahnout.

Tento způsob snahy o sebezviditelnění se často projevuje i v partnerských vztazích. Právě psychicky labilní jedince, jimž se nedaří dosáhnout vysněného obdivu a uznání, přitahují jako magnet úspěšné ženy. Dokážou rozehrát neuvěřitelné divadlo, aby získali jejich přízeň, a svými partnerkami se chlubí. Místo po jejich boku prezentují jako svůj vlastní úspěch. Čím je však žena úspěšnější, tím víc muže-histriona provokuje k negativním reakcím v soukromí. Má vnitřní potřebu ji všemožně ponižovat a utlačovat, jen aby podepřel své trpící ego. Výjimečnými nejsou ani případy, kdy takoví muži dokázali svou partnerku dohnat až k totálnímu fyzickému i psychickému vyčerpání.

Případ pro psychiatra?

Muži hysterici nejenže nedokážou své chování zkultivovat, ale navíc ho považují za jediné správné. Při jeho prosazování však nebývají právě trpěliví, všechno musí mít hned. Pokud se jejich protějšek vzpouzí, s logickými argumenty a citovým vydíráním dlouho nevystačí. Proto leckdy „vypění“, od autoritativních příkazů přecházejí k agresivitě. Zpočátku většinou pouze verbální, časem však někteří i k fyzické. Rodí se domácí násilí, které podle statistik v naší společnosti stále narůstá se širším uplatněním a narůstající samostatností žen. Byla mu opravdu vystavena i Iveta Bartošová?

„Obviněný postrádá zábrany v sociálních situacích a v zátěžových situacích se vyjadřuje nezdrženlivě a vulgárně,“ uvádí klinický psycholog na adresu Rychtáře. „Nejedná se však o chorobný proces, jde o odchylku chování, povahy a charakteru,“ vysvětluje odborník v dobrozdání, které má k dispozici server Novinky.cz.

Na Rychtářovy pěsti si několikrát naběhl i Ivetin samozvaný ochránce Zdeněk Macura.
Na jednom z koncertů se do něj Rychtář pustil i se synem.

Na každém šprochu…

V posledních letech schytávala důsledky Rychtářových nálad nejvíc jeho bývalá manželka – za její napadení byl dokonce odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody. S jeho pěstmi několikrát „měl tu čest“ i samozvaný ochránce Ivety Bartošové Zdeněk Macura. Své o tom zřejmě věděla i Iveta. Všichni jsme viděli záběry rozhovoru, v němž plačtivě vyčítá Rychtářovi, že na ni nebyl hodný, a on autoritativně trvá na opaku. Zveřejněn byl obsah jejích esemesek, v nichž tvrdila, že z něj má strach. Řada přátel potvrdila, že byla zoufalá a chtěla ho opustit. Vyvinul snad na zesnulou zpěvačku opravdu tak intenzivní nátlak, že v ní vyvolal pocit naprosté bezvýchodnosti? Neviděla už jiné východisko z nastalé situace než dobrovolný odchod ze života? Prokázat, zda tomu opravdu tak bylo, či nikoli, je nyní úkolem vyšetřovatelů.

Martina Kovářová

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská