Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Ucét zitrááá. Dvakrát dražší než v supermarketu, nazpět o stovku míň a jogurt rovnou do koše. Na vlastní kůži ve vietnamské večerce

05.11.2019
Ucét zitrááá. Dvakrát dražší než v supermarketu, nazpět o stovku míň a jogurt rovnou do koše. Na vlastní kůži ve vietnamské večerce

Autor: Ivan Břešťák

Popisek: Vietnamská večerka. Regály večerky v Lidické ulici nabízejí vše možné, ale i zde chybějí zákazníci...

FOTO První občané Vietnamské socialistické republiky (VSR) k nám ve větším počtu dorazili počátkem osmdesátých let minulého století, kdy se u nás za bývalého režimu ženy učily ovládat šicí stroje a na nich vyrábět textilie všeho druhu. Muže pak školila armáda. Ti majetnější jezdili za prací na kolech. Dnes tyto občany pro nás tak trochu vzdálené a po všech stránkách opomíjené země kdesi na východě najdeme už na celém území ČR, především v Praze. Namísto bicyklů se začali přepravovat ve vozidlech Audi, BMW či Mercedes.

Velkou část zisku vietnamští podnikatelé mění na dolary a ty obratem posílají domů svým rodinám a lidem ve Vietnamu, kteří jim do Evropy pomáhali. Mezi ty bohužel patří i někteří bývalí členové našeho diplomatického sboru v Hanoji, kteří prý v minulosti brali úplatky za přednostní udělování víz a vydávání povolení k práci v ČR. Nedávno se tím zabývala Bezpečnostní rada státu na popud české civilní rozvědky (ÚZSI). Vietnamských provozoven je u nás už tolik, že se všechny nemohou uživit. Hrozí válka mezi prodejci? Nehrozí. Pokud se jednou ocitnete uvnitř komunity, ta vás jen tak padnout nenechá.

Pro efedrin do Polska

Co ale fakticky hrozí, je například skutečnost, že u nás podle Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) vznikají vietnamské mafie, které si výrazně upevňují své pozice. Asijští ´obchodníci´ už několik let ´vaří´ ryze českou tvrdou drogu pervitin, do kterého podle dřívějších informací střediska pro závislé -In  míchají strychnin, což je jed na krysy (bílá krystalická látka připomínající bílý krystalický pervitin), a dokonce heroin, to je ojedinělá kombinace v režii vietnamských ´vařičů´ -  kombinace stimulantu a opiátu. Komponenty nakupují v sousedním Polsku, jedná se o efedrin a pseudoefedrin. Zároveň na našem venkově vybudovali velkopěstírny konopí, které má skoro desetinásobný obsah THC oproti rostlinám, které je k mání od tuzemských pěstitelů.

Je libo rolexky?

Na velkých tržištích pak Asiaté neblaze prosluli masivním prodejem padělků ve světě renomovaných výrobců Adidas, Nike, Hugo Boss, Puma a dalších.  K nám se dostávají v námořních kontejnerech v takovém množství, že státní správa není schopna dlouhodobě držet situaci pod elementární kontrolou. Rovněž zde je možné zakoupit za pár stovek třeba parfémy Estee Lauder, ovšem s tím rozdílem, že jde opět o padělky. Všechny tyto výrobky prodejci skladují ve stáncích s dvojitou stěnou. Pokud zasáhne policie či celní správa, prodejci se na velkých tržištích rozprchnou do davu a po případném zadržení tvrdí, že se stánkem a padělky nemají nic společného. Pokud se celní správa zajímá o majitele stánku, trhovci většinou ukáží na cedulku, kde je sice uvedeno jméno odpovědné osoby, tu ale zpravidla nikdo nikdy neviděl. Ani celníci, ani samotní trhovci. Když celníci zabaví hromady textilu, haldy padělků hodinek Rolex, šperků a dalšího zboží a naloží je na náklaďák, nic se neděje. Příští den na tom samém místě uvidíte ten samý stánek plný dalšího zboží a časem se vše opakuje. Do velkoskladu vietnamských trhovců SAPA v Praze 4 se policejní hlídky bojí jezdit. Razie celníků zde probíhají jen za přítomnosti zásahové jednotky se samopaly.

