Showbyznys jí nikdy nedal šanci dospět! Psycholožka vysvětluje, proč spáchala Iveta sebevraždu i proč měla tak mizerné vztahy s muži
01.05.2014
Foto: archiv
Popisek: Ivetinu psychiku zřejmě vážně pochroumal showbyznys. Jeho vinou se nikdy nevymanila z role vzorné školačky.
EXKLUZIVNĚ Od počátku kariéry Ivetě Bartošové stále někdo říkal, co má dělat. Showbyznys jí nikdy nedovolil opravdu se postavit na vlastní nohy. Takový je názor psycholožky, kterou Krajské listy.cz oslovily.
Byla úspěšná, krásná, davy jí padaly k nohám. Přesto zpěvačka Iveta Bartošová, která dobrovolně ukončila svůj život skokem pod vlak v pouhých 48 letech, nikdy nebyla opravdu šťastná a spokojená. Proč? „V pouhých sedmnácti letech naskočila Iveta do vlaku, který jí nikdy nedovolil vybočit ze zajetých kolejí. Neustále byla v hledáčku veřejnosti, stále jí někdo diktoval, co má dělat. V tak útlém věku nebyla na tak náročnou roli zralá. Zjednodušeně řešeno – showbyznys jí nikdy nedovolil opravdu dospět,“ shrnuje svůj názor na důvody Ivetiny tragické smrti psycholožka Martina Kovářová.
Ve škole, nebo na jevišti
Poprvé Iveta zazářila na jihlavské soutěži mladých talentů v pouhých sedmnácti letech. Tedy v době, kdy ještě studovala gymnázium a byla zvyklá respektovat názory ostatních. Zdánlivě se nic dramatického neudálo, jenom se změnily osoby, které řídily její život. Hudebníci a textaři pro ni skládali hity, kapelník jí říkal, jak je má interpretovat, stylista radil, jakou zvolit image a jak ji vytvořit, další znalec určoval, jak se má chovat, a manažer plánoval každou minutu jejího života. Ukázat světu, jaká je opravdu, na to jí už žádný prostor nezbýval. „První opravdovou příležitost nechat nahlédnout do své duše dostala teprve v okamžiku tragické havárie svého profesionálního partnera Petra Sepéšiho. Konečně mohla dát naplno najevo, co cítí. Není tudíž divu, že zoufalství z nečekané ztráty projevila extrémně hystericky. A zjistila, že to funguje – všichni ji litovali. Podvědomě si tak vytvořila do budoucna vzorec řešení krizových situací,“ vysvětluje doktorka Kovářová.
Ochranitelský syndrom
Drobná, na pohled křehká a bezbranná, a navíc ještě blondýnka! To byly Ivetiny vlastnosti, které jí pomohly vydláždit cestu do pekla. Když takové zjevení muži spatří, ve většině z nich se probudí pravěký pocit velkého a silného samce, který přece musí tomu slabému a okouzlujícímu stvoření nabídnout svou náruč a všemožně se o ně postarat. Na oplátku od něj očekává bezmezný obdiv, oddanost a poslušnost. Tomuto pudu dodnes snadno podléhá vysoké procento mužů. Podle odborníků je to podmíněno i současným oslabením mužské role ve společnosti.
Zatímco po staletí byl muž ochráncem a živitelem, jenž se staral, a z této role automaticky vyplývalo i jeho právo rozhodovat o životě a chování ženy i svých potomků, v moderní době jakoby mu zůstaly prázdné ruce. Stále více žen je ekonomicky samostatných, tudíž podvědomě vypovídají takzvanému silnějšímu pohlaví poslušnost. Nemají k tomu již důvod – namísto živitele a pána hledají rovnocenného partnera, s nímž by se podělily o všechny starosti i radosti. Řada mužů však není schopna tuto degradaci po staletí platné mužské role akceptovat, rovnocennou partnerku vnímají jako konkurenci. Podvědomě se totiž obávají, že v nové roli selžou. Stále častěji se tudíž snaží vynutit si ztracené pozice násilím. V tomto směru jsou fyzicky ve výhodě, takže není ani divu, že počet případů takzvaného domácího násilí stále narůstá.
Nekonečné hledání toho pravého
„Iveta byla zvyklá poslouchat a vlivem působení v showbyznysu od útlého mládí se jí nikdy nepodařilo z podřízené pozice vymanit a postavit se takzvaně na vlastní nohy,“ říká doktorka Kovářová. „Mužům tudíž automaticky nabízela to, po čem jejich podstata toužila – povolnou půvabnou bytost, jejíž život by mohli řídit. Když ale došlo ke sporu, uchylovala se stejně jako oni k násilí. Fyzicky s nimi bojovat nemohla, takže zákonitě sáhla po psychickém vydírání. Dokládá to řada jejích demonstračních pokusů o sebevraždu.“
S přibývajícími partnerskými krachy zpěvačka přitvrzovala ve snaze udržet si protějšek za každou cenu a muži, kteří ji opouštěli právě kvůli jejímu psychickému stavu a z něj vyplývajícího chování, měli odchod z její náruče stále těžší. Ti slušní zpravidla hledali zástupný problém, takže podstata nikdy nevyšla najevo. Například otec jejího syna Artura Ladislav Štaidl využil situace, když se Iveta během natáčení Svatby upírů ‚zamilovala‘ do hereckého partnera Rudolfa Hrušínského ml. Zvěrolékaři Romanu Hankemu se zase nejspíš velmi ulevilo, když byla Iveta převezena do léčebny a mohl se s ní rozejít ‚v klidu‘ v době, kdy byla pod dohledem lékařů.
Definitivní řešení
Se zhoršováním ekonomické situace Iveta stále víc ztrácela naději na nalezení východiska. Provdala se za muže, který pevně uchopil otěže jejího života do vlastních rukou. Zřejmě důrazně dohlížel na každý její krok. Svědčí o tom i její chování během posledního rozhovoru, jež poskytla V.I.P zprávám a který znovu připomněla divákům v den její smrti televize Prima. „Jakoby vážila každé slovo. Či se snad namáhavě snažila rozpomínat na naučenou roli, kterou ji kdosi napsal? Josef Rychtář jí neustále svíral ruku ve své, čímž ji zřejmě držel pod kontrolou,“ soudí psycholožka.
Vlivem vývoje životní situace se mohl u Bartošové projevil tzv. stockholmský syndrom, který nese svůj název podle případu přepadení banky ve švédské metropoli v roce 1973. Loupež nevyšla a útočníci zadrželi rukojmí. Vyjednávání trvalo nekonečných 130 hodin. Výsledkem bylo, že psychicky vyčerpaní rukojmí považovali po osvobození únosce za své ochránce a policisty za nepřítele. Tato psychická porucha se objevuje často v případech domácího násilí, při nichž se vytvoří psychická závislost týraných manželek či dětí na tyranovi a oběti hledají chybu v sobě.
Iveta Bartošová se zřejmě dostala do situace, z které už nenacházela jinou možnost úniku než smrt. Nebo snad doufala, že Josef Rychtář objeví její dopis na rozloučenou včas s stihne ji ještě na polední chvíli zastavit? „Samozřejmě mohlo původně jít jen po další demonstrační pokus o sebevraždu. Vydíraný partner však měl bohužel tentokrát příliš velké zpoždění, které Iveta psychicky nezvládla a zoufalý čin dokonala,“ říká doktorka Kovářová. Jak to opravdu bylo, to se zřejmě nikdy nedozvíme.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na ');.
Vložil: Adina Janovská