Večerky jsou už na každém rohu

Dokonce už i v širším centru a samotném centru našeho hlavního města pak občané Vietnamu provozují síť večerek, restaurací s východními pokrmy a řetězec obchodů s textilem, o jehož kvalitách se tu a tam v médiích začínají vést obsáhlejší úvahy. Samostatnou kapitolu pak tvoří prodej potravin mnohdy doprovázený nízkou nebo nulovou hygienou, a to včetně prodeje prošlého potravinářského zboží, nad čím nejvíce kroutí hlavami turisté ze všech koutů civilizovaného světa.

Vítejte!

Mouka, cukr a prášek na praní. Koupit!

Na počátku této reportáže byl můj rozhovor s jednou známou. Potkali jsme se na začátku letošních prázdnin. Kamarádka si postěžovala na to, že někdy večer potřebovala sehnat obyčejná vajíčka. Měla na vybranou: Buď nastartovat auto a zajet necelé dva kilometry do hypermarketu, který má nonstop provoz, nebo jít do vietnamské večerky. Zvolila to druhé. Z vysoké chladničky vyndala menší balení vajec, zaplatila, a když doma v kuchyni jedno vejce rozklepla, byl to pukavec. Pak už to vzdala a šla spát. Napadlo mě, že bych se mohl do večerky vydat já sám.

Večerka v Petrohradské 24. Moc zákazníků z okolí sem nechodí...

Zavítal jsem do Petrohradské ulice 24 v Praze 10 a vstoupil do provozovny. Vlevo za dveřmi seděla prodavačka. Zrovna si hlasitě povídala přes internet s další ženou, hovořili podle všeho vietnamsky. Na můj pozdrav neodpověděla, ale to mně tolik nevadilo. Šel jsem mezi regály a dost jsem se divil tomu, co všechno se dá nacpat do tak malého prostoru prodejny. Bonbóny, čokolády, sladké tyčinky,  konzervy s gulášem, vepřové, hovězí, lanšmíty, olejovky, špagety, kolínka, mouka, cukr, sůl, čínské instantní polévky, na zemi přepravky s bramborami, jablky, rajčaty, něco z toho bych přebral, brambůrky, oříšky, prášky na praní, mýdla, laky na vlasy, toaletní papír, šampóny, mražená zelenina a pizza a třeba alkohol. Něco bylo v dřevěných a umělohmotných regálech, kde jsem objevil cosi jako zažranou špínu.

Účet? „Útet ne dobrý, utét zitrááá...“

U ošatky s pečivem pak stála jedna starší paní a vybírala rohlíky. Mikrotenové rukavice chyběly a rulička s několika posledními sáčky se válela na zemi. Paní si vybrala šest rohlíků, balený plátkový sýr, jogurt, mléko a šla zaplatit. Chtěla účet, ale prodavačka jí řekla, že „útet ne dobrý. Útet zitrá. Zitrá!“. Pochopil jsem, že pokladna má poruchu. Zastavil jsem se u pečiva. Mezi čerstvými byly ztvrdlé rohlíky z předešlého dne. Potom jsem otevřel kryt s mraženými produkty. Všechny sáčky obsahovaly zmrazené hrudky. Takto se pozná tovar, který se nechá opakovaně rozmrazit (pustí vodu) a znovu zmrzne (a vytvoří se hrudky). Že by v této prodejně na noc vypínali mrazáky? Dost možná ano. Tím by se také vysvětlila i centimetr silná námraza na stěnách mrazícího boxu. Byla tam i zmrzlina, třeba polárkový dort za 18,90, magnum za 46,90, míša za 12,90 nebo ruská zmrzlina 18,90.

V prodejně Petrohradská 24 v Praze 10 udeřila kontrola. Našlo se mnoho prošlého zboží a špína. Dnes už má večerka nového majitele, úroveň se zvýšila, vydrží... ?

Neumí česky

„Co ty dělat!" přerušila mé úvahy prodavačka, která dost možná začala tušit nějakou levárnu. „Koupit!". Také zmíněná ruská zmrzlina s označením prodejny Tesco (v akci je v Tescu k mání za 7,90) ztratila svůj původní kvádrovitý tvar a byla z ní zmrazená placka. Přesto jsem si vzal do košíku označeného prodejnou Albert malou pizzu (59,90), sáček tatarské omáčky (12,90), ochucenou magnézii (21,90) a jedny oříšky (36,90). Dohromady 132 korun. Za totéž bych v hypermarketu utratil tak asi o 30-40 korun méně, ale to patří k obchodu. Platil jsem tisícikorunou. Prodavačka vzala bankovku, odpočítala peníze zpět a položila mi je do dlaně a pokračovala v živé debatě s kamarádkou. Až venku jsem zjistil, že mě okradla o stovku. Vrátil jsem se zpět, abych vrácené peníze reklamoval. Pozdě. Prodavačka na mě koukala a já měl dojem, že neumí česky, nebo si ze mě dělá srandu. Doma jsem otevřel jogurt, ale byl zkažený, na bílé hmotě bylo půl centimetru žluklého tuku. Když jsem se podíval na datum spotřeby, jogurt měl vydržet ještě tři neděle. A tak bylo možné, že jej prodavači špatně uskladnili někde v teple a do chladničky jej dali jen naoko.

Záhadný původ rohlíčků

Druhý den ráno jsem do večerky zavítal podruhé. Z prodejny zrovna odcházeli tři spokojení rusky hovořící muži v montérkách, kteří si sem patrně odskočili ze stavby domu hned naproti. Odnášeli si pivo a flašku vodky. Kšeft je kšeft. Uvnitř byli dva postarší zákazníci a něco vybírali. Pokladna už zázračně fungovala a já si šel znovu pro rohlíky. Ty nahoře byly čerstvé. K nim jsem si vzal trvanlivé mléko, podezřele levnou čokoládu Studentská pečeť za 39,90,- (v marketech běžně za 69,90), čtyři zelené papriky a nějaká rajčata (u těch chyběla cena), a šel zaplatit. Prodavačka položila zeleninu na váhu, ale z mého pohledu na ni nebylo vidět. Před displejem byly vyskládané kapesníčky, dámské hygienické potřeby a tic-tac bonbóny. Tentokrát jsem si dával na vrácené peníze dobrý pozor. Ale až venku jsem zjistil, že mléko mi prodavačka namarkovala dvakrát. Omyl? Jistě, to se může stát. Vrátil jsem se zpět, ukázal nákup a dožadoval se vysvětlení, proč jsem za mléko zaplatil dvojnásobně (jedna krabice za 22,90,-). Prodavačka mi peníze vrátila. Opustil jsem večerku, kde už nikdo další nebyl.

Nejlépe organizovaný řetězec

Pak jsem ušel sotva třicet metrů a narazil na další vietnamskou večerku v ulici Petrohradská. Šel jsem dovnitř. Něco mi říkalo, že prodejci mají mezi sebou dohodu a sortiment a ceny stejné. Zde bych chtěl upozornit na listové rohlíčky plněné marmeládou. Toto sladké zboží totiž nabízejí další večerky, a to nejen v Praze, ale snad v celé ČR. Že by obchodníci měli s výrobcem sladkostí nějakou dohodu? Asi ano, jinak to prakticky není možné (přes veškeré úsilí se mi výrobce rohlíčků nepodařilo zjistit). Síť vietnamských večerek je někdy označována za nejlépe organizovaný potravinový řetězec v celé České republice. Ještě toho dne jsem na provozovnu Petrohradská 24 sepsal stížnost a poslal ji na Českou obchodní inspekci, která ji podstoupila Státní zemědělské a potravinářské inspekci...

Pokračování ve čtvrtek

 

Vložil: Ivan Břešťák

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace